Ital byl považován za nástupce Alberta Ascariho. Byl špičkovým jezdcem sportovních prototypů a rychlost prokazoval i ve formuli 1. Zahynul při testování. Je spjat se značkami Ferrari a Lancia.
Eugenio Castellotti se narodil 10. října 1930 v Lodi u Milána do zámožné rodiny. Ve společnosti byl známý jako ušlechtilý, sympatický a chytrý mladý muž v perfektním obleku, na trati prokazoval rychlost, ale byl také poněkud divoký a nevyzpytatelný. Publicitu mu zajišťoval vztah se slavnou italskou herečkou a baletkou Delií Scalou.
První závodní krůčky
Už ve dvaceti si koupil vlastní sportovní Ferrari 166S a brzy se s ním začal účastnit domácích soutěží. Roku 1952 vyhrál na Sicílii, na okruhu Senigalli a v Portugalsku, dojel druhý v Monaku, kde roku 1952 závodily jen sportovní vozy, a třetí v Bari. Když přidal druhé místo v Mille Miglia, dostal pro rok 1953 nabídku od továrního týmu Lancia na účast ve slavné Carrera Panamericana. Dojel třetí za týmovými kolegy Pierem Taruffim a Juanem Manuelem Fangiem, kteří startovali s novějšími vozy. Navíc se stal italským mistrem v závodech do vrchu, což se mu v následujících letech podařilo ještě dvakrát. Vyhrál i desetihodinovku v Messině.
Angažmá u Lancie
V roce 1954 se Castellotti stal továrním jezdcem Lancie. Podílel se na přípravách monopostu D50 pro F1 a roku 1955 měl po boku Alberta Ascariho a Lugiho Villoresiho závodit po celou sezonu. V Argentině sice musel předat vůz Villoresimu, ale v Monaku, kde Ascari spadl do vody, dojel při svém druhém startu druhý. Pak měl jet společně s Ascarim na povolení Lancie za volantem Ferrari 750 Monza 1000 kilometrů Supercortemaggiore. Když vůz testoval, přijel se na něho dvojnásobný šampión F1 podívat. Neodolal, v civilu a s Eugeniovou přilbou usedl za volant, ale po havárii zahynul. Castellotti byl Albertovým blízkým přítelem a na pohřbu nesl jeho rakev. Po smrti Ascariho se Lancia z formule 1 okamžitě stáhla a její závodní tým převzal Enzo Ferrari. Castellotti ještě startoval soukromě v Belgii, kde jako do té doby nejmladší jezdec F1 zajel svou jedinou pole position. V závodě ho zradila převodovka. Sezonu 1955 dojel Eugenio v týmu Ferrari, ale zatím s modely 625 a 555. Ve všech třech startech s rudými vozy bodoval, v Monze oslavil dokonce třetí místo a stejná příčka mu patřila i v celkové klasifikaci.
Nucený přestup k Ferrari
V sezoně 1956 nasadilo Ferrari vozy D50, které Castellotti dobře znal pod značkou Lancia. Úspěch ze své první sezony ale nepřekonal. Potkaly ho tři poruchy, v Monaku mu sice také odešla spojka, ale ještě dostal příležitost dojet na čtvrtém místě s vozem po Juanu Manuelu Fangiovi, který nečekal na opravu, ale převzal vůz od Petera Collinse a dojel s ním druhý. Tak fungovala týmová režie v padesátých letech... Mladý Ital bodoval ještě druhým místem ve Francii. U Ferrari byla v té době po boku leadera Fangia řada špičkových mladých jezdců, kteří mezi sebou bojovali nejen na trati. O post Ascariho nástupce se utkával s krajanem Luigim Mussem. V konečné klasifikaci byl šestý. Vše si vynahrazoval ve sportovních vozech, kde patřil mezi absolutní špičku. Triumfoval v Mille Miglia a v Rouenu a společně s Fangiem vyhrál dvanáctihodinovku v Sebringu a dojel druhý v 1000 km Nürburgringu.
Roku 1957 na úvod nedojel v Argentině, kde krátce vedl, společně s Mastenem Gregorym a Mussem vyhrál se sportovním vozem 1000 km Buenos Aires. Po návratu do Evropy si užíval chvilky dovolené s přítelkyní ve Florencii, uprostřed noci ho ale Commendatore vyzval, aby přijel testovat do Monzy vůz, se kterým měl obhajovat výhru v Sebringu. Ráno 14. března už unavený Eugenio seděl za volantem sportovního vozu. Na mokré trati ale při rychlosti více než 130 km/h v jedné ze zatáček ztratil nad vozem kontrolu, vylétl z tratě a narazil do betonové bariéry. Jeho tělo bylo vymrštěno z vozu do vzdálenosti devadesáti metrů. Jezdec na místě zemřel na následky fraktury lebky. Auto vlétlo do diváckého sektoru, který byl naštěstí při testech prázdný. Castellottiho bilance se tak poněkud předčasně zastavila na čtrnácti absolvovaných závodech, do poloviny z nich vyrážel z první řady, jednou dokonce z pole position. Na stupních vítězů stál dvakrát, získal 19,5 bodu.