Agregáty britského motoristického nadšence se ve formuli 1 objevovaly od počátku osmdesátých let až do roku 1997. Zásoboval celkem sedm stájí.
Brian Hart se narodil 7. září 1936, zemřel dnes po delší nemoci ve věku 77 let. Od roku 1958 závodil v různých formulových disciplínách. V roce 1967 se dokonce kvalifikoval do Velké ceny Německa, která se jela na okruhu Nürburgring. Závod však nedokončil. Postupně se začal zaměřovat na stavbu motorů. Pracoval u leteckého výrobce de Havilland, později přešel ke Cosworthu. Ten však roku 1969 opustil a založil vlastní společnost Brian Hart Ltd.
Hartova firma se ze začátku soustředila na vylepšování motorů jiných výrobců a jejich následný dodej různým britským týmům mnoha motoristických disciplin. Hart ve spojení s Fordem slavil tituly ve formuli 2 i v mnoha rallyových soutěžích. V polovině sedmdesátých let se nicméně Hart osamostatnil a začal vyrábět zcela vlastní motory. V roce 1978 se na vývoji jeho agregátů začal finančně podílet tým Toleman. V sezoně 1981 nastoupil Hart společně s Tolemanem do formule 1. Po výsledkové stránce se však jednalo o katastrofu. Vozy Tolemanu se do závodu kvalifikovaly pouze dvakrát.
Hart se nicméně nevzdával a jeho snahy se po letech začaly vyplácet. V roce 1984 podepsal Toleman smlouvu s talentovaným Ayrtonem Sennou, který dojel druhý v Monaku a třetí v Anglii a Portugalsku. V téže době Hartovy motory používaly také týmy RAM Racing a Spirit. Po roce 1986 a zákazu turbomotorů se Hart na několik sezon odmlčel (ladil mezitím motory pro Arrows, Tyrrell, Larousse a AGS) vrátil se až v ročníku 1993, kdy jeho desetiválce hřímaly ve vozech Jordanu. V roce 1994 Rubens Barrichello dojel třetí v GP Pacifiku a vybojoval si pole position ve Spa-Francorchamps.
V letech 1995 a 1996 s motory Hart jezdil Footwork. S formulí 1 se Hart jako dodavatel motorů rozloučil po roce 1997, kdy poháněl monoposty Minardi. Brian Hart Ltd. bylo odkoupeno Tomem Walkinshawem, který měl zájem ho spojit s týmem Arrows. Brian Hart však v roce 1999 kvůli nespokojenosti s pomalostí výkonnostního růstu odešel.
Statistiky motorů Hart v F1:
144 startů v závodech v 11 sezonách, 7 týmů (Toleman, RAM, Spirit, Lola, Jordan, Footwork, Minardi), 35 jezdců, 2 pole position (Teo Fabi - GP Německa 1985, Rubens Barrichello - GP Belgie 1994), 2 nejrychlejší kola (Derek Warwick - GP Nizozemska 1982, Ayrton Senna - GP Monaka 1984), 5 stupňů vítězů (Ayrton Senna - GP Monaka 1984, GP Velké Británie 1984, GP Portugalska 1984, Rubens Barrichello - GP Pacifiku 1994, Gianni Morbidelli - GP Austrálie 1995)