Jaroslav „Jardier“ Honzík má velmi bohatý životopis. Mezi roky 2002 až 2006 byl automobilovým závodníkem na tuzemské scéně, ve své poslední sezóně se tehdy stal šampionem série BMW 1 Challenge.
Pak ale následoval pit stop ještě delší, než jaký předvedl Valtteri Bottas v Monaku v roce 2021. Jardierova zastávka trvala 18 let. Věnoval se mezitím obchodu, ale svou lásku k motorsportu si udržoval alespoň závoděním na simulátorech. Léta tvrdé práce se vyplatily a Jardier se vrátil do reálného závodnického světa, o kterém tak snil.
Příležitost letos dostal v šampionátu Renault Clio Cup Střední Evropy, který je součástí evropského seriálu s pohárovými vozy Renault Clio.
V první části rozhovoru jsme s Jardierem probrali kariéru na reálných závodních okruzích.
Tvá kariéra je velmi specifická. Poprvé jsi závody na reálných okruzích okusil v letech 2002 až 2006. A nyní, po 18 letech jsi zpátky a závodíš na reálných okruzích v Renault Clio Cupu střední Evropy (Mid-Europe). Jakým způsobem se to zrodilo?
Jaroslav Honzík: Já se snažil dostat zpátky do reálných závodů prakticky celý svůj život, ale je to opravdu finančně náročný sport, takže to bylo těžké, prakticky nemožné.
Ale díky YouTube kanálu a tomu, co dělám posledních pár let, kdy je simracing blíže a blíže reálnému motorsportu, jsem dostával takové malé “ochutnávky” a nějak se to sešlo letos, kdy jsem si řekl, že je správný čas a šel jsem do toho všema deseti. Našel jsem si šampionát, co mi dá největší konkurenci a je dobře organizovaný. Dal jsem dohromady svoje partnery, oslovil organizátory, abych měl potřebné informace, vybral tým a tady jsem! Je to sen!
Zkus porovnat závodění tehdy a nyní. O bezpečnosti se asi nemusíme bavit, tam se shodneme, že ta dosáhla za těch bezmála 20 let značného pokroku. Co ale třeba přístup závodníků, fyzická a mentální příprava na závod, chování na trati? Hrají simulátory významnou roli při přípravě? Cítíš, že se na to teď klade větší důraz a co podle tebe nejvíce rozhodovalo o výsledku tehdy a nyní?
JH: Pro mě je to hrozně těžké porovnat. Spousta lidí mi řekla „Však už jsi závodil, to nic není“, ale to bylo 20 let zpátky. Pro mě je to jak jiný život, to jsem ani nebyl já. Všechno je pro mě jako poprvé. Začínám naprosto od nuly, ale musím říct, že simracing mi dal mnohem víc, než to, co jsem dělal před 20 lety. Díky simracingu vím naprosto přesně co dělat, jak bojovat a jak se bránit.
Jsem mnohem klidnější, ničeho se nebojím a vím přesně, co mám dělat. Skoro bych si přál mít tyto zkušenosti 20 let zpět! Samozřejmě fyzická příprava je důležitá, i když jsem takový cvalík, tak makám několikrát týdně s trenérem a opravdu hodně to pomáhá. Člověk je pak klidnější a stres je menší.
Kromě obrovského nadšení jsi ale musel začít řešit i přípravu. Když ses dozvěděl, že tě čeká sezóna v Clio Cupu, co byly tvé konkrétní kroky ve fyzické a mentální přípravě? Spolupracuješ s někým?
JH: Clio Cup jsem začal řešit přibližně od půlky prosince, kolem ledna jsem řešil, jestli to vůbec bude finančně možné a 1. března jsem jel na testování a seznámení se s týmem. Potom už to byl podpis smlouvy s tím, že první závod je v květnu.
Největší přípravu jsem měl v únoru a březnu, kdy jsem shodil asi 6 kilogramů. Pak jsem trošku lenošil, ale pomáhá mi skvěle trenér Lukáš Kleiber. Cvičíme několikrát týdně a občas taky boxujeme, což mi skvěle čistí hlavu!
Váš šampionát se dělí na klasifikace Juniors a Challengers, přičemž ty jsi v druhé jmenované třídě. Pro koho je určená? Kdo jsou tvoji soupeři?
