V úterý 7. května uplyne 45 let od chvíle, kdy se při tréninku na 500 mil Indianapolis zabil Mike Spence. Patřil mezi vynikající britské jezdce, ale největších úspěchů dosáhl v nemistrovských závodech.
První závodní kroky
Michael Henderson (Mike) Spence se narodil 30. prosince 1936 v Croydonu, v anglickém hrabství Surrey. Dětství strávil v Maidenheadu, v Berkshire, kde jeho rodiče provozovali garáž. Přestože v pěti letech prodělal dětskou obrnu, dokázal se plně zotavit a dokonce podstoupil i vojenskou službu u tankistů. Ve škole studoval matematiku a uvažoval o kariéře profesionálního hráče kriketu. Ale když sledoval výkony Juana Manuela Fangia, změnil názor a na škole založil motoristický klub.
Své první závodní zkušenosti získával roku 1957 v rallye v otcově voze Turner 950. V následujícím roce mu otec pomohl koupit AC Ace-Bristol. Po návratu z vojny v roce 1959 se přesunul do tehdejší formule Junior pro vozy s motorem o objemu 1000 cm3 a 1100 cm3, kde startoval s vozem Cooper s motorem Austin (998 cm3). Po vítězství ve Snettertonu, kde zajel ve své třídě i traťový rekord, vyhrál také v Monze a v Silverstone a připsal si i několik dalších rekordů okruhu. V roce 1961 přestoupil do týmu Emeryson, který měl i drobné zkušenosti z formule 1. Vůz byl sice poruchový, přesto s ním Spence znovu vyhrál v Silverstone.
S Lotusem do formule 1
Svezl se také ve dvou nemistrovských závodech F1. V Solitude Grand Prix u Stuttgartu ho sice už v úvodu zastavila porucha převodovky, ale na konci sezony dojel druhý v Lewis-Evans Trophy v Brands Hatch. Roku 1962 přestoupil v rámci formule Junior do týmu Iana Walkera, který nasazoval vozy Lotus. Věřil, že právě odtud má šanci dostat se do továrního týmu. To se mu podařilo hned v následující sezoně, kdy se stal členem Teamu Lotus Formula Junior, který vedl Ron Harris. Přestože nenavázal na výsledky z předchozích ročníků, dostal poprvé příležitost v mistrovském závodě formule 1. Ve Velké ceně Itálie za volantem Lotusu 25 zaskakoval za zraněného Trevora Taylora. Kvůli potížím s tlakem oleje dojel třináctý.
Rok 1964 zahájil v nově vzniklé formuli 2, ale když se při závodě této série v Remeši vážně zranil stálý pilot Lotusu pro F1 Peter Arundell, dostal Spence od Colina Chapmana šanci dokončit místo něj sezonu v F1. V Monze, kde o rok dříve debutoval, si Spence za volantem Lotusu 33 připsal první bod za šesté místo. V závěrečném závodě v Mexiku se vrátil ke staršímu modelu 25 a dojel s ním čtvrtý. Tato dvě bodovaná umístění mu stačila na dvanáctou pozici v celkové klasifikaci. Sezona 1965 byla pro Spence vůbec nejlepší. Zajel skvělé výsledky v nemistrovských závodech, když Vyhrál Race of Champions v Brands Hatch a byl třetí v BRDC International Trophy v Silverstone. V šampionátu F1 si připsal čtvrtá místa v Jihoafrické republice a ve Velké Británii a sezonu zakončil svým jediným pódiovým umístěním v mistrovství světa, třetí příčkou v Mexiku. Celkově skončil osmý. Jeho výsledky ale zůstaly ve stínu týmového kolegy Jima Clarka, který se stal mistrem světa.
Angažmá u BRM a úspěchy s vozem Chaparral
V další sezoně vyhrál na Nový rok s lotusem nemistrovskou Velkou cenu Jihoafrické republiky, ale pro mistrovské závody Chapman počítal s Arundellem, kterému po celou dobu jeho rekonvalescence trvající téměř rok a půl držel místo. Spence se 15. ledna oženil s Lynn Condonovou a přestoupil k BRM, ale ani tady pro něj v konkurenci Grahama Hilla a Jackieho Stewarta nezbyla závodní sedačka. Mike byl proto zapůjčen do týmu Rega Parnella, který používal motory BRM ve svých vozech Lotus 25 a 33, tedy v monopostech, které mezi soupeři populární Angličan dobře znal ze svého působení u Chapmana. Jenže tyto vozy, se kterými v minulosti Clark získal tituly mistra světa už zaostávaly, navíc byly dimenzovány na jedenapůllitrové motory a v F1 už se od nové sezony používaly třílitrové. Spence dojel do cíle jen dvakrát, v obou případech na pátém místě. V šampionátu skončil třináctý se čtyřmi body.
