Poprvé spolu na téma sezony 1976 boje o titul mistra světa mezi Nikim Laudou a Jamesem Huntem hovořili u snídaně v Los Angeles; scénárista Peter morgan a režisér Ron Howard.
„Povídám Peterovi: ‚Je to fantastický svět.‘ Kombinace těchto dvou postav a vizuální možnosti takového projektu mohou představovat velmi hluboký zážitek pro filmové publikum a vypadalo to velmi slibně! V té době už na tohle téma Peter jednal s jiným režisérem. Jenže ten se nakonec rozhodl pro jiný film a tak scénář stále čekal na svoje zpracování. Peter věděl, že mě ten příběh zajímá a tak jsem se k němu dostal.“
Ron Howard, bývalý dětský herec, ze kterého se stal jeden z nejúspěšnějších režisérů současnosti, natočil populární filmy jako Apollo 13, Šifra Mistra Leonarda, Čistá duše. Na závodech formule 1 byl ale jen jednou v životě. Bylo to na Velké ceně Monaka, s jeho dobrým přítelem (a velkým fanouškem formule 1) Georgem Lucasem. Když měl ale před několika lety příležitost sedět vedle Nikiho Laudy a vidět, jak komentuje britskou velkou cenu, začala ho formule 1 fascinovat.
Jak se vám líbí reakce na film, kterých se vám zatím dostává?
Mám skvělou zpětnou vazbu. Moc mě bavilo tenhle film točit a dělalo mi to velkou radost, ale nikdy nevíte, na čem jste, dokud ho nezačnete ukazovat lidem. Zkušební promítání měla překvapivě nesmírně pozitivní ohlasy. Říkám překvapivě, protože až tak skvělé jsem je nečekal. Nebyl jsem si jistý, jestli se mi podaří diváky přimět, aby se do příběhu natolik ponořili, jako je to u opravdových příběhů, jako je tento, nutné.
Poprvé jste s Peterem Morganem spolupracovali na snímku Duel Frost/Nixon. Kdy vám poprvé řekl o příběhu Rivalové?
Bylo to už dávno, a ihned mě to zaujalo. Byli jsme spolu na snídani v Los Angeles, jen tak se sejít, a řekl mi, že teď dělá na tomhle. A já na to: 'To je fantastický svět.“ Já teda nejsem žádný velký fanoušek závodů. Ale tomu fenoménu rozumím a takový projekt tu ještě nebyl. A hlavní postavy jsou skvělé, je to skvělá kombinace charakterů, z toho se dá ve filmu udělat velmi hluboký příběh, dokonalý divácký zážitek. Poslat diváka přímo do kokpitu a do hlav těchhle dvou kluků, to podle mě vypadlo velmi slibně. V té době už o Rivalech Peter jednal s jiným režisérem. Ten ale nakonec začal točit něco jiného a tak byl scénář volný. Peter věděl, že mám zájem a tak jsme se do toho pustili.
Říkáte, že jste tehdy nebyl žádný fanoušek formule 1. Co pro vás tyto závody znamenaly?
George Lucas je velký fanoušek formule 1, takže i o závodech pořád vyprávěl. Nakonec jsem jeden viděl, v Monaku, když jsem byl ve Francii, tak před sedmi nebo osmi lety, George mě na závod pozval. To bylo poprvé, co jsem to viděl naživo a fascinovalo mě to. Ale opravdový fanoušek se ze mě stal až tak dvě sezony F1 zpátky, kdy jsem seděl vedle Nikiho Laudy a díval se s ním na závody v televizi. Komentoval dopředu, co se na okruhu děje, než se to opravdu stalo, a když jste slyšeli tu analýzu závodu následovně, on předvídal, co ten který závodník udělá a co se s auty stane... Byl minuty napřed před televizními komentáři! Bylo to fascinující. Doslova jsem nemohl ani vstát a odskočit si na WC. A byl to skvělý závod! Začal jsem chápat, že závody jsou něco mezi špičkovou technologií a přední atletikou a utkat se v tak vysokých rychlostech vyžaduje velikou odvahu.
Věděl jste o tom, jaká rivalita panovala v sedmdesátých letech mezi Huntem a Laudou?
