Přinášíme vám další z řady textů, které jsou v rámci rubriky "Zaujalo nás" produkty z řad našich čtenářů. I vy můžete napsat text, který vám přijde zajímavý a zaslat jej na adresu redakce.
Autor: Dušan Mládek, Tábor
V dnešní době, v době internetu, živých přenosů F1 s českým komentářem a časopisů s barevnými fotkami je skoro nepředstavitelné, že to bylo také někdy jinak. Rád bych zavzpomínal na dobu, kterou si dnešní mladší generace nemůže pamatovat a ti starší z nás si snad zavzpomínají, jaké to bylo za našich mladších let.
K prvnímu kontaktu s F1 mě přivedl můj táta, který občas sledoval přenosy závodů na rakouské televizi ORF. Černobílý obraz s komentářem v němčině, které u nás nikdo nerozuměl. Do formule 1 jsem se zamiloval jako jedenáctiletý v roce 1983 a tato láska mi vydržela do dnešních dnů. Tehdy se mi dostala do rukou příloha časopisu Motoristická současnost (Motor) č.1/1983. Časopis Motor vycházel každý měsíc a dvakrát do roka vydával tzv. přílohu, která byla věnovaná motoristickému sportu, a tu a tam také „kapitalistickému pozlátku“ zvanému formule 1. V této příloze byly uvedeny týmy F1 z roku 1982. Každý tým byl prezentován fotografiemi svých jezdců a vozu, se kterým se zúčastnil loňského šampionátu. Všechny fotky byly černobílé na papíře, který silně připomínal novinový. Časopis o rozměru A4 měl krásnou barevnou obálku, na které byl Niki Lauda a Renault Re30B. V té době mi rodiče koupili v papírnictví krásný barevný plakát Vozy F1 1982. A od té doby bylo pro mě rozhodnuto. Formule 1 a nic jiného.
Začal jsem vystřihovat jakoukoli fotku formule 1, většinou černobílou. Z vrstevníků jsem byl sám, koho něco takového zajímalo. Každý den jsem chodil kolem novinového stánku a lačně vyhlížel, kdy vyjde můj milovaný Motor. Ale ta cena. Nekřesťanských 5 Kčs!! Pro srovnání: polévka v bufetu stála kolem 3 Kčs. A jednou za půl roku jsem musel vyprosit na rodičích 9,50 Kčs na přílohu Motoru. Částka pro mě skoro nedosažitelná. Občas vyšel článek také ve Světě motorů, cena 3,50 Kčs. Tam bývávaly fotky sice také na novinovém papíře, ale poměrně často barevné. Poslední možnost, jak sehnat alespoň nějakou informaci byl časopis Automobil. Zde byly černobílé fotky vozů F1 nahrazovány fotkami modrobílými.
Ale zpátky k mému Motoru. Tam byly informace pro mě nejkvalitnější. V červnovém čísle byly každý rok představeny týmy formule 1 a zpravidla reportáž z první velké ceny. Tyto reportáže byly a dodnes pro mě jsou jedinečné. Každé reportáži byla věnovaná celá stránka, doplněna neaktuální černobílou fotografií vozu z předešlé sezony. Ale to nejcenější se nacházelo v dolní části reportáže. Bylo tam vypsáno kompletní postavení na startu, se jménem pilota, vozem, typovým označením vozu a časem. V každém dalším čísle pak byly dvě, tři reportáže, pokaždé s dvou tříměsíčním zpožděním až do prosincového čísla.
V roce 1986 se jela v Maďarsku první velká cena v socialistickém táboře a projevilo se to i v médiích. Této velké ceně bylo každý rok věnováno několik stránek s barevnými fotkami.Také další reportáže od této velké ceny byly už doplňovány barevnými fotkami z Maďarska.
Závody F1 jsem sledoval od roku 1984, kdy Československá televize začala dávat pozdě večer záznam z každé evropské velké ceny. Nikdy nezapomenu, jak jsem musel chodit spát kvůli mé mladší sestře ve 20. hodin a prosil jsem tátu, aby mě nezapomněl v noci vzbudit na záznam. To už jsme měli barevnou ruskou televizi Elektron, a tak jsem poprvé viděl formuli 1 v barvě a navíc s nezapomenutelným komentářem pana Pecháčka. Ale ty barvy!!! V komunistické šedi něco nevídaného. Červenobílý mclaren, rudé ferrari, černozlatý lotus, žlutý renault, černobílý brabham, prostě něco neskutečného ale také vzdáleného a nedosažitelného.
Další rok jsem už od 14. hodin vysedával u přenosné černobílé televize Merkur, který byl schopen příjmu rakouské televize. Seděl jsem s tužkou a papírem a zapisoval jsem si průběžné pořadí. Nikdy nezapomenu na velmi výrazný hlas rakouského komentátora, mám dojem, že se jmenoval Prüller, nebo nějak tak. Na dlouhé roky se stal mým společníkem u přenosů, o které socialistický blok s výjimkou GP Maďarska neměl zájem.
Dále jsem vystřihoval obrázky, a snažil se sehnat plakáty Vozy F1 a Jezdci F1.
Po revoluci jsem čekal obrat k lepšímu, ale opak byl pravdou. Můj milovaný Motor přestal vycházet, Světy motorů se objevily dva a každý tvrdil, že je ten pravý a formule 1 zmizela až na malé výjimky z pultů novinových prodejců. Fanoušků tohoto sportu u nás bylo, že by je spočítali na jedné ruce. Až najednou, jako blesk z čistého nebe, začaly přenosy ze závodů také u nás. Ale bylo hned od počátku jasné, že kvalifikovaný komentátor, to bude problém.
Pan Pecháček byl už poměrně starý a žádný jiný se nerýsoval. Nezapomenu na diskuzi ve studiu ohledně tzv. zadního brzdového světla, kdy se dotyční nemohli shodnout. Po telefonu jim pan Turek vysvětlil, že se nejedná o brzdové světlo, ale o světlo používané při malé viditelnosti, např. při závodech v dešti. Jeden dotyčný novinář ale v přímém přenosu přesto prohlásil: "...a já si stejně myslím, že je to brzdové světlo."
Ale hlavně, že jsme měli přímý přenos ze závodů a v barvě. Najednou se začala rojit spoustu fanoušků a formule 1 se dostala do našeho každodenního života. Diskutuje se o ní u piva a každý je odborník. Musím se smát, když někteří rychlokvašení fanoušci vyčítají dnešnímu komentátorovi to či ono. Málokdo si asi dovede představit, jak je to těžké a buďme rádi za to, že máme přenosy i komentáře. Nebývalo to vždycky samozřejmostí.
Za redakci publikoval: