Sebastian Vettel dostal ještě v průběhu Grand Prix Kanady 2019 penalizaci pěti sekund. Cílem sice projel první, ale vítězství bral Lewis Hamilton. Je to konec F1? Není. Podobné příběhy psala F1 vždy...
Vettel není první...
Sebastian Vettel projel v Kanadě cílem jako první, ale už v té době měl na kontě pětisekundovou penalizaci, takže vyhrál Lewis Hamilton.
O vítězství přišli v minulosti také jiní jezdci. Mnohdy šlo o podstatně kontroverznější a někdy až špinavé případy. Hned třikrát se tak stalo v Kanadě.
Jezdec přišel o vítězství ve zhruba 1 % grand prix formule 1. Šlo o diskvalifikace kvůli porušení technických pravidel, ulité starty a někdy o hodně šílené důvody. Podívejte se na jednotlivé případy.
Pokračování 2 / 13
GP Belgie 2008: Lewis Hamilton → Felipe Massa
Prvnním v cíli závodu byl sice Lewis Hamilton, ale ten nakonec dostal penalizaci 25 sekund (odpovídá průjezdu boxy) za to, že si zkrátil šikanu při souboji s Räikkönenem. Brit sice pozici vrátil, ale Räikkönena hned zase předjel.
Hamilton po penalizaci skončil třetí za Massou a Heidfeldem.
McLaren se chtěl proti penalizaci odvolat, ale to bylo podle FIA nepřípustné.
Foto: Getty Images / Ryan Pierse
Pokračování 3 / 13
GP Brazílie 2003: Kimi Räikkönen → Giancarlo Fisichella
Divokou Velkou cenu Brazílie ukončily červené vlajky po nehodě Webbera a Alonsa, který vletěl do trosek Australanova vozu. Po závodě nebylo zcela jasné, ze kterého kola závodu se má vzít konečné pořadí a jestli závod vyhrál Fisichella (jehož vůz pak v pit lane začal navíc hořet), nebo Räikkönen. Vítězství bylo přiděleno Finovi.
Později se ukázalo, že Fisichella načal 56. kolo závodu před tím, než zavlály červené vlajky. Výsledky závodu tak měly být stanoveny podle pořadí v 54. kole a ne v 56.
O dva týdny později v Imole předali Räikkönen a McLaren trofeje Fisichellovi a Jordanu.
Foto: Getty Images / Mark Thompson, Clive Rose
Pokračování 4 / 13
GP Belgie 1994: Michael Schumacher → Damon Hill
Michael Schumacher vyhrál Velkou cenu Belgie 1994. Po závodě se ale zjistilo, že deska na spodní straně jeho benettonu má větší opotřebení, než je povolený 1 mm. Pravidlo bylo zavedeno jen o dva závody dříve, aby týmy zvýšily světlou výšku a snížil se vliv tzv. ground effectu.
Tým argumentoval, že za opotřebením byly hodiny Schumachera v 19. kole, ale nepomohlo to. Schumacher byl diskvalifikován, závod vyhrál Hill.
Vůz Michaela Schumachera. Foto: Getty Images / Pascal Rondeau
Pokračování 5 / 13
GP Kanady 1990: Gerhard Berger → Ayrton Senna
Sebastian Vettel rozhodně není první, kdo přišel o vítězství v Kanadě na okruhu Gillese Villeneuva. V roce 1990 projel cílem jako první Gerhard Berger. Později ale dostal minutovou penalizaci za ulitý start a spadl na čtvrté místo s téměř 15 sekundovou ztrátou na „nového“ vítěze Ayrtona Sennu.
Ayrton Senna v Kanadě 1990. Foto: Getty Images / Pascal Rondeau
Pokračování 6 / 13
GP Japonska 1989: Ayrton Senna → Alessandro Nannini
Jedna z nejslavnějších grand prix v historii formule 1, ve které došlo ke kolizi jezdců McLarenu.
