Luca Badoer se narodil v italské Montebelluně 25. ledna 1971. Přirozeně začal závodit na motokárách, v Itálii získal titul. V roce 1990 závodil s Alexem Zanardim v italské formuli 3.
O rok později dokázal vyhrát čtyři závody, aby vzápětí povýšil do formule 3000, kde závodil za tým Crypton Engineering. S celkově 46 body porazil druhého Andreu Monterminiho a třetího Rubense Barrichella. Badoer v tom roce porazil také Allana McNishe, Oliviera Panise nebo Davida Coultharda.
To mu přineslo premiéru ve formuli 1 (stejně jako Barrichellovi). Badoer usedl do vozu Lola - Ferrari, formálně pod hlavičkou BMS Scuderia Italia. S velmi špatným autem toho ale moc nedokázal a na konci roku odešel bez bodu, ačkoli dokážel porážet svého týmového kolegu Michela Alboreta. Právě on ale dostal přednost, když se tým spojil s Minardi. Badoer se stal alespoň testovacím jezdcem týmu.
To trvalo ale jen rok. Pro sezonu 1995 Alboreto pověsil přilbu na hřebík a vystřídal jej Badoer. Obrat k lepšímu to ale rozhodně nepřineslo. Nejlepším výsledkem byla nebodovaná osmá místa v Kanadě a Maďarsku. O rok později přijal angažmá v týmu Forti Corse, se kterým se ale kvalifikoval pouze do šesti závodů. Na konci sezony Forti Corse z formule 1 odešlo.
Badoer pak na rok formuli 1 zcela opustil. Závodil pro tým GBF v šampionátu FIA GT. V roce 1998 ale začala jeho dlouhá kariéra testovacího pilota nejúspěšnějšího týmu formule 1, Ferrari.
V roce 1999 jej Ferrari půjčilo týmu Fondmetal Minardi Ford. Ve stejné sezoně si při havárii na Silverstonu zlomil Michael Schumacher nohu a Badoerovo povýšení bylo na řadě. Jaké bylo ale překvapení, když si Ferrari vybralo Fina Miku Sala. Salo závodil proti Miku Häkkinenovi ve formuli 3 v roce 1990, kdy jej také chytila londýnská policie, jak Salo řídil pod vlivem alkoholu. Salo odešel závodit do Japonska a do formule 1 vstoupil s Lotusem až v roce 1994
Salo přišel o angažmá právě pro rok 1999 po zkušenostech z týmů Tyrell Yamaha a Arrows. Ale zranění Ricarda Zonty jej dostalo zpátky do kokpitu pro závody v San Marinu, Monaku a Španělsku.
Jeho výkonů si všimlo Ferrari. Salo totiž dojel v San Marinu s vozem BAR sedmý a ve Španělsku osmý. V Monaku kvůli brzdám nedojel. Jeho týmový kolega, mistr světa z roku 1997 Jacques Villeneuve, nedojel ani jeden ze tří těchto závodů.
Když se Zonta pro Velkou cenu Kanady 1999 vrátil, stal se Salo opět volným pilotem. A právě jeho si Ferrari vybralo jako Schumacherova náhradníka. Salo odjel za Ferrari šest závodů a byl by býval vyhrál, nebýt marné snahy Ferrari všemi silami dotlačit Eddieho Irvina k titulu (a tím pádem nechvalně proslulé týmové režie). Eddie Irvine by ale v tom roce titul pravděpodobně nezískal, i kdyby v každém závodě dostal dvě kola náskok...
Luca Badoer je držitelem nelichotivého rekordu 48 startů bez jediného bodu. S Mikem Salou jako soupeřem k nim měl blízko při Velké ceně Evropy 1999, ale technika jej zradila a dohnala k slzám.
Jelikož nedokázal najít rozumné místo pro sezonu 2000, jeho jedinou prací se stalo testování pro Ferrari, a tak je tomu dodnes.
11. sprna 2009, tedy jedenáct let po jeho srdcervoucí zkušenosti na Nürburgringu, se Luca Badoer dozvěděl, že dostane šanci svůj chybějící bod získat. U Ferrari nahradil Felipeho Massu, který se zranil v kvalifikaci na GP Maďarska.