Kazuki Nakadžima
Kazuki Nakadžima se po svém odchodu z formule 1 stal pevným článkem továrního týmu Toyota ve světovém vytrvalostním šampionátu FIA WEC. Od obnovení série v roce 2012 se za volantem prototypu třídy LMP 1 objevil během každé sezóny.
V roce 2017 spolu se Sébastienem Buemim a Anthonym Davidsonem dosáhl s pěti vítězstvími na titul vicemistra světa. V této sezóně rodák z Okazaki sdílí kokpit vozu TS050 Hybrid #8 opět s Buemim a nově s Fernandem Alonsem. Tato trojice dokázala v červnu zvítězit v Le Mans. Kromě FIA WEC je Nakadžima také aktivní na domácí půdě v Japonsku, kde závodí v Super Formuli (šampion 2012, 2014) a v Super GT, kde v probíhající sezóně soupeří i s Jensonem Buttonem.
Foto: Getty Images / Peter Fox, Lars Baron, Dan Istitene, Mark Thompson, Paul Gilham, Bryn Lennon, Clive Mason, Alexander Hassenstein
Pokračování 2 / 31
Timo Glock
Šestatřicetiletý Timo Glock po sezóně 2012 strávené u Marussie plynule přešel z formule 1 do šampionátu cestovních vozů DTM. V DTM je Glock od sezóny 2013 až po současnost věrný automobilce BMW a jeho závodní speciál na trati vždy bezpečně poznáte díky křiklavě žluté barvě sponzora Deutsche Post.
V tomto roce si připsal na Hockenheimu jedno vítězství a v tabulce drží šesté místo. Se speciálem BMW M6 GT3 v letech 2017 a 2018 absolvoval Glock také nejslavnější australský vytrvalostní závod, kterým je dvanáctihodinovka v Bathurstu. Loni nedokončil, avšak letos spolu s Philippem Engem a Stevenem Richardsem dojem devátý v absolutním pořadí.
Pokračování 3 / 31
Sébastien Bourdais
Rodák z Le Mans Sébastien Bourdais přišel v roce 2008 do formule 1 jako čtyřnásobný šampion zámořské série CART/Champ Car. Po dvou letech u Toro Rosso se Bourdais právě do USA opět vrátil.
Za „velkou louží“ v současnosti působí v IndyCar u týmu Dale Coyne Racing a v sérii sportovních vozů IMSA WeatherTech SportsCar Championship u továrního Fordu. Ve službách továrního Peugeotu získal tři druhá místa v jeho domácí nejslavnější čtyřiadvacetihodinovce, celkové prvenství však Bourdaisovi nikdy souzeno nebylo. V roce 2014 však vyhrál největší čtyřiadvacetihodinový závod v USA v Daytoně, a to s prototypem Corvette DP a parťáky Christianem Fittipaldim a Joaem Barbosou.
Pokračování 4 / 31
Adrian Sutil
Adrian Sutil absolvoval svůj poslední rok ve formuli 1 v roce 2014 s týmem Sauber poté, co pět předcházejících sezón (s nucenou pauzou v roce 2012) závodil u stáje Force India. Pětatřicetiletý rodák ze západoněmeckého Starnbergu v roce 2012 nezávodil kvůli incidentu z nočního klubu v Šanghaji, kde po čínské grand prix roku 2011 napadl a zranil tehdejšího majitele týmu Lotus Erica Luxe.
Sutil způsobil Luxovi poranění krku, které si vyžádalo čtyřiadvacet stehů. V roce 2014 nezískal s monopostem Sauber ani bod. V roce 2015 působil ještě jako rezervní jezdec Williamsu, pak jeho závodní kariéra skončila.
Pokračování 5 / 31
Jaime Alguersuari
V současnosti osmadvacetiletý rodák z Barcelony Jaime Alguersuari přešel ke stáji Toro Rosso do formule 1 ze šampionátu formule Renault 3.5 v polovině sezóně 2009. Až do roku 2011 jinou adresu v „královně motorsportu“ nevyzkoušel a žádný další start v grand prix si po konci v „juniorce“ Red Bullu nepřipsal.
