Redakce F1Sport pokračuje v sérii článků představujících pohled jednotlivých redaktorů na vývoj letošní sezony. Po Honzovi Pastorkovi přišla řada na mě, a tak je mi ctí se s vámi podělit o mou vizi ročníku 2013. Ruku na srdce, vize je skutečně silné slovo, řekněme tedy tip.
Abych ale nebyl tak přímočarý, dovolte mi ještě krátké zamyšlení nad minulým rokem. Sezona 2012 skončila už před více než dvěma měsíci, ale přesto jsem si jist, že každému, kdo má formuli 1 alespoň trochu rád, stále rezonuje v hlavě. Její průběh dokonale shrnula Velká cena Brazílie, u které mívám pocit, že má vlastní hlavu a za žádnou cenu nepřipustí, aby se fanoušci při jejím sledování nudili, či aby jejich srdeční puls klesl pod 120 za minutu.
Sportovní a technické regule pro letošek doznaly spíše kosmetických změn. Můžeme tak očekávat a doufat, že se blížící se závody ponesou v podobném duchu jako druhá polovina uplynulé sezony. Druhou polovinu zmiňuji z toho důvodu, že ač nebyla tak nesmírně chaotická a nepředvídatelná jako ta první (což samozřejmě také nemuselo být nutně bráno jako negativum), dokázala si zachovat svou nervydrásající podstatu, ve které vykrystalizoval boj o titul, který se zapsal do historie. Nepočítejme ovšem s tím, že sezona 2013 bude klidem před bouří, jíž by měl být přelomový ročník 2014. Dodavatel pneumatik Pirelli nechce nechat nic dlužen své pověsti a pro letošek připravil obutí, které bude ještě agresivnější než to loňské. Italové ovšem zároveň čekají, že týmům nebude adaptace na novou specifikaci trvat dlouho.
Vzhledem k tomu, že do kalendáře se zřejmě nestihne přidat dvacátý závod, bude letošní sezona o jednu velkou cenu chudší. I tak to ale opět bude namáhavý maraton, ve kterém budou mít týmy i jezdci jen málo příležitostí k oddechu (ostatně na příliš zběsilé tempo si nedávno postěžoval i Fernando Alonso) – první závod se koná 17. března, poslední o osm měsíců a jeden týden později. Žádná z tratí, kam kolotoč formule 1 zavítá, nám není neznámá.
Za okny přichází mohutná obleva, a tak je trochu symbolické, že se nyní pustím na tenký led a uvedu své tipy na rozložení sil.
Favorité
Red Bull a Ferrari. Není sebemenší důvod pochybovat, že i letos Adrian Newey a spol. na trať postaví vůz, který dokáže velké věci. Velkým plusem Red Bullu je i kontinuita. Co funguje, není třeba měnit, a stáj pod taktovkou Christiana Hornera v posledních letech šlape jako hodinky. Čas od času se sice vyrojí spekulace o tom, kdo všechno má o Vettela zájem (mluví se pak pochopitelně hlavně o Ferrari), ovšem těmto dohadům učinil Red Bull přítrž tím, že si svůj nejcennější artikl pojistil minimálně do konce sezony 2014. Ostatně, bude-li složení týmu stejné jako v minulých letech, musel by být Vettel veliký dobrodruh, aby se rozhodl změnit působiště. Newey sice nedlouho po Novém roce prohlásil, že přípravy vozu RB9 musely částečně ustoupit vylepšování loňského monopostu ve snaze získat titul mezi jezdci i vítězství v Poháru konstruktérů, ambice rakouské stáje jsou nicméně stále ty nejvyšší. Ostatně, netušíte někdo, jak se chystá svůj letošní stroj pojmenovat Sebastian Vettel? Jezdecká dvojice Red Bullu bude mít i letos podobu Vettel-Webber. Na sedačku australského veterána si už léta brousí zuby smečka mladých dravců z líhně talentů Red Bullu. Zatím však nikdo nebyl úspěšný. O důvodech, proč tomu tak je, se můžeme dohadovat, ovšem nebál bych se vzít v potaz ten nejjednodušší, totiž ten, že kvalit Marka Webbera dosud žádný z nich nedosáhl. Webberovi letos bude sedmatřicet, svá „nejrychlejší léta“ by tedy měl mít za sebou, přesto se ale nezdá, že by jeho výkonnost doznávala nějakých propadů. O tom, proč Webber někdy dokáže vytřít zrak celému poli a poté se měsíce trápit ve stínu svého mladšího kolegy, už toho bylo napsáno kvantum. Problém nebude tak ani v tom, že by byl Webber fyzicky slabší či oplýval horšími reflexy. Patrně ale nedisponuje tím pověstným zabijáckým instinktem, kterým oplývají mistři světa a který dokáže Vettel využívat měrou vrchovatou.