Pro Prosta závod skončil, Ayrton Senna byl ze závodu později diskvalifikován. Přísný trest nesouvisel s nehodou. Brazilec byl diskvalifikován kvůli zkrácení tratě. Senna samozřejmě zkrácením tratě nezískal žádnou výhodu. Na místě nehody naopak ztratil desítky sekund. McLaren se proti rozhodnutí odvolal, ale Senna pak v odvolacím řízení dostal ještě pokutu a byl označen za „nebezpečného jezdce“.
Senna se domníval, že penalizace byla úmyslná a stál za ní tehdejší francouzský šéf FIA.
Jedna z nejslavnějších kolizí v historii a stupně vítězů v Japonsku 1989. Foto: Getty Images / Pascal Rondeau
Pokračování 7 / 13
GP Mexika 1987: Nelson Piquet → Nigel Mansell
Nelson Piquet sice v Mexiku viděl šachovnicový prapor jako první, ale vyhrál Nigel Mansell. Závod byl tehdy rozdělen do dvou částí (30 a 33 kol) kvůli nehodě Dereka Warwicka. Konečné výsledky pak byly kombinací výsledků obou částí závodu. Mansellův kombinovaný čas byl o 26 sekund rychlejší než ten Piquetův.
Vůz Nigela Mansella (foto je z Mexika). Foto: Getty Images / Simon Bruty
Pokračování 8 / 13
GP San Marina 1985: Alain Prost → Elio de Angelis
Závod sice vyhrál Alain Prost, ale nakonec byl diskvalifikován kvůli porušení technických pravidel. V závodě měla řada jezdců problém s množstvím paliva. Prost odstavil svůj vůz kousek za cílovou čárou. Jeho vůz byl při převážení o 2 kg lehčí, než dovolovala pravidla.
Už tehdy si mimochodem jezdci stěžovali, že kvůli pravidlům musí šetřit palivo a není to tak „opravdové závodění.“
Elio de Angelis během GP Evropy v roce 1985. Foto: Getty Images
Pokračování 9 / 13
GP Brazílie 1982: Nelson Piquet → Alain Prost
Velkou cenu Brazílie na okruhu Jacarepaguá vyhrál Nelson Piquet, Keke Rosberg skončil druhý. Oba však byli kvůli nízké hmotnosti diskvalifikováni a závod vyhrál Alain Prost.
Problém byl s nádržemi vody, které měly údajně sloužit k ochlazování brzd. Během závodu se zhruba 26 litrů vody postupně odpařovalo. Následně byla voda opět doplněna, aby vůz přešel přejímkou.
Diskvalifikace se stala jednou z rozbušek slavné války mezi FISA a FOCA. Týmy z FOCA bojkotovaly Grand Prix San Marina.
Pokračování 10 / 13
GP Kanady 1980: Didier Pironi → Alan Jones
Cílem závodu projel jako první Didier Pironi, který ale dostal za ulitý start penalizaci 60 sekund, takže nakonec skončil třetí za Jonesem a Reutemannem.
Alan Jones (foto je z GP Velké Britnánie). Foto: Getty Images
Pokračování 11 / 13
GP Itálie 1978: Mario Andretti → Niki Lauda
Jedna z velkých cen, která se do historie zapsala černým písmem. Startér závodu byl netrpělivý a odstartoval velkou cenu dříve, než všechny vozy zastavily. Vznikl zmatek, došlo ke kolizím, při kterých se těžce zranil Ronnie Peterson. Na následky zranění o den později zemřel.
Závod byl restartován o tři hodiny později. Vzhledem ke zhoršujícím se světelným podmínkám byl nakonec zkrácen.
Cílem závodu projel první Andretti před Villeneuvem. Oba však dostali minutovou penalizaci za ulitý start, které je odsunuly na šesté a sedmé místo. Závod vyhrál Lauda.