Alguersuari však svět formule 1 zcela neopustil a v letech 2012 a 2013 pracoval pro Pirelli jako testovací jezdec. Následujícího roku se však Španěl vrátil k závodění v německé sérii ADAC GT Masters, kde absolvoval dvanáct závodů se speciálem GT3 týmu Rowe Racing. V sezóně 2014/2015 Alguersuari také startoval u týmu Virgin v devíti závodech formule E a v roce 2015 si připsal jeden start v brazilských Stock Car Brazil.
1. října 2015 Jaime Alguersuari oficiálně oznámil konec svojí závodní kariéry se zdůvodněním, že jeho láska k motorsportu vyprchala. Kromě motorsportu se tento Španěl rovněž věnuje hudbě. V rodné Barceloně má Alguersuari nahrávací studio a jako DJ používá umělecké jméno Squire. Své první album Organic Life vydal již 14. října 2011.
Pokračování 6 / 31
Sébastien Buemi
Devětadvacetiletý Švýcar Sébastien Buemi patří do skupiny jezdců, pro které skončila kariéra ve formuli 1 po angažmá v „juniorce“ Red Bullu, kterou je stáj Toro Rosso. Rodák z Aigle skončil ve formuli 1 podobně jako Algersuari v roce 2011, vzhledem k pokračování své kariéry toho ovšem příliš litovat nemusí. Buemi stále, a nutno dodat že úspěšně, závodí.
Švýcar hned po svém konci v F1 podepsal smlouvu u továrního týmu Toyota pro šampionát FIA WEC, kterého se nepřetržitě účastní od jeho obnovení v roce 2012 až po současnost. Švýcarský pilot se stal ve WEC s japonským továrním týmem mistrem světa v roce 2014 (spolu s Anthonym Davidsonem) a v probíhající „supersezóně“ 2018/2019 ovládl spolu s Fernandem Alonsem a Kazukim Nakadžimou slavné Le Mans.
Kromě WEC je Sébastien Buemi již stálicí také ve formuli E, kde v posledních čtyřech sezónách hájil barvy Renaultu a v roce 2016 se stal šampionem série elektrických monopostů. Od nadcházející sezóny 2018/2019 bude ve formuli E Buemi jezdit za Nissan, který v šampionátu jako koncernový partner převzal tým Renaultu.
Pokračování 7 / 31
Vitantonio Liuzzi
Čtyři závody za Red Bull v roce 2005, následující dvě sezóny u Toro Rosso, roky 2009 a 2010 ve službách Force India a sezóna 2011 v barvách stáje Hispania – taková byla kariéra osmatřicetiletého Itala Vitantonia Liuzziho ve formuli 1. Po opuštění světa „královny motorsportu“ působil rodák z Locorotonda v sezónách 2012, 2013 a 2015 ve světovém vytrvalostním šampionátu FIA WEC, kde si s týmy Lotus a ByKolles ve třídách LMP 2 a LMP 1 připsal celkem jedenáct startů. V roce 2014 působil Liuzzi v Japonsku na dvou frontách šampionátů Super GT a Super Formula.
I Liuzzi patří do skupiny jezdců, kteří okusili závodění ve formuli E. Za týmu Trulli GP absolvoval Liuzzi pět závodů v sezóně 2014/2015. V roce 2015 poté začal tento italský jezdec spolupracovat s týmem FFF Racing, se kterým se zúčastnil závodů v sériích GT Asia Series, Asian Le Mans Series a International GT Open. V tomto roce Liuzzi nadále spolupracuje se stáji FFF Racing, a to nově také v pozici závodního inženýr a jezdeckého trenéra. FFF Racing vlastní několik vozů Lamborghini Huracan Super Trofeo, se kterými závodí především v Lamborghini Super Trofeo Asia.
