Už od samých počátků historie F1 bylo jasné, že zdokonalení bezpečnosti nezávisí jen na designu vozu nebo na zabezpečení okruhu, nýbrž i na tom, co mají jezdci při výkonu své profese na sobě.
K nejrizikovějším oblastem na pilotově těle patří hlava a krk. Proto mají již od roku 1953 všichni závodníci F1 povinnost nosit na svých hlavách helmy. Jejich kvalita, stejně jako vzhled, se ale během posledních několika desítek let drasticky změnila.
Aby helma splnila svůj účel, musí být nejen pevná, schopná odolat silným nárazům, ale i lehká, aby příliš nezatěžovala pilotovu krční páteř. Čím lehčí helma je, tím menší síla působí na jezdcův krk při brzdění nebo zrychlování. Jejich hmotnost se totiž obvykle pohybuje okolo 1250 gramů.
Před použitím musí helmy projít nejen velmi přísnými nárazovými testy, ale i sérií zkoušek v aerodynamickém tunelu. Jejich cílem je dosáhnout takových úprav, aby velikost zátěže byla při jízdě ve vysoké rychlosti co nejnižší. Každý jezdec má navíc helmu vyrobenou na míru, neboť při nárazu musí na jeho hlavě pevně držet.Helma, která nesplní všechna platná bezpečnostní kritéria, nebude Mezinárodní automobilovou federací schválena a nesmí tedy být v soutěži použita.
Pro zvýšení pevnosti je helma sestavena z několika vrstev, vnější část se skládá hned ze dvou a karbonová vlákna jsou zde pro zvýšení pevnosti ještě potažena speciální pryskyřicí. Pod těmito dvěma vrstvami se nachází další, a to aramidová. Aramid je žáruvzdorný materiál využívaný mimo jiné při výrobě neprůstřelných vest. Následuje měkčí, formovatelná vrstva vyrobená z polyetylenu, která musí být pokryta nehořlavým materiálem. V místech, kde se helma pevně dotýká určitých částí jezdcovy hlavy, jsou navíc umístěny vycpávky, jež mají zvýšit komfort pilota.
Hledí helmy je polykarbonátové, tudíž charakteristické nehořlavostí, perfektní viditelností a vysokou odolností vůči nárazům. Většina jezdců pak používá hledí lehce obarvená, jejichž vnitřní strana je potažena speciálními chemikáliemi, které jezdcům usnadňují viditelnost během mokrých závodů. Vnější strana hledí je pokryta několika průhlednými pásky. Když se během závodu hledí znečistí, může si jezdec snadným odtržením tohoto pásku výhled zase vyčistit.
Pilotovu hlavu však nechrání jen helma. Důležitým ochranným prvkem je i kukla, která tvoří jistou bariéru mezi hlavou a samotnou helmou. Kukla je vyrobena z Nomexu, umělých vláken, jež jsou ohnivzdorná a mají malou tepelnou vodivost.
Před nasazením helmy si jezdec ještě musí do uší nandat speciálně upravené vycpávky, aby ochránil svůj sluch před poškozením způsobeným hlukem motoru. Tyto vycpávky obsahují také radiopřijímač, který během celého závodu zprostředkovává komunikaci mezi pilotem a boxovou zídkou.
Jízda v F1 je fyzicky velmi náročnou činností, a proto je zcela nezbytné, aby měl jezdec zabezpečen dostatečný přísun kyslíku po celou dobu závodu, což zaručují malé otvory v helmě. Otevřený vchod přímo k jezdcově hlavě ovšem představuje jistá rizika. Otvory jsou proto vyplněny speciálními filtry, jejichž úkolem je zabránit průniku malých úlomků.
V oblasti úst je v helmě další otvor, díky němuž mohou být pilotovi dodávány do těla tekutiny pomocí speciální trubičky. Udržet tělo pilota hydratované je v podmínkách, jež panují na trati, nezbytné. Dehydratace by totiž vedla k nadměrné únavě a ta by poté mohla mít za následek zbytečné chyby, jež by mohly vyústit v neštěstí.
Od roku 2011 musí výrobci navíc na horní část hledí umístit pruh ze speciálního materiálu s obchodním názvem Zylon. Ten se získává sloučením kyseliny polyfosforečné s drahými přísadami a agresivními rozpouštědly, vzniklá chemikálie se pak vyznačuje především velkou viskozitou. Cílem tohoto nařízení je významné zvýšení ochrany jezdcovy hlavy. Tato inovace sice přidává helmě na váze zhruba sedmdesát gramů, ale zároveň zdvojuje odolnost hledí vůči nárazu.
Prvotním úkolem helmy je samozřejmě ochránit hlavu jezdce, důležitá je však i její funkce estetická. Při zachování všech bezpečnostních pravidel a využití nejmodernějších technologií musí helmy obsahovat i něco tradičního. Každá z nich je totiž výsledkem mnohahodinové práce specialisty, který všechny složité vzory ručně maluje.
Pokud během závodu dojde třeba jen k sebemenšímu poškození helmy, nesmí být během závodních víkendů již nikdy použita a stává se tak cenným předmětem ve sbírkách nadšenců. V průběhu jedné sezony každý jezdec použije zhruba patnáct helem.