V roce 1967 Hill přestoupil k Lotusu a u BRM se po boku Stewarta uvolnilo místo, které zaujal právě Spence. V tomto období BRM nasazovalo šestnáctiválcové motory. Spence sice pětkrát odstoupil, ale také pětkrát bodoval, když dojel čtyřikrát pátý a jednou šestý, což stačilo na celkové desáté místo. Ve stejném roce jezdil také se sportovním vozem Chaparral 2F-Chevrolet vybaveného zadním křídlem. Společně s Philem Hillem vyhráli šestihodinový závod BOAC 500 v Brands Hatch, který byl předchůdcem 1000 km Brands Hatch, navíc Spence zajel nejrychlejší kola v Sebringu a ve Spa.
Spence se 3. září 1967 představil na Masarykově okruhu v Brně, kde absolvoval několik exhibičních kol s monopostem BRM P83 s šestnáctiválcovým motorem a na tehdejší trati zajel čas 4:48,8 minuty. Jednalo se o první vystoupení novodobého monopostu F1 na území tehdejšího východního bloku. Vůz s motorem H16 se pak v Brně objevil ještě v roce 1996 v rámci série Thoroughbred Grand Prix historických formulí. Tehdy Brno navštívil již jako trojnásobný mistr světa Spencův tehdejší týmový kolega Stewart a na tiskové konferenci vzpomínal, jak se tento monopost obtížně řídil.
V roce 1968 Mike pokračoval s BRM v F1, zároveň v Maidenheadu prodával vozy Lotus, Porsche, Rover a Singer. Těšil se na nový monopost s dvanáctiválcovým motorem. V úvodním závodě v Jihoafrické republice ale dostal nový motor pouze týmový kolega Pedro Rodríguez. Spence s šestnáctiválcem odstoupil už v úvodu s poruchou přívodu paliva, stejná závada zastavila i Mexičana. Poruchy vyřadily Spence i v jeho oblíbených nemistrovských závodech v Brands Hatch a Silverstone. Přesto si před dalšími závody věřil. Ve sportovních vozech přestoupil do týmu Alan Mann Racing a závodil s vozem Ford P68, ale při jediném startu, který stihl, ho zastavila technická závada.
Tragická výzva v Indianapolis
Když tragicky zahynul Jim Clark, dostal Spence od Chapmana nabídku startovat místo Skota s revolučním Lotusem 56 poháněným turbínovým motorem v závodě 500 mil Indinanapolis. Spence neváhal, slavný závod považoval za výzvu. Při tréninkových jízdách tři týdny před startem zajel ve větru kolo průměrnou rychlostí 169,555 mil/h (272,872 km/h), což byl v té chvíli druhý nejlepší výkon. Rychlejší byl pouze Graham Hill s dalším turbínovým lotusem, který zajel kolo průměrnou rychlostí 171,208 mil/h (275,533 km/h). Bylo to poprvé, kdy dosáhly dva vozy takových rychlostí ve stejný den. Pole position později zajel Joe Leonard s dalším lotusem průměrnou rychlostí 171,559 mil/h (276,097 km/h). Spence měl v plánu večer 7. května 1968 odletět spolu s Hillem do Madridu, aby stihl Velkou cenu Španělska. Vzhledem k tomu, že zároveň plnil roli testovacího jezdce, rozhodl se ještě vyzkoušet vůz dalšího týmového kolegy Grega Welda.
Poslední kolo před nehodou zajel průměrnou rychlostí 162 mil/h (261 km/h), v první zatáčce následujícího okruhu ztratil nad vozem kontrolu, dostal smyk a v úhlu 45 stupňů narazil do betonové zdi. Pravé přední kolo, které se při nárazu utrhlo, se bohužel odrazilo směrem ke kokpitu a zasáhlo jezdce do hlavy. O pár hodin později v nemocnici na následky četných poranění hlavy zemřel. Hlavní komisař závodu Walt Myers tehdy uvedl, že Spence najížděl při každém průjezdu do zatáčky příliš vysoko, proto byl krátce před nehodou varován žlutým světlem. Paradoxně při seznamovacích jízdách nováčků byl Spence hlavním komisařem testů Harlnem Fenglerem varován, že do zatáček najíždí příliš nízko...
Chapmana, který po Clarkovi ztratil dalšího blízkého přítele, Spencova smrt natolik zasáhla, že z Indianapolis okamžitě odcestoval a prohlásil, že se závodem v roce 1968 nechce mít nic společného. Vozy Lotus nakonec startovaly v barvách Chapmanova společníka Andyho Granatelliho, výkonného ředitele petrolejářské společnosti STP, který se na vývoji turbíny přímo podílel, Leonarda zastavila porucha na cestě za vítězstvím deset kol před cílem, nakonec byl klasifikován jako dvanáctý, Art Pollard třináctý, Hill devatenáctý a Weld, v jehož voze se Spence zabil, závod neabsolvoval.
Spencova kariéra pilota F1 se předčasně zastavila na 36 startech, ve kterých získal 27 bodů. Jméno Spence je bohužel spojeno i s dalšími tragédiemi na slavné americké trati. V roce 1929 zahynul při nehodě v Indianapolis jezdec Bill Spence a v roce 1938 zemřel divák Everett Spence poté, co ho zasáhlo kolo jednoho z havarovaných vozů. Mike Spence byl zpopelněn a pochován ve Sloughu nedaleko Maidenheadu.