Pokračování 8 / 31
Heikki Kovalainen
Po angažmá u týmů Renault, McLaren, Lotus a Caterham Heikki Kovalainen nadobro opustil formuli 1 po sezóně 2013. Poté, co si v roce 2014 jednorázově otestoval speciál BMW pro DTM, se finský pilot ze Suomussalmi přesunul na japonské ostrovy, kde zakotvil v tamním velmi prestižním šampionátu Super GT.
V hlavní kategorii japonské série, kterou je třída GT 500, závodí Kovalainen nepřetržitě od sezóny 2015 s vozem Lexus týmu SARD. Šestatřicetiletý Fin se v Super GT stal šampionem v roce 2016 spolu s japonským pilotem Kohejem Hiratem. V letošní sezóně tvoří pár s dalším bývalým pilotem F1 Kamujem Kobajašim a v celkovém pořadí mu prozatím patří sedmé místo.
Pokračování 9 / 31
Sakon Jamamoto
Sakon Jamamoto oslavil devátého července šestatřicáté narozeniny a v motorsportu již aktivním pilotem není. Po startech v grand prix formule 1 za týmy Super Aguri, Spyker a Hispania v letech 2006, 2007 a 2010 si připsal již jen dva starty ve formuli E se stájí Amlin Aguri, a to na konci sezóny 2014/2015 v Londýně.
Pauzu ve formuli 1 mezi roky 2007 a 2010 vyplnil závoděním pro tým ART Grand Prix v GP2 Series a v GP2 Asia Series. V současnosti se Sakon Jamamoto věnuje na příklad chytrým technologiím v oblasti zdravotních pomůcek pro hendikepované.
Pokračování 10 / 31
Christian Klien
Rakušan Christian Klien po svém konci ve formuli 1 na závodění rozhodně nezanevřel a je v současnosti aktivní především na scéně sportovních vozů. Pětatřicetiletý pilot z Hohenemsu ve spolkové zemi Vorarlbersko působil v „královně motorsportu“ v letech 2004, 2005, 2006 a 2010 u týmů Jaguar, Red Bull a Hispania.
Již v letech 2008 a 2009 se však Klien dvakrát zúčastnil s továrním týmem Peugeot čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans, kde při své první účasti dosáhl společně s Franckem Montagnym a Ricardem Zontou na třetí místo v absolutním pořadí. Do Le Mans se poté vrátil ještě dvakrát, a to v letech 2011 a 2014.
Ve službách Peugeotu se ve zmíněných sezónách 2008 a 2009 objevil také v zámoří, kde se zúčastnil podniků tehdejší American Le Mans Series 12 hours of Sebring a Petit Le Mans a v evropské Le Mans Series, kde startoval s francouzským továrním prototypem ve Spa a na Silverstonu.
V roce 2014 absolvoval Christian Klien kompletní sezónu Evropské Le Mans Series ve třídě LMP 2 prototypem Morgan týmu Morand Racing a skončil třetí v celkovém jezdeckém pořadí. V letošním roce závodil tento Rakušan na plný úvazek pro tým Emil Frey Lexus Racing s Lexusem RC F GT3 v Blancpain GT Series Sprint Cup.
Pokračování 11 / 31
Karun Chandhok
Karun Chandhok se v roce 2010 stal po Narainu Karthikeyanovi druhým Indem, který kdy startoval v závodě formule 1. Chandhok si v sezónách 2010 a 2011 připsal starty v F1 za týmy Hispania a Lotus. V roce 2012 poté čtyřiatřicetiletý indický pilot absolvoval kompletní sezónu nově obnoveného šampionátu FIA WEC s prototypem HPD ARX-03a týmu JRM.
Díky tomu toho roku rovněž debutoval v Le Mans, kterého se poté Chandhok zúčastnil ještě čtyřikrát v řadě s prototypy Oreca 03R a Ligier JS P217 týmů Murphy Prototypes a Tockwith Motorsports ve třídě LMP 2. V roce 2013 startoval s vozy Mercedes SLS AMG GT3 a BMW Z4 GT3 v šampionátu FIA GT Series a o rok později se připojil ke svému domácímu týmu Mahidra pro sezónu formule E 2014/2015. V současnosti je Karun Chandhok mimo jiné televizním expertem přenosů formule 1.
