F1 se po více než 40 letech vrací do Las Vegas. Kde všude se už v USA závodilo?

Pokračování 2 / 12

Indianapolis (1950-1960, 2000-2007)

Názvy: Indy 500, Grand Prix USA

V letech 1950 až 1960 byl součástí formule 1 i slavný závod Indy 500. Do staré cihelny se pak královna motorsportu vrátila o 40 let později, ale jelo se na grand prix verzi okruhu. O všechna vítězství se podělily jen dva týmy. McLaren vyhrál v letech 2001 a 2007, Ferrari v těch zbývajících. 

Rok 2005. Foto: Getty Images / Clive Rose

V roce 2005 přinesl závod i jeden z nejkontroverznějších momentů v historii. Na start závodu se postavilo jen šest vozů. Zákaznici Michelinu závod po řadě problémů ve 13. zatáčce bojkotovali a po zahřívacím kole zajeli do boxů.

Foto: Will Pittenger, Public domain

Pokračování 3 / 12

Sebring (1959)

Název: Grand Prix USA

Okruh Sebring, který dnes vlastní NASCAR, nejspíše znáte. Od roku 1950 se na něm jezdí dvanáctihodinový závod ale hostí také další podniky. V posledních letech ho můžeme vidět také v kalendáři WEC.

Na Sebringu se jednou jela také velká cena formule 1. Konkrétně šlo o devátý a poslední závod sezóny 1959. Kvalifikaci na okruhu o délce 8,36 km vyhrál Stirling Moss, ale z vítězství se radoval Bruce McLaren, pro kterého to bylo první z celkových čtyř vítězství v kariéře.

Jacku Brabhamovi v posledním kole došlo palivo a protlačil svůj Cooper T51 přes čáru a skončil čtvrtý. Na titul to ale stačilo.

Na plných 35 let šlo o poslední závod, do kterého neodstartoval žádný mistr světa (dalším bylo Monako 1994). Také šlo na dlouhou dobu o poslední závod, ve kterém se uděloval bod za nejrychlejší kolo závodu – pravidlo se vrátilo do F1 teprve nedávno. 

Závod byl zajímavý, ale z ekonomického hlediska katastrofální – mimo jiné proto, že na něj přišla sotva polovina fanoušků, co na zmíněný dvanáctihodinový závod. 

Foto: Will Pittenger, Public domain

Pokračování 4 / 12

Riverside (1960)

Název: Grand Prix USA

V roce 1960 se Velká cena USA přestěhovala na kalifornský okruh Riverside, kde ale také vydržela jen jeden rok. Vyhrál Stirling Moss.

Závod stejně jako Sebringu pořádal Alec Ulmann, ale opět to z ekonomického hlediska nedopadlo dobře. Dokonce musel odměny platit z vlastní kapsy. Vítěz závodu tehdy mimochodem bral 7500 dolarů. 

Velká cena USA 1960 byla také jedním z mála závodů, na jehož startovní listině byste marně hledali vůz Ferrari. Commendatore se rozhodl ponechat svá auta doma, protože věřil, že jeho čas a peníze budou lépe vynaloženy na přípravu na novou 1,5litrovou formuli pro rok 1961. 

Foto: John Chapman, CC BY-SA 4.0

Pokračování 5 / 12

Watkins Glenn (1961-1980)

Název: GP USA

Po těžkostech za velkou louží se formule 1 v USA nakonec zabydlela a to na okruhu Watkins Glenn. Podle mnohých to byl (a je) nejkrásnější okruh, na kterém kdy F1 v USA závodila. 

Na okruhu vyhráli Innes Ireland (jediné vítězství ve F1), Stirling Moss, Graham Hill, Jim Clark, Jackie Stewart, Jochen Rindt, Stirling Moss, Emerson Fittipaldi, Ronnie Peterson, Carlos Reutemann, James Hunt, Niki Lauda, Gilles Villeneuve a jako poslední Alan Jones.

Jedno jméno jsme úmyslně vynechali. V roce 1971 zde vyhrál François Cevert. Pro francouzského pilota se však okruh stal současně osudným. O dva roky později zde v kvalifikaci zahynul. Jeho vůz mezi třetí a čtvrtou zatáčkou narazil do svodidla a rozpůlil se. Cevert neměl žádnou šanci.

Přestože byl závod na rozdíl od předešlých destinací úspěšný, skončil podobně – ekonomickými problémy. Konkrétně šlo o dluhy týmům ve výši 800 tisíc dolarů. 