JH: Junioři jsou kluci do 23 let, Challengers od 24 do 45 let a nad 45 máme Gentlemen třídu. Pak se ještě dělíme na Spain, Italy, Mid Europe, France a Europe. Je to super. Pole je obrovské a konkurence neskutečná. Když pak jedeš na trati, je to úplně jedno, kdo je v jaké třídě, je to mazec!
V celkovém hodnocení Střední Evropy jsi zatím desátý. Jak hodnotíš sezónu po dvou podnicích na Hockenheimu a ve Spa-Francorchamps?
JH: Hockenheim byl pro mě super, šel jsem do toho, že se musím naučit jet v tak velkém poli a trošku se oťukat. V Clio Cup Europe je to jako když tě hodí mezi žraloky. Hned první trénink zjistíš, že je to boj. Kvalifikace je prakticky závod. No a závod, to jsou jatka. Nesmíš být slaboch.
První závod jsem dojel 25. z 45 aut a druhý dvacátý, takže jsem byl nadšený. Porazil jsem pár kluků, co jsou mistři v motokárách nebo Mini Cooper Challenge, takže jako simracer jsem nemohl být šťastnější! Občas ztratíš zrcátko, odřeš trochu plechy, ale o tom to je. Je to takové to “pure” závodění, všichni mají stejné auto a co si nevybojuješ, to nemáš. Nesmíš se toho bát.
Spa bylo neskutečné, věděl jsem, že je to nejtěžší trať z kalendáře, protože tu máš rychlé zatáčky na srdce a s cliem, když jedeš bokem 190 km/h, musíš opravdu opatrně. Historická trať, splněný dětský sen! No a nám pršelo celý víkend! Hodně, málo, šíleně. Byla to největší zkušenost, co jsem přesně potřeboval. Naučil jsem se tam zatím nejvíc.
Pro oba závody nám trať oschla pět minut před startem, takže to byla zábava. Jelo nás šedesát a první závod jsem dojel dvacátý. Skákal jsem doslova radostí. Dojel jsem pátý ve své třídě, to bylo něco! Na druhý závod se mi nepovedla kvalifikace, pršelo málo a zvolil jsem špatné pneumatiky, takže jsem startoval kolem 30. místa.
Trať byla celá mokrá kromě závodní stopy, což je něco, co mě strašně baví. Suché pneumatiky a během prvních dvou kol jsem předjel asi pět nebo šest aut. Pak byl safety car a po restartu jsem se snažil předjet jiné auto, ale bohužel pak udělal velkou chybu a poslal mě z tratě rovnou do bažiny, kde už jsem zůstal... Byla to škoda, ale takové jsou závody. Já se smál, protože jsem jel skvěle a byl to nový zážitek se nechat odtáhnout, ale oblečení jsem od tuny bahna musel vyprat dvakrát včetně auta!
Na onboard videu z Belgie jsi neskrýval nadšení z průjezdu jednotlivých zatáček samozřejmě včetně Eau Rouge. Poděl se o dojmy z legendární belgické trati.
JH: Na Hockenheimu jsem brečel štěstím (přeci jen čekat dvacet let je dlouhá doba) a ve Spa jsem se usmíval celý víkend. Nejlepší trať, na které jsem kdy jel. Atmosféra a historie okruhu ti doslova pumpuje adrenalin do žil. Neuvěřitelné místo, jsem strašně šťastný, že jsem tam jel.
Počasí často trápí jezdce i na další tvé oblíbené trati Nordschleife. Ta byla nedávno přidána do simulátoru Assetto Corsa Competizione (ACC), o kterém bude ještě řeč, a ty jsi na ní už absolvoval i 24hodinové virtuální závody. Je to tvá nejoblíbenější trať, nebo jsou i nějaké další oblibené?
JH: Naprosto. Nordschleife je moje automobilová modla. Jak v reálu, tak virtuálně! Pak samozřejmě Spa a Bathurst.
Naopak v ACC chybí české okruhy v Brně a Mostě. Ty je ale dobře znáš z BMW 1 Challenge, kterou jsi v roce 2006 celkově vyhrál. Dokážeš říct, který z nich máš radši a proč?