Pokračování 12 / 31
Bruno Senna
Synovec legendárního Ayrtona Senny Bruno se po sezónách 2010, 2011 a 2012 strávených ve formuli 1 vrátil k vytrvalostním závodům sportovních vozů.
Bruno Senna debutoval ve slavném Le Mans již v roce 2009 a další starty si připsal v letech 2013, 2014, 2016 a 2017 coby stálý účastník vytrvalostního mistrovství světa FIA WEC. Ve světovém šampionátu WEC vystřídal Bruno Senna týmy Aston Martin Racing ve třídách LMGTE – PRO a LMGTE – AM, RGR Sport by Morand a Vaillante Rebellion v LMP 2 a od letošní „supersezóny“ 2018/2019 Rebellion Racing v LMP 1.
Poslední podnik WEC na britském Silverstonu musel Senna po zranění z volného tréninku nuceně vynechat, a tak ho o víkendu ve Fuji čeká návrat k závodění. Bruno Senna má na kontě rovněž dvě kompletní sezóny ve formuli E 2014/2015 a 2015/2016, které strávil ve službách indické stáje Mahindra.
Pokračování 13 / 31
Lucas di Grassi
Brazilec Lucas di Grassi zahájil nejúspěšnější část svojí kariéry až po odchodu z formule 1. V „královně motorsportu“ strávil jako závodní pilot sezónu 2010, kterou se rodák ze Sao Paula protrápil se slabým monopostem týmu Virgin. Poté dnes čtyřiatřicetiletý di Grassi zamířil do služeb značky Audi, jejímž továrním pilotem je dodnes.
Barvy „čtyř kruhů“ hájil brazilský jezdec ve třídě LMP 1 šampionátu FIA WEC v letech 2012 až 2016 a během pěti sezón získal dvě vítězství, šest druhých a šest třetích míst. Ještě před odchodem Audi z LMP 1 začal Lucas di Grassi pro německou značku závodit také ve formuli E, v jejíž startovní listině figuruje Brazilcovo jméno nepřetržitě od sezóny 2014/2015.
V šampionátu elektrických formulí patří Lucas di Grassi k nejúspěšnějším pilotům historie. V celkovém pořadí di Grassi nikdy neobsadil horší než třetí místo a v sezóně 2016/2017 se dokonce stal šampionem. Na svém kontě má ve formuli E osm vítězství a dalších sedmadvacet pódiových umístění. Mimo svých závodnických aktivit se Lucas di Grassi také věnuje vývoji v oblasti autonomní dopravy a je výkonným ředitelem robotické závodní série Roborace.
O nadcházejícím víkendu čeká Lucase di Grassiho jednorázový návrat do světa sportovních prototypů. S vozem Mazda RT24-Ps, o který se v zámořském šampionátu IMSA WeatherTech Sportscar Championship stará jeho bývalý tým z dob působení u Audi v LMP 1 Joest Racing, absolvuje brazilský pilot závěrečný závod sezóny Petit Le Mans na okruhu Road Atlanta. Za volantem se bude střídat s Tristanem Nunezem a svým bývalým týmovým kolegou z programu LMP 1 Oliverem Jarvisem.
Pokračování 14 / 31
Jérôme d'Ambrosio
Belgičan Jérôme d'Ambrosio oslaví v prosinci třiatřicáté narozeniny. Svoji jedinou kompletní sezónu ve formuli 1 strávil v roce 2011 u týmu Marussia Virgin Racing, poté si d'Ambrosio připsal již jen jediný start o rok později s monopostem Lotus.
U Lotusu poté belgický pilot působil ještě jako testovací jezdec a k závodění se vrátil v roce 2014 v Blancpain Endurance Series. Počínaje rokem 2014 strávil Jérôme d'Ambrosio čtyři sezóny ve formuli E, které strávil u týmu Dragon. V šampionátu elektrických formulí dosáhl na dvě vítězství, a to v Berlíně 2015 a v Mexico City 2016.