Mimochodem, dnes by trest za ulitý start přišel pravděpodobně už v průběhu závodu a znamenal by průjezd boxy. Pokud by se na to přišlo po závodě, pak by jezdec dostal ekvivalentní časový trest (20, 25 sekund).
Foto: Niki Lauda
Pokračování 12 / 13
GP Velké Británie 1976: James Hunt → Niki Lauda
Na startu došlo ke kontaktu mezi oběma ferrari Nikiho Laudy a Claye Regazzoniho. Zatímco Lauda pokračoval, Regazzoniho vůz se roztočil a došlo ke kontaktu s vozy Hunta a Laffita. Závod byl kvůli nepřehlednosti zastaven červenou vlajkou.
Z místa nehody odjeli Regazzoni a Hunt. Vozy se pak po dojetí kola seřadily na startovní rovince. Ředitelství závodu rozhodlo, že k opakovanému startu pustí jen ty, kteří dojeli první kolo. Hunt si to po nehodě vzal přes pomocné komunikace do boxů. Mechanikům se nakonec vůz (poškozeno bylo především zadní zavěšení) podařilo včas opravit, takže Hunt mohl opět odstartovat. Podobně na tom byli také dva další účastnici kolize, kteří ale využili náhradních vozů.
Niki Lauda vedl prvních 45 kol závodu, ale poté ho postihly problémy s převodovkou a na první pozici se dostal James Hunt, který byl také první v cíli.
Ihned po závodě podaly týmy Ferrari, Tyrrell a Copersucar protest. Hunt totiž nedokončil první kolo (neprojel cílovou čárou). Stewardi řešili situaci tři hodiny a nakonec Hunta potvrdili jako vítěze grand prix.
Ferrari ale popohnalo věc k odvolacímu soudu, který zasedl na konci září (dva měsíce po závodě) a Hunta nakonec ze závodu diskvalifikoval.
Pokračování 13 / 13
GP Kanady 1973: Emerson Fittipaldi → Peter Revson
Opět Kanada a velká cena, u které bychom mohli napsat titulek „když si myslíš, že vedeš, ale jsi vedle jak ta jedle“. Velká cena v roce 1973 přinesla historický milník. V závodě byl poprvé v historii formule 1 nasazen safety car.
Závod kromě deště ovlivnila zejména nehoda mezi Scheckterem a Cevertem. Na trať vyrazily sanitky a odtahový vůz. Kvůli tomu vyjel na trať také safety car (Porsche 914).
Ve stejnou dobu byli vedoucí jezdci Fittipaldi se Stewartem v boxech. Safety car čekal na ně a ostatní jezdce pouštěl před sebe. Tři z nich (Beltoise, Oliver a Revson) se tím fakticky dostali do vedení s náskokem téměř jednoho kola.
Před Fittipaldiho a Stewarta se dostal Howden Ganley, kterého safety car odchytil jako prvního. Spousta lidí se domnívala, že právě tato skupinka vede závod. Ganley nebyl na jejím čele dlouho. Fittipaldi a Stewart šli později před něj.
Za nimi (reálně před nimi) se odehrával boj, ze kterého vyšal nakonec po soubojích a technických problémech vítězně Olivera Peter Revson s vozem stáje McLaren.
Fittipaldi předjel ke konci závodu Beltoise a Olivera. Domníval se, že jim dává kolo a totéž by platilo pro Revsona, kdyby ho dojel. To se nestalo, ale na nadělování kol se ve F1 nahraje...Fittipaldi projel cílem na prvním místě a Lotus mohl slavit vítězství.
Jenomže neslavil. Šachovnicový prapor nezavlál. To se stalo až o značné desítky sekund později, když cílem projela skupinka Ganley, Hailwood, Revson a Hunt.
Ganley se domníval, že vítězem je on, ale skutečným lídrem závodu a vyhlášeným vítězem byl Peter Revson. Fittipaldi skončil druhý se ztrátou 32,7 s a Ganley skončil až šestý.
Peter Revson v Silverstonu v roce 1973. Foto: Getty Images