Také Ferrari se muselo vypořádat se záležitostmi, které vývoj nového monopostu neusnadnil. Především se stále nemůže spolehnout na svůj aerodynamický tunel, který prochází kompletní přestavbou a v provozu by měl být až v průběhu srpna. Do té doby musí vzít zavděk někdejším tunelem stáje Toyota, který se nachází v Kolíně nad Rýnem. Jedná se sice o špičkové zařízení, jenže jak se říká, doma je doma. Ve Ferrari si uvědomují, že tentokrát nesmějí zaspat. Pokud by na začátku sezony ztrácelo na Red Bull (či jiné týmy) stejně jako v roce 2012, mohlo by si brzy nechat o titulu zdát. V Maranellu počítají s tím, že přípravy na následující ročník začnou velice brzy, a tak na dotahování ztráty v průběhu roku 2013 nebude mnoho prostoru.
Loňský vůz Ferrari nebyl špatný, to ani v nejmenším. Alonso předváděl vpravdě dechberoucí výkony, ovšem bez dostatečně kvalitního nářadí by se v boji o titul nemohl udržet nikdo. Ferrari tedy loni postavilo slušné auto, na druhou stranu je ale fér říci, že rozhodně nebylo ani nejlepší. Cožpak o to, v závodě to rudým vozům z Maranella vcelku jelo, kamenem úrazu ovšem byly kvalifikace. Nová pravidla by v tomto ohledu měla Ferrari pomoci. Používání DRS bude omezeno nejen v závodech, ale i v kvalifikaci. Šušká se, že právě paradoxně až příliš účinné a agresivní DRS na vozech F2012, které pak byly po jeho deaktivaci při brzdění úzkostně nestabilní. V druhé polovině sezony byl Felipe Massa jakoby polit živou vodou a zdá se, že je ve výrazně lepší pohodě než dříve. To je dobrá zpráva nejen pro něho a jeho budoucnost, ale i pro Ferrari jako takové – však formule 1 není pouze individuálním sportem a Pohár konstruktérů je stále nesmírně cennou trofejí, byť se na něj v porovnání s tituly pro jezdce nezřídka trestuhodně zapomíná.
Kdo tedy bude tím pilotem, který bude korunován mistrem světa pro rok 2013? Vsázím na Alonsa. Ptáte se mne na logické argumenty, proč by to tak mělo být? Ty vám poskytnout nemohu, nicméně nebude-li se Ferrari v prvních fázích sezony trápit jako před rokem, není rozhodně vyloučeno, že se tak stane. Porážka v roce 2012 byla podle mnohých ještě výrazně bolestivější než v sezoně 2010. Alonso se ukázal být skvělým motivátorem a věřím, že letos nebude burcovat stáj nadarmo. Sebastian Vettel je pilotem světové extratřídy a má našlápnuto k tomu, aby se stal jedním z nejuctívanějších pilotů formule 1 vůbec. Snad i proto se v mé hlavě zrodilo přání, jež se stalo otcem myšlenky. Loni Vettel získal triple, co bychom říkali, kdyby triumfoval také v tomto roce? Tuším, že quadruple (kvadrupl)? Když Michael Schumacher před třinácti lety nastartoval šňůru pěti titulů v řadě, byl o více než pět let starší, než je nyní rodák z Heppenheimu. Zkrátka a dobře, na tak výraznou hegemonii má Seb ještě čas. A ostatně, nebylo by fajn, kdyby do sezony 2014 nastoupily jezdecké superhvězdy, z nichž by obě měly na kontě po třech titulech mistra světa?
Černí koně
McLaren, Lotus a Mercedes. Předně se musím pokusit obhájit, z jakého důvodu mám tu drzost řadit tým z Wokingu až za Red Bull s Ferrari. McLaren loni postavil velice slušné auto, které dokázalo získat hned sedm vítězství, což je stejný počet triumfů, jaký si připsal také mistrovský Red Bull. A mohlo jich být dokonce ještě více. V tom ale McLarenu zabránila nekonzistentnost výkonů. Zřejmě nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že v Singapuru a v Abú Zabí přišel Lewis Hamilton nikoliv vlastní vinou až o padesát bodů. Pěkné bodové nadělení Hamiltona stála také odstoupení v Německu a Brazílii. Suma sumárum, Hamilton sice skončil v šampionátu na čtvrtém místě, nicméně jeho výkony zanechaly vskutku dobrý dojem. Sedmadvacetiletý závodník podával možná nejlepší výkony v dosavadní kariéře. Jenson Button sice opět mnohokrát prokázal svou inteligenci a profesorsky čistou jízdu, ovšem z různých důvodů si netykal s pneumatikami Pirelli. Letos ho má čekat pozice jedničky u McLarenu. Není pochyb o tom, že Button je dostatečně psychicky silný na to, aby se mu před tímto postem neroztřásla kolena, nicméně stále je to pozice, ve které se v současném působišti nachází poprvé. Po přestupu Hamiltona k Mercedesu učinil McLaren zřejmě jediné rozhodnutí, které mu zbývalo, totiž angažovat mladého Sergia Péreze. Mexickému pilotovi talent jistě nechybí, což dokázal už v Sauberu, avšak v královně motorsportu strávil dosud pouze dvě sezony. Do top týmu se tak dostává v pouhých třiadvaceti letech. Na druhou stranu, takovému Hamiltonovi bylo při vstupu do F1 prakticky stejně, navíc McLaren byl prvním týmem, se kterým měl v nejprestižnější motoristické disciplíně tu čest.