Ne. Nevěděl. Až pak, později, když jsem viděl fotografie té nehody v časopisech a novinách. Vůbec jsem neznal Jamese Hunta, a dost možná ani jméno Lauda. Ale Peter Morgan to tak dobře napsal. Napsal o dvou nepravděpodobných soupeřích, a odhaluje jak jejich zábavný potenciál, tak emoční komplexitu. A nevím, jestli to dělá vědomě nebo podvědomě, ale daří se mu vystavět takový most mezi publikem a postavami, to se mi na něm taky moc líbí. Jak už jsem říkal, jako byste posadili diváka do kokpitu a pustili ho do jejich hlav. A to všechno byly důvody, proč jsem věděl, že by ten film mohl být něčím nový a dobrý.
Líbilo se vám i posazení děje do sedmdesátých let? Pro vás to bylo období, které vás formovalo…
Byla to sexy doba v jedné z nejvíc sexy dekád 20. století. Po revolučních šedesátých letech a před osmdesátkami, kdy přišla hrozba AIDS a zabrzdila sexuální revoluci. Bylo to období, kdy se toho hodně dělo. Doznívala šedesátá léta a nově nabyté svobody začaly mít jasnější obrysy. Rostla moc médií a měnila naše vnímání celebrit, hrdinů i nás samých. Bylo to fascinující svobodné období a hodně lidí tenkrát vyhořelo, protože pravidla byla ta tam, a hranice se posouvaly a napínaly a lidé se dostávali na nová neprozkoumaná teritoria. Dostal jsem příležitost tohle všechno ukázat, a při tom to lidem nevnucovat. Takhle si to pamatuju já. V té době sklízel úspěch jeden z prvních amerických sitkomů Happy Days a dostával se i dál do světa. Určitě to byly divoké a sexy časy. Přišlo mi dobré to ve filmu naznačit.
James Hunt je téměř prototyp člověka, co žil na plný plyn. Snažil jste se neklást moc důraz na jeho pití a oblibu žen, aby to nebylo pro diváky zavádějící?
Na to Peter při psaní scénáře hodně myslel. Když s lidmi o Jamesovi mluvíte, zjistíte, že ho všichni hluboce milovali a respektovali, i přesto, že někdy mohl šokovat nebo se choval nespoutaně. Nikdo o něm neřekl nic zlého a to jsme s Peterem vyslechli opravdu hodně těch, co ho znali. Takže nezbývá než přistoupit na to a respektovat, že takhle se prostě rozhodl svůj život prožít. Nějak se projevoval na trati a nějak v životě a velký rozdíl v tom nebyl. To je zajímavé. Zato Lauda byl profesionální sportovec a kariérista a ambiciózní profesionál, a to je také zajímavý kontrast. Nechtěl jsem upravovat nebo přikrášlovat to, jaký James byl. Mohlo by to překroutit nebo ovlivnit celý příběh, a tak je to tam jen do té míry, abychom ho pochopili i v tomto ohledu. Víme, že za svůj životní styl zaplatil emočně, stejně tak jako Lauda zaplatil za svůj jednostranný pohled na věc a emoční mělkost. Oby zaplatili za své ambice, tak to bývá.
.jpg)
Projevilo se to na výkonech Chrise Hemswortha coby Jamese Hunta a Daniela Bruhla v roli Niki Laudy?
V té době bylo ještě závodění velmi nebezpečné. Myslím, že je to zřetelné v průběhu celého filmu, ale pro mě bylo zajímavé to, jak se v průběhu natáčení začali Chrisova a Danielova role promítat do jejich chování. Příběh popisuje období šesti let, ale jak jde postupně o víc a víc a oni začínají platit cenu za svou slávu a věhlas, snaží se čím dál tím víc vymezovat závoděním a dospívají a vážní. Jejich příběh potemní a oni dozrávají. I v Jamesovi začínáte cítit jistou nostalgii. Myslím, že jakmile v jakékoli profesi začnete dosahovat výš, začíná to být boj o přežití. Pokud se chcete dostat na jakýsi pomyslný vrchol, musíte být připraveni něco za to zaplatit, a to se jim oběma stalo a oba herci to tak pochopili.
