Zvládnou to bez týmových jedniček?

Klasickým případem manažera, který si vždycky přál mít v tomto směru jasno - a ve všech svých týmech preferoval jezdeckou jedničku, kolem níž se všechno točí - byl třeba prezident FIA Jean Todt. Ten tvrdil, že automobilový sport na vrcholové úrovni je natolik drahým špásem, že je naprosto vyloučené, aby snad týmový úspěch mohla ohrozit úplná volnost či dokonce anarchie. Nehledě na to, že něco podobného by bylo neomluvitelné před sponzory. Na jeho zásady nejspíš doplatil Rubens Barrichello, na druhé straně mu však dala za pravdu situace, kterou jsme v šampionátu zažili nedávno - v roce 2007. Tehdy totiž Ron Dennis – věřme, že vedený snahou dát oběma týmovým pilotům stejné šance – připustil, aby se mu tým doslova rozpadl do dvou zcela nezávislých stájí. A díky tomu si nakonec ve Wokingu také nechali oba tituly proklouznout mezi prsty.

Před britskou válkou
Jenže naprosto stejná situace se rýsuje ve Wokingu letos znovu. Tentokrát už pod taktovkou Martina Whitmarshe. Po dvou relativně klidných sezonách, v nichž byl Kovalainen smířen s pozicí týmové dvojky, se tady totiž představí další neobyčejně ambiciózní duo: světoví šampioni posledních let. A je jasné, že ani 25letý Hamilton, ani o pět let starší Button se nehodlají rozhodně smířit s rolí nějakého „nosiče vody“. Dokonce se zdá, že jejich bitva by se mohla stát jedním z vůbec nejzajímavějších momentů letošního šampionátu. Upřímně řečeno hodně překvapivý už je samotný fakt, že k ní vůbec dojde. Buttonův příchod je totiž snad srovnatelný jen s odvahou vkročit do lví klece.

Svým přestupem rázně umlčel řadu kritiků a navíc se zasloužil o nepochybně nejsilnější britský tým od doby, kdy se v 60. letech sešli u Colina Chapmana Jim Clark a Graham Hill. Diváci se tak mohou těšit na urputnou i vyhecovanou bitvu o britskou jezdeckou jedničku, ve které se však mnohem víc věří Hamiltonovi. Možná i proto, že tým McLarenu je postaven právě kolem něho a Button se navíc zdá silný jen s naprosto perfektním vozem. Na druhé straně leží fakt, že Button je v F1 déle a může vydělat na změně pravidel: jeho jezdecký styl je totiž k pneumatikám daleko citlivější, než Hamiltonova agresivita. Což nemusí být při absenci tankování, kdy vozy budou z počátku závodů těžší, zrovna zanedbatelné.

Jisté je, že oba Britové jsou připraveni – navzdory všem prohlášením – vést mezi sebou naprosto zničující válku. Bude-li v ní mít navrch Hamilton, jemuž v tomhle duelu věří skoro 80 procent fanoušků, je zatím nejisté. V každém případě ale má navrch v dosavadní GP bilanci, což vyplývá i z následující tabulky.

Lewis Hamilton versus Jenson Button
Počet odjetých závodů 52 : 170, výhry 11 : 7, pole position 17 : 7, start z první řady 25 : 15, nejrychlejší kola 3 : 2,  pódia 27 : 24, body 256 : 327, km ve vedení 3 790 : 1 844, bodový průměr na sezonu 85,33 : 32,7

Do kdy jim to vydrží?
Od momentu, kdy do Maranella dorazil vysněný Alonso, je však v podobné situaci také Ferrari. Jak Španěl, tak „maranellský starousedlík“ Massa, už toho totiž v šampionátu dokázali dost, aby měli právo se ucházet o post týmové jedničky. Což dokumentují i jejich vizitky, přestože ta Španělova má nepochybně větší váhu.

Fernando Alonso versus Felipe Massa
Počet odjetých závodů 139 : 114, výhry 21 : 11, pole position 18 : 15, start z první řady 30 : 24, nejrychlejší kola 13 : 12, pódia 53 : 28, body 577 : 320, km ve vedení 5 913 : 3 981, bodový průměr na sezonu 72,12 : 45,71

Pro Brazilce sice není žádnou novinkou mít za kolegu mistra světa (zažil to s Villeneuvem, Räikkönenem, i Schumacherem), ale jen málokdo si umí představit, jak dlouho současná idylka, v níž hovoří o vzájemných sympatiích, této horkokrevné dvojici vydrží. Respektive jak se situace vyvine v okamžiku, v němž dá Stefano Domenicali někomu z nich přednost. Protože k tomu musí - za předpokladu, že Ferrari chce zaútočit na jezdecký titul –  zákonitě dojít...