Tovární tým Toyota Gazoo Racing potřetí v řadě vyhrál nejslavnější vytrvalostní závod světa 24 hodin Le Mans. Z vítězství se raduje posádka prototypu TS050 Hybrid #8 Sébastien Buemi, Kazuki Nakadžima, Brendon Hartley. Druhé místo obsadil privátní tým Rebellion Racing.
V absolutním pořadí 88. ročníku 24 hodin Le Mans se až do pozdních nočních hodin závod nesl ve znamení převahy vozu Toyota TS050 Hybrid #7, který zásluhou Kamuje Kobajašiho startoval z pole position.
V brzkých ranních hodinách se ale u vozu #7 projevily problémy s turbodmychadlem, které musely mechanici řešit půlhodinovou zastávkou v boxech.
Kvůli potížím vozu #7 získala rozhodující výhodu Toyota #8, jejíž piloti Sébastien Buemi a Kazuki Nakadžima získali třetí vítězství v Le Mans v řadě. Ve spolupráci se Švýcarem a Japoncem poprvé zvítězil Novozélanďan Brendon Hartley, který v sestavě vozu #8 po sezoně 2018/2019 nahradil Fernanda Alonsa.
Za vítěznou Toyotou dojeli na místě druhém Gustavo Menezes, Bruno Senna a Norman Nato s prototypem Rebellion R13 Gibson #1 švýcarské stáje Rebellion Racing.
Na místo třetí se v závěru závodu dokázala dostat Toyota #7, a to díky problémům druhého vozu týmu Rebellion. Švýcarský pilot Louis Delétraz měl ve voze #3 při zastávce v boxech problémy se spojkou, které museli mechanici vyřešit po zatlačení prototypu do garáže.
Časová ztráta, kterou nabral Rebellion #3, stačila vozu #7 k poskočení na třetí místo, na třetí nejvyšší stupínek v cíli tak vystoupila trojice Kamuj Kobajaši, Mike Conway, Jose Maria Lopez.
Triumf pro Zaka Browna v LMP 2
Velkou bitvu nabídla během čtyřiadvacetihodinového maratonu třída LMP 2, kde startovalo celkem 24 prototypů. Ve startovní listině mělo jasnou převahu devatenáct vozů Oreca 07, startovaly ale také tři Ligiery JS P217 a jedna Dallara P217 Gibson.
Vítězství v kategorii slabších prototypů oslavil tým United Autosports, který s Richardem Deanem spoluzaložil šéf McLarenu Zak Brown.
Na prvním místě projel pod šachovnicovým praporkem prototyp Oreca 07 Gibson #22, který v posledním stintu pilotoval Phil Hanson. V cíli mohl mladý britský pilot slavit se zkušenějšími týmovými kolegy Filipem Albuquerquem, Paulem di Restou a také s týmovým šéfem Brownem, který v Le Mans nechyběl.
Hanson musel v závěru závodu odolávat tlaku ze strany Anthonyho Davidsona ve voze Oreca 07 Gibson #38 týmu JOTA Sport, britský bývalý pilot F1 ale musel na poslední chvíli zajet do boxů pro poslední dočerpání paliva. Na posádku Davidson, da Costa, Gonzalez tak v cíli zbylo pouze druhé místo.
Třetí místo ve své domácí vytrvalostní klasice mohl oslavit Olivier Panis v roli týmového manažera týmu Panis Racing. S Orecou 07 #31 francouzské stáje 88. ročník Le Mans absolvovali tři Francouzi Nicolas Jamin, Julien Canal a Matthieu Vaxiviere.
Dvojitá radost pro Aston Martin
Obě kategorie pro vozy GTE se během letošního Le Mans staly jasnou záležitostí vozů Aston Martin Vantage.
Ve třídě LMGTE - PRO, která má ve vytrvalostním mistrovství světa FIA WEC stejně jako kategorie LMP 1 status světového šampionátu, se radovali z vítězství Maxime Martin, Alex Lynn a Harry Tincknell s vozem Vantage #97, sesterský tovární Aston #95 posádky Nicki Thiim, Marco Sorensen, Richard Westbrook navíc dojel na místě na třetím.
Oba britské vozy na čele výsledkové listiny LMGTE - PRO rozdělilo pouze tovární Ferrari 488 GTE EVO #51 týmu AF Corse, které dojelo druhé zásluhou trojice Alessandro Pier Guidi, James Calado, Daniel Serra.
Kromě profesionální kategorie ovládl Aston Martin i třídu LMGTE - AM, a to zásluhou trojice Salih Yoluc, Jonny Adam, Charlie Eastwood. Posádka kolem tureckého závodníka Yoluca, který jako první zástupce své země v Le Mans vystoupil na nejvyšší stupínek, vyhrála letošní Le Mans s Astonem #90 týmu TF Sport.
Sezona světového vytrvalostního šampionátu FIA WEC vyvrcholí 14. listopadu osmihodinovým závodem v Bahrajnu.