Mercedes má ambice vysoké, o tom není pochyb. Svědčí o tom i řada známých jmen, která přilákal na palubu. Své naděje upíná samozřejmě hlavně k roku 2014, kdy budou nasazeny nové šestiválcové motory. To ale neznamená, že do bojů o přední příčky nemůže zasahovat už letos. Před rokem to se stříbrnými šípy nevypadalo vůbec špatně – tedy v úvodní části sezony. Nico Rosberg v Číně pro Mercedes získal první vítězství po sedmapadesáti letech a už už to vypadalo, že se blýská na lepší časy. Neblýskalo. Hlavně po letní přestávce se Mercedes neuvěřitelně trápil a měl co dělat, aby udržel páté místo v Poháru konstruktérů. Michael Schumacher se rozhodl neprodloužit smlouvu a podruhé a zřejmě naposledy opustil svět formule 1. Jeho místo zaujmul právě Hamilton. Ten sice počítá s tím, že letos o titul bojovat nebude, stupně vítězů či vítězství ovšem vůbec nevylučuje.
Tým Lotus by stejně jako před rokem, kdy nasadil možná nejvšestrannější vůz ze všech, mohl umět pořádně zamíchat pořadím v přední části pole. Kouzlo Kimiho Räikkönena zřejmě stále funguje, důkazem toho budiž třeba senzační vítězství v loňské Velké ceně Abú Zabí a konečné třetí místo v šampionátu jezdců. Romain Grosjean musel kvůli řadě karambolů snášet hodně kritiky, což mu chvílemi poněkud přistřihlo křídla. Věřím ale, že v roce 2013 uvidíme sebevědomějšího, rychlejšího a hlavně chladnokrevnějšího Grosjeana.
Střed pole
Při troše štěstí všichni ostatní. A při další troše štěstí některým z inkriminovaných týmů křivdím a mohly by se posunout na pozici černých koní. Inu, proč ne? Loňské výsledky Sauberu byly nesmírně milým překvapením. Uvidíme, jak si povede nová jezdecká dvojice. Nico Hülkenberg v roce 2012 o svých schopnostech jistě přesvědčil, Esteban Gutiérrez je zatím neznámou. Pozor bych si dával také na Williams. O Pastorovi Maldonadovi si můžeme myslet, co chceme. Můžeme ho nazývat bláznem, agresorem, který neumí jezdit hlavou, či třeba jihoamerickým řezníkem. Nic z těchto invektiv ovšem nevymaže fakt, že když se zadaří, umí být tento Venezuelan vskutku famózně rychlý, a to hlavně (a nejenom) na městských okruzích. Vítězství ve Španělsku nebylo náhodou, rodák z Maracay jistě neřekl poslední slovo. Maldonadovým kolegou a pilotem, který vystrnadil z kokpitu Bruna Sennu, je Fin Valtteri Bottas, od kterého si nejen Frank Williams slibuje opravdu hodně!
Krásné i zrádné na formuli 1 je samozřejmě také to, že začínáme od nuly. Teoreticky mají všichni stejnou šanci na úspěch. Proč by tedy o sobě nemuseli dát pořádně vědět také jezdci Force Indie či Toro Rosso? A vlastně, co mi dává právo odepisovat Caterham a Marussii, byť oba tyto týmy loni ještě nebylo možné do středu pole řadit? Mým velkým přáním zůstává, aby střed pole byl vskutku široký a na zisk bodů měly šanci všechny zmiňované týmy.
Ale dost fanouškovského snění. Zimní spánek formulových vozů se blíží ke konci a už co nevidět uvidíme nové karbonové zázraky opět na trati. Přeji vám proto, ať toto čekání přežijete bez úhony a ať je sezona 2013 přesně taková, jakou si zasloužíte – tedy napínavá až do samotného konce, ať už bude jakýkoliv.