Pokračování 15 / 31
Narain Karthikeyan
Indický závodník Narain Karthikeyan bude v historických análech už navždy zapsán jako první Ind, který kdy pilotoval monopost formule 1. Karthikeyan závodil v roce 2005 pro Jordan a v grand prix USA toho roku získal svoje nejlepší umístění v „královně motorsportu“ v kariéře, konkrétně čtvrté místo. Nutno však dodat, že do závodu tehdy odstartovaly pouze monoposty stájí Ferrari, Jordan a Minardi. Zbytek startovního pole odstoupil ihned po odjetí zahřívacího kola kvůli nevyhovujícím pneumatikám Michelin, které nezvládaly nároky okruhu Indianapolis.
Po roce 2005 přidal Narain Karthikeyan další dvě sezóny ve formuli 1 až v letech 2011 a 2012, kdy závodil pro týmy Hispania a HRT. V mezičase se Ind věnoval sériím A1 Grand Prix nebo Superleague Formula a v roce 2009 si připsal svůj první a zatím také poslední start v Le Mans, kde dojel na sedmém místě v absolutním pořadí s netovárním Audi R10 TDI týmu Kolles.
V roce 2010 si poté připsal devět startů v zámořské sérii NASCAR Camping Truck World Series a v roce 2013 zvítězil na brněnském Masarykově okruhu v závodu série Auto GP. Od roku 2014 poté jednačtyřicetiletý Karthikeyan nepřetržitě působí v japonském šampionátu Super Formula.
Pokračování 16 / 31
Paul di Resta
Skot Paul di Resta je v současnosti již dlouholetou hvězdnou slavného šampionátu DTM. Dvaatřicetiletý pilot závodil v německé sérii cestovních vozů nepřetržitě v sezónách 2007 až 2010 a poté od roku 2014 až doposud.
Svůj zatím jediný mistrovský titul v DTM získal di Resta v roce 2010 s Mercedesem týmu HWA, ten druhý však může přidat již o nadcházejícím víkendu, protože před závěrečnými dvěma závody sezóny 2018 na Hockenheimu vede skotský jezdec průběžné pořadí šampionátu o čtyři body před Garym Paffettem.
Ve formuli 1 strávil di Resta tři kompletní sezóny 2011, 2012 a 2013 u týmu Force India a svůj poslední start v „královně motorsportu“ si připsal v roce 2017 v Maďarsku s monopostem Williams, kde zaskočil za zdravotně indisponovaného Felipeho Massu.
Paula di Restu mohou televizní diváci rovněž vídat jako muže, který po skončení grand prix zpovídá tři nejlepší v cíli.
Pokračování 17 / 31
Vitalij Petrov
První ruský pilot ve formuli 1 Vitalij Petrov závodil v „královně motorsportu“ s monoposty týmů Renault, Lotus a Caterham v sezónách 2010, 2011 a 2012. V prvním závodě roku 2011 získala „raketa z Vyborgu“, jak se Petrovovi přezdívá, své jediné pódium v F1, a to konkrétně třetí místo v Melbourne.
V roce 2014 závodil Petrov v DTM s Mercedesem týmu Mücke Motorsport, nezískal však ani jediný bod. Od roku 2016 působí tento ruský pilot ve světovém vytrvalostním šampionátu FIA WEC, kde v současnosti závodí pro ruskou stáj SMP Racing ve třídě LMP 1 a jeho parťáky v posádce prototypu BR Engineering BR1 jsou Jenson Button a Michajl Aljošin. Čtyřikrát startoval Vitalij Petrov v Le Mans, poprvé již v roce 2007.
Pokračování 18 / 31
Kamuj Kobajaši
Dvaatřicetiletý japonský pilot Kamuj Kobajaši je pevně zapsán do paměti japonských fanoušků díky svému třetímu místu v Suzuce s monopostem Sauber z roku 2012.
Kobajaši celkem strávil ve formuli 1 pět sezón, tu poslední v barvách Caterhamu v roce 2014. Již o rok dříve však působil ve světovém vytrvalostním šampionátu FIA WEC, a to ve službách továrního Ferrari ve třídě LMGTE – PRO. Do WEC se poté tento Japonec opět vrátil v roce 2016, kdy vstoupil do služeb Toyoty v LMP 1, kde závodí dodnes.