JH: Brno je fantasticky technická a náročná trať, z kopce do kopce, to se nedá nahradit. To jsem vždycky měl rád. Most mám zase rád, protože tě nenechá vydechnout a je to taková trať na srdce.
Velkým tématem v motorsportu jsou peníze. Jsou nějaké finanční odměny i za úspěch v online závodech? Pomohlo ti to také k reálné sedačce?
JH: Některé šampionáty mají finanční odměny, ale živit se tím je velmi těžké. Je to příjemný bonus. Existuje třeba Rennsport ESL, jehož výhry ti doslova změní život, ale to není nic pro mě. Je velmi těžké se tam dostat. Já miluju, když mohu streamovat a konkurence je nejtěžší, jak to jen jde, to mě motivuje nejvíc.
Během posledních asi dvou let jsi měl možnost několikrát testovat různé závodní vozy. V Imole jsi seděl za volantem Lamborghini Huracan Super Trofeo. V Mostě sis vyzkoušel Porsche 718 GT4, ve francouzském Magny-Cours jsi pak testoval vůz Alpine a110 GT4. Jak se zrodily tyto příležitosti a měly tvé výkony v nich vliv i na zisk místa v Clio Cupu?
JH: Tyto zkušenosti se staly hlavně díky YouTube kanálu, co mám. Hodně pomohlo, že nemám kanál, kde se jen směješ a děláme blbosti, ale opravdu závodíme na top esport levelu.
Takže mě firmy pozvaly na svezení, je to takové pro bono, kdy já mám zážitek a oni mají zdarma marketing. Všechny tyto zkušenosti byly perfektní a každá byla jiná. Alpine mi asi dalo nejvíc “čichnout” k závodění, a to mě namotivovalo o to víc a víc bojovat.
Na Clio Cupu neměly moc vliv, ale myslím si, že někde hluboce mi spíš pomohly ve smyslu „jo, dokážu řídit, pojďme do toho!“
Před pár dny jsi v Mostě řídil KTM GTX týmu Carin Racing. Jaký máš z testů pocit a je šance, že se za volant tohoto speciálu ještě vrátíš třeba i do závodu, aby tě viděli domácí diváci?
JH: Bylo to neuvěřitelné! Viktor Mráz z Carin Racing mi napsal, že sleduje moje virtuální závody a jestli nechci přijet do Mostu pokecat a svézt se s jeho KTM GTX. To je v Mostě jen o sekundu pomalejší než GT3! 500 koní, 1000 kg čisté váhy, GTčko.
Samozřejmě jsem hned řekl ano a bylo to neskutečné! Viktor má fantastický tým a byla to super zábava a hlavně auto bylo úplně neuvěřitelné! Jel jsem dva tréninky ve čtvrtek, hodně opatrně, protože tady se jedná o hodně drahé auto v porovnání s cliem.
Byl jsem naprosto nadšený, skoro bych se rozplakal radostí, jak krásně se s tím jelo, jak to hned šlo a chovalo se to jak ve videohře!
To byla moje první reakce, „Však to je jak ACC!“ Tým byl velmi spokojen a já byl nadšený, velmi rychle jsem prokázal zlepšení a potenciál. Byl bych obrovsky šťastný, kdybychom spolu něco v budoucnu podnikli! Auto je to neskutečné, Viktor je super a má super tým, takže pokud to dopadne a svezeme se nějaký závod letos nebo příští rok, bude to velké!
Do konce sezóny Clio Cupu se ještě vydáte do Barcelony a na francouzské okruhy Magny-Cours a Paul Ricard, kde sezóna na začátku října také vyvrcholí. Jaké budou tvé cíle pro tyto podniky?
JH: Rád bych prolomil tu top dvacítku. Každý závod kromě Spa máme plnou kapacitu, takže nás jede 45 (Spa 60).
Podle toho, co jsem slyšel od ostatních závodníku, kteří jezdí Clio Cup dlouho, obří úspěch je dojet v první patnáctce. To by se mi hodně líbilo.
Já mám takové svoje vlastní cíle, ono vlastně vůbec nezáleží, jestli jsem první nebo poslední, ale chci vidět ten progres a v sobě cítit to, že jdu dopředu a učím se to, co se chci naučit. To zatím funguje skvěle. No a samozřejmě, aby sponzoři a lidi, co mě sledují, byli spokojení!