Zítra uplyne přesně třicet let od smrti geniálního konstruktéra a zakladatele značky Lotus Colina Chapmana, muže, který jako první přenášel do formule 1 prvky z leteckého inženýrství.
Anthony Colin Bruce Chapman se narodil 9. května na předměstí Londýna. Vyrůstal však v Hornsey v hotelu Railway, který vedl jeho otec. Po desetileté známosti se roku 1954 oženil s Hazel Williamsovou, která mu roku 1952 přispěla 25 liber na založení společnosti Lotus Engineering Co. Ltd. S Hazel měl dvě dcery a syna Cliva, který vlastí společnost Classic Team Lotus specializující se na renovaci a údržbu historických silničních a závodních vozů Lotus.
Už při studiích na univerzitě získal Chapman pilotní průkaz a po škole byl krátce leteckým důstojníkem RAF. Létání zůstalo jeho celoživotní vášní, i když se brzy stal automobilovým závodníkem. Měl představu, že bude stavět závodní auta, závodit s nimi, ukazovat jejich kvalitu přímo na trati, prodávat některé inovace a následně stavět i kopie svých vozů pro další závodníky. Dráhu konstruktéra zahájil modernizací Austinu Seven z roku 1930. K prvnímu závodu nastoupil, aniž by předtím nějaký navštívil alespoň jako divák. Zpočátku pracoval v British Aluminium Company a konstruoval a závodil ve volném čase. Spoléhal se na hodiny dřiny, pomoc dobrovolníků a výměnný obchod. Až od roku 1954 si mohl dovolit opustit zaměstnání, plně se věnovat Lotusu Engineering a nově vzniklému Teamu Lotus a zaměstnat další pracovníky, například pozdější tvůrce motorů Cosworth Mika Costina a Keitha Duckwortha. Lotus se už od počátků věnoval stavbě silničních i závodních vozů, jednalo se o sportovní vozy a monoposty formule 2. Závodní kariéry se Chapman brzy vzdal. S vozem Vanwall figuroval ve startovní listině Velké ceny Francie roku 1956, ale do závodu nakonec nenastoupil.
Do formule 1 se vrátil jako konstruktér. Roku 1958 v Monaku debutoval Team Lotus s Grahamem Hillem a Cliffem Allisonem za volanty vozů Lotus 12. O dva roky později tam už Stirling Moss se soukromým Lotusem 18 týmu Roba Walkera získal první výhru v F1 pro tuto tradiční anglickou značku. Jim Clark pak roku 1965 s lotusem vybojoval první vítězství v 500 mil Indianapolis. Chapman už od začátku patřil mezi typy kontstruktérů, kteří se snažili maximálně využít každé mezery v pravidlech. Navíc se snažil každý díl vozu využít co nejvíce, mnohdy i na hranici odolnosti materiálu. Občas se tato filozofie nevyplatila, což někdy mělo i fatální následky. Ve vozech Lotus zahynuli Alan Stacey, Jim Clark, Jochen Rindt či Ronnie Peterson.
Ovšem Colinovy konstrukční myšlenky byly často geniální a průlomové. Lotus 25, se kterým získal Jim Clark dva tituly mistra světa v letech 1963 a 1965, byl prvním čistě monokokovým šasi. Lotus 49 byl navržený "na míru" motoru Ford Cosworth DFV. Titul s ním získal roku 1968 Graham Hill a základ ke svému triumfu s ním položil i Jochen Rindt o dva roky později. Nástupcem tohoto modelu pak byl neméně slavný Lotus 72. Ten se mohl pochlubit revolučním systémem brzd, postranními chladiči a nasávacím otvorem nad hlavou. Jednalo se o zcela novou konstrukci. Od doutníkové koncepce postupně upustily všechny týmy. Lotus 72 závodil plných šest let, z toho pět na špičkové úrovni. Titul mistra světa s ním získali Jochen Rindt a roku 1972 Emerson Fittipaldi. V té době také Chapman zkoušel monopost poháněný turbínovým motorem s pohonem na všechna čtyři kola, s nímž chtěl uspět hlavně v 500 mil Indianapolis. Chapman díky svému vzdělání uměl na vozy formule 1 aplikovat letecké technologie. Nejmarkantněji toho využil při vývoji Lotusu 78, známému také jako "Wing Car", jehož podvozek byl navržen jako inverzní letecké křídlo, což zlepšovalo přítlak a proudění vzduchu. Počáteční problémy s prouděním pod vozem se podařily vyřešit v následujícím Lotusu 79 s přísavným efektem. S ním Mario Andretti dokončil úspěšně započatou sezonu 1978 a získal pro Chapmana poslední titul mistra světa. S těmito vítěznými vozy vás seznámíme v rámci našeho seriálu o vozech mistrů světa v dalších měsících.
I když se na řadě modelů významnou měrou podíleli i další členové konstrukčního týmu, hlavní nápady a revoluční myšlenky patřily vždy Chapmanovi. Jeho posledním projektem bylo aktivní zavěšení, které Lotus nasadil až na model 99T více než čtyři roky po konstruktérově smrti. Chapman byl před konkurencí vždy o krok napřed, ale ta se mnohdy dokázala jeho řešeními inspirovat a postupně lotusy porážet. Některé revoluční koncepce nakonec byly zakázány, například monopost 88, který se vyvinul z prototypu 86. Jeho předností bylo dvojité šasi. Vnitřní šasi neslo kokpit a bylo odpružené nezávisle na vnějším, které mělo podléhat tlakům způsobeným přísavným efektem. Vůz byl z velké části vyroben z uhlíkových vláken. Jezdci Nigel Mansell a Elio de Angelis si řízení vozu pochvalovali, model byl bohužel brzy zakázán. Chapman byl tímto rozhodnutím zklamaný, protože zastával názor, že F1 má být na vrcholu technologie, a podobné zákazy považoval za krok zpět.
Chapman byl i výborný manažer. Jako první využil zrušení zákazu umisťování reklam na monoposty a roku 1968 získal jako sponzora tabákový koncern Imperial Tobacco, který na vozech Lotus zpočátku propagoval značku Golden Leaf a od začátku sedmdesátých let John Player Special. Na sklonku života se ale Chapman zapletl do aféry s výrobcem automobilů Johnem DeLoreanem, jehož vůz si v polovině osmdesátých let zahrál ve známém americkém třídílném filmu Návrat do budoucnosti. DeLorean s Chapmanem a dalšími společníky inkasovali dotaci od britské vlády 54 milionů liber na otevření továrny na výrobu automobilů v severoirském Belfastu. K investici ale nedošlo, naopak další osud peněz není zcela jasný. Aktéři byli vyšetřováni policií, DeLorean, jehož automobilka mezitím zkrachovala, byl zatčen, Chapmanova role v celé záležitosti nikdy nebyla objasněna. Zemřel 16. prosince 1982 na infarkt v průběhu vyšetřování, podle dostupných informací mu hrozilo deset let vězení.
Ať už byla jeho role v celé záležitosti jakákoliv, zapsal se nesmazatelně do historie formule 1 jako geniální konstruktér s řadou inovativních řešení, která navždy změnila svět formule 1. Vozy Lotus získaly šest titulů mistra světa mezi jezdci a sedm v Poháru konstruktérů. Triumfy svých vozů slavil tento muž s knírkem a prořídlými vlnitými vlasy tradičním rituálem - vhozením čepice z boxové zídky na trať hned po odmávnutí vítěze v cíli.