Obsazování rolí talentovaných, ale současně tolik protikladných šampiónů formule 1 muselo být napínavé. Můžete nám říct něco o tom, jak se ke svým rolím Chris a Daniel dostali?
Peter si vybral Daniela. Já jsem ho znal z několika jeho předchozích filmů, a líbil se mi. Ale když jsem se s ním setkal a porovnával ho s fotografiemi Nikiho Laudy, museli jsme se domluvit, co budeme muset udělat s jeho zuby a obecně vzhledem, abychom ho Laudovi ještě trochu přiblížili, a co všechno je Daniel ochoten v tomto ohledu změnit. A myslím, že to byla skvělá volba. A stejně tak s Alexandrou (Maria Lara, hraje Nikiho manželku Marlene). To byli herci, které si vybral Peter. Je to zároveň i producent filmu, a podle mě vybral skvěle.
A Chris Hemsworth?
Chris vyhrál konkurz. Měli jsme na výběr z několika lidí a on nám poslal pásku ze svého traileru na Avengers, která byla jedinečná. Chris je surfař, a i když James surfař nebyl, byl to taky takový kalifornský pohodář. Něco na Chrisově řeči těla a už i to, že se na konkurz připravil na základě rozhovorů s Jamesem, které nakoukal, mě hodně přitahovalo. Obsazení jsme dali dohromady rychle. Olivia Wilde nedávno točila Kovboje a vetřelce, což byla pochopitelně úplně jiná role, ale když jsem zjistil, že její rodina je z Anglie a že tam trávila hodně času, takže nemá problém s britským přízvukem, bylo mi jasné, že to je skvělá volba na roli Suzy Miller. Když jsem se na ni díval v Kovbojích a vetřelcích, pochopil jsem, že do hraní dovede vnést širokou škálu dimenzí, i do tak stylizovaného filmu. Velmi si jí vážím, je to takový chameleón!
Hodně lidí vnímá Hemswortha jako superhrdinu. Myslíte, že jeho herecký výkon v roli Jamese Hunta ho posune více mezi špičkové univerzální herecké talenty?
Ještě stále je to celkem nováček, takže jeho stěžejní rolí pro většinu lidí zůstává Thor. Objevil ho J.J. Abrams, který ho obsadil do Star Treku a v té době si všichni říkali: „Kdo byl ten kluk v té scéně na začátku, ten co hrál Kirkova tátu?“ Když jsem viděl a oblíbil si Chrisův vstup do konkurzu, zavolal jsem Kennethu Branaghovi a Kenneth říká: „Je to chytrej kluk, kterej prahne po úspěchu, a má neskutečnou pracovní morálku. Ten nejlepší, jakýho můžeš sehnat!“ A Anthony Hopkins, který hrál ve filmu 360 podle Peterova scénáře, takže se ho Peter hned také přeptal, co si o Chrisovi myslí, řekl: „Když hraji s ním, je naprosto přítomen, hraje živě!“ Takže tyhle reference a konkurz do toho mě naprosto přesvědčily, že Chris je správná volba. Měl jsem z něj dobrý pocit. A Chris hned řekl: „Na roli Jamese musím shodit. To zvládnu.“ A zvládnul to. Shodil pro tu roli asi 15 kilo!
Můžete říct něco víc o vaší vizi těch závodních pasáží, a jak jste je natočil? Jsou naprosto fenomenální.