Foto: Xander89, CC BY-SA 3.0

Pokračování 6 / 12

Long Beach (1976-1983)

Název: GP USA Západu

Formule 1 v minulosti závodila také na dalším ze slavných amerických okruhů. Long Beach si získal pověst jako vyčerpávající závod, který byl velmi náročný na auto i pro jezdce. V roce 1980 tam těžce havaroval Clay Regazzoni, který skončil ochrnutý na invalidním vozíku. 

Foto: Jiří Žemlička, Public domain

Pokračování 7 / 12

Las Vegas (1981-1982)

Název: GP Caesars Palace

Formule 1 už v Las Vegas byla. Jezdilo se tam v letech 1981 a 1982. První závod vyhrál Alan Jones, druhý Michele Alboreto.

Závod se konal na parkovišti před slavným hotelem Caesars Palace. Přesto měl solidní délku 3,65 km. Mezi jezdci ale příliš oblíbený nebyl a do historie se zapsal jako jeden z nejhorších a pro F1 nejméně důstojných okruhů v historii. 

Okruh byl dostatečně široký pro předjíždění a měl únikové zóny. Tím ale výčet jeho kladných vlastností asi končí. Závodilo se na něm proti směru hodinových ručiček, ale jezdcům ohromně zatěžoval krk. Když si Nelson Piquet v roce 1981 zajistil svůj první titul poté, co skončil pátý, trvalo mu 15 minut, než se zotavil z vyčerpání z horka.

V dalším roce se jelo opět za velkého horka ale především opět za poměrně malého zájmu diváků. Pro hotel byl závod ztrátový. V dalších dvou letech na okruhu ještě závodily série CART a Trans-Am.

Foto: Wikipedia

Pokračování 8 / 12

Detroit (1982-1988)

Název: Detroit GP

V roce 1982 se USA staly první zemí, která hostila tři velké ceny mistrovství světa F1 v jedné sezóně. A na dlouho také poslední. Vlastně by to tak zůstalo do letošního roku (budeme mít Austin, Miami a Las Vegas), kdyby nepřišel covid a s ním kalendář 2020, kdy se jelo třikrát v Itálii. 

Městský okruh se stal do jisté míry americkým Monakem. Ale spíše v tom horším slova smyslu. Drsná a náročná trať zahrnovala i železniční přejezd. Větší problémy však způsoboval hrbolatý povrch. Okruh byl ale náročný celkově. Zejména brzdy a převodovky dostaly zabrat jako nikde jinde – jezdci museli v jednom kole více než 20krát prudce zabrzdit a asi 50 až 60krát přeřadit (v těch dobách měla auta pětistupňové manuální převodovky). Závodilo se na 62 kol obvykle trvající kolem 1 minuty a 45 sekund, což často znamenalo, že závody trvaly vždy téměř dvě hodiny. 

Dalším problémem byly častokrát velmi vysoké teploty a vlhkost. Zlaté pravidlo motorsportu, že když chcete vyhrát, musíte především dojet, zde bylo tesáno do horkého michiganského kamene. V roce 1988 se do cíle dostalo jen 9 vozů z 26. V roce 1984 dokonce jen pět. 

Nejvíce  vítězství zde získal Ayrton Senna (3). Kromě něj vyhráli také John Watson, Michele Alboreto, Nelson Piquet a Keke Rosberg. 

Po F1 zde ještě do roku 1991 závodila série CART. 

Foto: Will Pittenger, CC BY-SA 3.0

Pokračování 9 / 12

Dallas (1984)

Název: Dallas GP

Jednou zavítala F1 také do Dallasu. Jelo se ve Fair Parku a vyhrál Keke Rosberg s vozem Williams-Honda.

Závod se odjel za obrovských teplot. Rosberg měl pod helmou speciální vodou chlazenou čepici, která mu pomáhala bojovat s nesnesitelným horkem. Nigel Mansell nic takového neměl a omdlel při pokusu protlačit svůj vůz přes čáru – scéna, kterou asi viděl každý fanoušek F1, ale možná někteří neví, že pochází právě z jediné Grand Prix Dallasu v historii. 

S poněkud méně přívětivým počasím se počítalo už předem, a tak byl start naplánován na 11 dopoledne. Ve formuli 1 se tehdy v neděli jezdil ještě warm-up, který se měl konat v 7:00. To bylo zřejmě příliš brzy pro francouzského pilota Williamsu Jacquese Laffiteho, který na okruh dorazil v pyžamu.