Na svém kontě má Kobajaši čtyři starty v Le Mans, přičemž nejlépe dosáhl na dvě druhá místa v absolutním pořadí v letech 2016 a 2018. Mimo světovou vytrvalostní scénu působí Kamuj Kobajaši také na své domácí scéně v šampionátech Super GT a Super Formula.
Pokračování 19 / 31
Charles Pic
Přes série Formula Renault 3.5 a GP2 se tento francouzský pilot dostal až do formule 1, kde strávil dvě kompletní sezóny u týmů Marussia a Caterham v letech 2012 a 2013. O rok později poté Charles Pic působil jako testovací jezdec u týmu Lotus.
V roce 2014 osmadvacetiletý Pic rovněž debutoval ve formuli E, kde skončil čtvrtý s monopostem týmu Andretti v ulicích Pekingu. Poté ho ovšem u týmu nahradil Matthew Brabham. Pic však pro další čtyři závody sezóny nahradil Ho-Pin Tunga u týmu China Racing, své nejlepší čtvrté místo z úvodu sezóny však již nepřekonal.
Pokračování 20 / 31
Pastor Maldonado
Jako šampion GP2 se Venezuelan Pastor Maldonado upsal týmu Williams ve formuli 1, u kterého strávil sezóny 2011, 2012 a 2013. Formuli 1 poté opustil po sezónách 2014 a 2015 strávených u Lotusu.
Po konci ve formuli 1 následovala poměrně dlouhá závodnická odmlka, kterou Pastor Maldonado přerušil až letos díky angažmá ve světovém vytrvalostním šampionátu FIA WEC, kde ve třídě LMP 2 hájí barvy týmu DragonSpeed. Díky závodění ve WEC letos Maldonado také debutoval v Le Mans, kde skončil pátý v LMP 2 a devátý absolutně.
Pokračování 21 / 31
Jean-Éric Vergne
Po sezónách 2012, 2013 a 2014 strávených v F1 u Toro Rosso si Jean-Éric Vergne místo v Red Bullu nevybojoval, a tak svět „královny motorsportu“ opustil. Osmadvacetiletý Francouz však svoji kariéru úspěšně rozvíjí i mimo formuli 1.
Od roku 2014 je Vergne nepřetržitě součástí paddocku formule E, kde se stal s monopostem Techeetah šampionem poslední sezóny, k čemuž mu gratuloval i francouzský prezident Emmanuel Macron. V roce 2017 absolvoval kompletní sezónu FIA WEC ve třídě LMP 2 s týmem Manor a na svém kontě má dva starty v Le Mans.
Letos na La Sarthe Jean-Éric Vergne společně s Romanem Rusinovem a Andreou Pizzitolou dokonce zvítězil v LMP 2, tým G-Drive byl však nakonec diskvalifikován kvůli nepovolené úpravě palivového restriktoru.
Pokračování 22 / 31
Giedo van der Garde
Sezóna 2013 u Caterhamu a žaloba týmu Sauber u australského soudu před startem sezóny 2014 – tím se van der Garde nejvíce zapsal do povědomí fanoušků formule 1. Po roční pauze se třiatřicetiletý Nizozemec vrátil do závodního kokpitu v roce 2016 v evropské Le Mans Series, kde se stal šampionem s prototypem Gibson 015S týmu G-Drive Racing spolu s týmovými parťáky Simonem Dolanem a Harrym Tincknellem.
Ve stejném roce si zároveň připsal své první čtyři starty ve FIA WEC včetně debutu v Le Mans. V probíhající „supersezóně“ světového vytrvalostního šampionátu závodí Giedo van der Garde s prototypem Dallara P217 Gibson stáje Racing Team Nederland ve třídě LMP 2.