Při natáčení Čisté duše jsem se učil od teoretických matematiků, jak tvoří v tom jejich odlišném jazyce, a zjistil jsem, že pracují velmi citlivě. Pak jsem pracoval s profesionálními boxery jako je Sugar Ray Leonard na filmu Těžká váha, a tam jsem zjistil, že v tak reakčním sportu, jako je box, hraje roli také jakási zvýšená citlivost a vztah k cíli, kterou většina z nás nedokáže pochopit, ale jejich těla a mysl ano. Že tím se liší od ostatních lidí. A pak jsem mluvil s Nikim Laudou a ten řekl tu větu „jak je jeho zadek šťastnej, když sedí ve formuli“. A já si říkal: „Tak moment, tady taky musí něco být.“ A mluvil jsem s různými závodníky o tom, co zažívají na trati, co cítí. A uvědomil jsem si, že v životě závodníků jsou dobré a špatné dny, závisejí na tom, jak cítí svůj vůz, trať, závisejí na mnoha okolnostech. Buď se soustředíte na sto procent, nebo ne, a tak jsem začal závody vnímat na základě toho, jak se ten den závodník cítí. Myslím, že to byl dobrý způsob jak propojit dramatické scény z Morganova scénáře, závody jako by byly nedílnou součástí obou řidičů. Takže to jsem se snažil přenést do filmu a o tom jsem mluvil s Anthonym Dodem Mantlem (kamera) a střihači, Danem Hanleyem a Mikem Hillem, a bral jsem v potaz i jejich vnímání závodů a jejich nápady a myslím, že to celé vyústilo v ten jedinečný pohled na formuli 1, který nebyl prvoplánový, ale vzešel z toho tak trochu jako vedlejší produkt.
A co technicky, kam na trati umístit kamery, aby byl divácký prožitek co nejhlubší?
No, ze začátku jsem si myslel, že budeme dělat víc počítačové grafiky. Myslel jsem, že budeme točit auta, ale ne nijak moc zblízka a že to všechno nahradí počítačová grafika. Jako že vezmu skutečné auto a pak to propojím s počítačovou grafikou při záběrech z předjíždění, nebo při záběrech z velké blízkosti. Ale před natáčením jsme se byli podívat na závody na Nürburgringu a já viděl ty zkušené závodníky, jak jedou naplno a smykují s těmi auty o hodnotě několika miliónů dolarů. A pak jsme se s několika z nich sešli a zkoušeli jsme natočit momenty, kdy se předjíždějí. Nebyli to kaskadéři, tak jsme to nijak nepřeháněli. A já poprvé viděl, co to je zrychlení a jaká síla to je a začal jsem chápat, co s těmi auty dovedou dělat, jak mohou improvizovat, protože to byli zkušení jezdci. Pak jsme si to vyzkoušeli s našimi kaskadéry, kteří jezdili v replikách formulí - které ale nebyly o moc levnější, stejně jsme je nemohli zničit, ale byly naše - a pochopil jsem, co to dokáže. Mohli se lehce dotýkat, točit, smykovat, předjíždět, a najednou jsme točili hodně čistě na kameru. Takže nejdřív jsem si oddechl, že tam není moc opravdu detailních záběrů zblízka, ale velmi brzy jsem zjistil, že některé momenty jsou detailní a velmi podrobné a vyžadují perfektní kameru. Naštěstí jsme neměli žádné větší problémy, ale ten pocit, že se něco může pokazit, vám zůstává. Nejde ani tak o řidiče, jestli to zvládnou za volantem. Může se pokazit něco mechanického. Měli jsme tam i pár neplánovaných smyků v dešti a jeden z nich dokonce skončil ve finální verzi filmu. Ale ulevilo se mi, když to bylo za námi.
Taky jste si zasmykoval na závodní trati s formulí 1?
Ano, zasmykoval, a absolvoval jsem kurz a přesvědčil jsem ještě pár další lidí, aby si to vyzkoušeli, protože jsem prostě chtěl, aby věděli, jaké to je. A když jsem si to vyzkoušel, pochopil jsem tu sílu, kterou máte najednou k dispozici, která se vůbec nedá srovnat s řízením rychlého auta někde na ulici. Je to jako by vás někdo tlačil, je to velká lehkost a ohromná citlivost volantu. A to byla jen cvičná auta, ani to nebyla pravá závodní auta. Slyšel jsem to někoho přirovnávat k řízení plnokrevníka na dostizích. Nikdy ho nemáte zcela pod kontrolou. Jen maličký detail a auto jede jinam. Je tak postavené. Je postaveno na stoprocentní ovládání řidičem. Neřídí se samo, zatímco obyčejná auta, která řídíme, jsou sestavena na to, aby byla snadno ovladatelná a v podstatě nás sama odvezla tam, kam potřebujeme. Tohle je pravý opak. Ani na rovném úseku to nemůžete pustit. A udržet se na trati není hračka.
Snažili se Chris a Daniel odřídit si většinu scén za volantem sami?