Ve skutečnosti si mohl pospat, protože na trať se jezdci vůbec nedostali. Warm-up byl zrušen poté, co byl okruh vážně poškozen po sobotním závodě Can-Am. Asfalt dopadl asi stejně, jako nová barva na neoškrabané stěně. Opravy trvaly celou noc a byly místy poněkud amatérské (místo asfaltu byly některé díry zaplněny rychletuhnoucím cementem). Niki Lauda a Alain Prost se pokusili dohodnout bojkot mezi jezdci, ale k tomu nakonec nedošlo.

Už tehdy úřadoval Bernie Ecclestone, který kvůli fanouškům nechtěl závod zrušit.

Keke Rosberg v Dallasu. Foto: twm1340, CC BY-SA 2.0

Pokud jste se narodili v roce 1988 a dříve (plus mínus), tak si při „slově“ Dallas možná vzpomenete na stejnojmenný seriál, který běžel také u nás. Pokud ano, tak vězte, že na závodě byl tehdy herec Larry Hagman alias J.R. Ewing i jeho seriálová manželka Sue Ellen, která byla dokonce na stupních vítězů. 

Závod vešel také do historie jako velká cena, ve které se hýbaly zdi. Je to nadsázka, ale vlastně není. Chceme tím nastínit příběh Ayrtona Senny. Brazilec odstoupil ve 47. kole ze čtvrtého místa. Když se vracel do boxů, byl rozzuřený a řekl svému závodnímu inženýrovi Patu Symondsovi: „Prostě nechápu, jak jsem to udělal. Nebral jsem to jinak než předtím. Zeď se musela pohnout.“ Tým mu samozřejmě nevěřil. Jezdci jen málokdy připustí vlastní chybu. Senna je ale přesvědčil, aby si po závodě zeď prohlédli. Bariera byla skutečně posunuta dřívější nehodou a to o 4 až 10 mm!

Závod nakonec dokončilo jen 8 z 26 jezdců.

Foto: Xander89, CC BY-SA 3.0

Pokračování 10 / 12

Phoenix (1989-1991)

Název: GP USA

V letech 1981 až 1988 Velká cena USA po odchodu z Watkins Glen v kalendáři F1 chyběla.

V roce 1986 bývalý závodní automobilový jezdec a podnikatel Guy Gonyea oslovil tehdejšího starostu Terryho Goddarda ohledně možnosti, že by město Phoenix hostilo závod F1, což by ho mohlo zviditelnit po celém světě jako hlavní turistická destinace. 

Na stavbu městského okruhu měli místní nakonec jen čtyři měsíce. Závod se konal poprvé v roce 1989 ve slotu, který dříve patřil Detroitu.

Všechny tři závody vyhráli na této trati jezdci McLarenu – dvakrát Ayrton Senna, jednou Alain Prost.

Alain Prost ve Phoenixu v roce 1991 ve voze Ferrari F642. V závodě dojel druhý za Sennou. Foto: StuSeeger, CC BY 2.0

V průběhu tří let se jelo na dvou verzích okruhu, i když počet zatáček (15) byl stejný a příliš se nelišila ani délka (3,8 km).

Další závody ve městě zrušil jedním telefonátem Bernie Ecclestone, aniž by někdy uvedl přesný důvod – v dalších týdnech argumentoval mimo jiné tím, že diváků sice na závod dorazilo dost, ale město nebylo schopné zajistit, aby viděli více než jen malou část okruhu.

Velká cena USA se pak vrátila až v roce 2000, kdy se jelo v Indianapolis.

Foto: Will Pittenger, Public domain

Pokračování 11 / 12

Austin (2012-2019, 2021-)

Název: GP USA

V roce 2007 se jelo ve staré cihelně naposledy. Závod vyhrál Lewis Hamilton. Znovu se pak vrátila Velká cena USA do kalendáře v roce 2012 – a na Okruhu Amerik v texaském Austinu znovu vyhrál Hamilton. Brit poté přidal ještě další čtyři vítězství.  

Okruh postavil Hermann Tilke primárně pro F1, ale už na něj zavítaly také jiné série – MotoGP, WEC, NASCAR a další. 

Okruh má 20 zatáček a délku 3,426 km.

Foto: Gustavo GirardelliOwn work This W3C-unspecified vector image was created with Inkscape., CC BY-SA 2.0

Zdroje: Wikipedia, F1, bleacherreport.com

Pokračování 12 / 12

Miami (2022- )

V roce 2022 se jelo poprvé v Miami. Okruh měl být původně na jiném místě, ale nakonec byl vybudován vedle stadionu Hard Rock. 

Okruh má délku 5,412 km a 19 zatáček. V roce 2022 se jeho prvním vítězem stal Max Verstappen.

Foto: GabrielStella, CC BY-SA 3.0