Samozřejmě. Nejezdili nic složitého. Ale museli umět vjet rychle do boxů a zastavit. Měl jsem namířené kamery tak, že ve chvíli, kdy zvedli hledí na přilbách, vidíte, že jsou to skutečně oni. A pak jsem chtěl, aby si hledí zase stáhli a vyjeli z boxu ven. A to je nebezpečné, protože vám okolo stojí lidi. Takže nejen, že se museli naučit auta ovládat, ale ještě se v nich museli naučit cítit pohodlně. Takových scén je ve filmu hodně. Něco z toho jsme doplnili počítačovou grafikou, kdy jsme je posadili do makety a pak kolem nich dostavěli pasáže na trati. Ale stejně tak tam máme scény, kde jedou sami a rychle, a kdy vjíždějí do cílové rovinky s lidmi kolem sebe, a mají na sobě rozmístěné kamery, aby bylo jasné, že v kokpitu skutečně sedí a řídí oni. Toho je ve filmu hodně. Takže si docela zařídili, ano. Ale netočili taková ta těsná předjíždění a nic nebezpečného, to ne.
Pro výsledný obraz filmu Rivalové jste použil archívní záběry ze závodů a vlastní materiál. Můžete k tomu něco říct?
Máme tam všechno: Jsou tam archívní záběry, počítačová grafika, opravdová auta, repliky… Někdy jsme si s tím hráli jako ve Forrestu Gumpovi, vzali jsme současná auta a počítačovou grafikou k nim doplnili archívní záběry, se všemu detaily, které jsme potřebovali. Je to naprosto převratný filmový počin, a směřuje k tomu, aby se diváci cítili, jako by to bylo natáčené v roce 1976.
Film obsahuje i pečlivou rekonstrukci Laudovy nehody z Nürburgringu. Použili jste i na to archívní záběry?
Ty jsme napodobili. Mezi archívními záběry jsou i dobové záběry natočené na osmimilimetrový film, ty jsme ale použili ve filmu jinde. Ale s touhle scénou jsme si hodně hráli a všechno dopodrobna připravovali, a vykreslili jsme tu pasáž, co nejpečlivěji to jen šlo, a nejpečlivěji v mojí kariéře, aby skutečně bylo zřejmé, co se stalo a i jaké to asi bylo tam v tu chvíli být.
Nevyhnul jste se ani scénám kde Laudu dávají po nehodě dohromady aby mohl zase závodit a dojet zbytek šampionátu v roce 1976…
To bylo pár moc depresívních dní. Točili jsme to ve skutečné nemocnici a skutečné nemocnice jsou vždycky strašidelné a celý ten jeho protetický make-up byl tak realistický… Náš film je zábavný, ale tyhle tři dny v nemocnici to myslím na nás na všechny pěkně sedlo.
Co byste byl rád, aby si diváci z Rivalů odnesli?
Můj cíl je stále stejný: i pokud o tom sportu nic nevíte, nebo je vám ukradený, tak vám nejsou ukradené lidské osudy a drama za nimi. A to, jaký tenkrát byl svět. Jestli vás závodění zajímá a rozumíte mu, zažijete si lidské drama a navíc oceníte i úlohu závodů ve filmu, a že ta veleúspěšná sezóna byla uchopena s úctou a velkou autenticitou.
Souhlasíte s tím, že Rivalové a Apollo 13 jsou z technické stránky nejpropracovanější a nejvíce vtahují diváka do děje?
Myslím, že ano. Ještě možná můj film Oheň. Něco mezi. V Ohni jsme se také snažili o autenticitu, i když to byl smyšlený příběh. Snažil jsem se svět evokovat co nejskutečněji. V tom si jsou ty filmy podobné. A myslím, že pokud ztvárníte něco tak neobvyklého jako požár, cestu na Měsíc, nebo jízdu s formulí1, apředložíte to lidem, tak je to překvapivě zábavný a hluboký zážitek. Pokud mě něco vtáhne dovnitř filmu, je to pro mě vzrušující. Proto mám rád fantasy filmy, ale když to dokáže i drama, jsem příjemně překvapen. A to jsem chtěl nabídnout divákům.