Pokračování 23 / 31
Max Chilton
Brit Max Chilton byl v letech 2013 a 2014 jedním z pilotů dnes již neexistujícího týmu Marussia ve formuli 1. Pro sezónu 2015 se sedmadvacetiletý rodák z Reigate přesunul do USA, kde skončil na pátém místě v šampionátu Indy Lights.
Z Indy Lights vedly Chiltonovi kroky přímo do hlavní zámořské formulové série IndyCar, kde od roku 2016 vystřídal stáje Chip Ganassi Racing (2016, 2017) a Carlin (2018). V roce 2015 byl Max Chilton také členem neúspěšného programu Nissanu v LMP 1. S japonským továrním týmem se zúčastnil Le Mans, cíl slavného závodu však neviděl.
Pokračování 24 / 31
Esteban Gutiérrez
Šampion GP3 z roku 2010 Esteban Gutiérrez absolvoval ve formuli 1 tři kompletní sezóny 2013, 2014 a 2016 u týmů Sauber a Haas. Před sezónou 2016 se dostal zpět do závodní sedačky „královny motorsportu“ také díky tomu, že o rok dříve působil jako testovací pilot Ferrari.
V Haasu však Gutiérrez nepřesvědčil a před sezónou 2017 ho u americké stáje vystřídal Kevin Magnussen. V sezóně 2016/2017 si mexický pilot po opuštění formule 1 připsal tři starty ve formuli E u týmu Techeetah a v roce 2017 startoval Esteban Gutiérrez v sedmi závodech série IndyCar ve službách týmu Dale Coyne Racing.
Pokračování 25 / 31
Will Stevens
Jeden start za Caterham v roce 2014 a kompletní sezóna 2015 strávená u týmu Marussia – taková je vizitka sedmadvacetiletého rodáka z Rochfordu v Essexu Willa Stevense z jeho působení ve formuli 1. Ze světa „královny motorsportu“ přešel Will Stevens plynule do světa sportovních vozů, kde dále úspěšně rozvíjí svoji kariéru.
Od sezóny 2016 je tento Brit členem týmu WRT v Blancpain GT Series Sprint Cup a kromě toho v posledních třech sezónách sbíral starty s vozy LMP 2 a GTE v šampionátech FIA WEC a Le Mans Series. Třikrát se Will Stevens zúčastnil slavného Le Mans a v roce 2017 zde zvítězil ve třídě LMGTE – AM s vozem Ferrari 488 GTE týmu JMW Motorsport.
Pokračování 26 / 31
Alexander Rossi
O sedmadvacetiletém Američanovi jde bez nadsázky říct, že se stal hvězdou motorsportu díky odchodu z formule 1. Alexander Rossi byl tři roky testovacím pilotem Caterhamu a své jediné starty v závodech mistrovství světa formule 1 si připsal v roce 2015 u týmu Manor. Pro rok 2016 se přesunul do USA, kde začal závodit v IndyCar u týmu Andretti Autosport.
Kariérního úspěchu se dočkal hned ve své první sezóně v zámoří, když jako nováček dokázal vyhrát legendární závod 500 mil Indianapolis.
V letošní sezóně IndyCar obsadil Alexander Rossi celkové druhé místo, když až do posledního závodu roku v Sonomě bojoval o titul se Scottem Dixonem. Na svém kontě má rovněž po jednom startu ve čtyřiadvacetihodinovkách v Le Mans a v Daytoně.
Pokračování 27 / 31
Roberto Merhi
V roce 2015 působil tento španělský pilot „na střídačku“ s Alexandrem Rossim ve formuli 1 u týmu Manor a prostředí „královny motorsportu“ posléze opustil. V sezónách 2016 a 2017 startoval rovněž za tým Manor celkem v osmi závodech FIA WEC, konkrétně s prototypy Oreca 05 a Oreca 07 ve třídě LMP 2.
Jednou se Merhi zúčastnil čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans, slavný závod však v roce 2016 nedokončil. Od roku 2017 doprovází kolotoč formule 1 díky angažmá u týmů Campos, Rapax a MP Motorsport ve formuli 2. V letošní sezóně F2 dokázal Roberto Merhi dosáhnout na třetí příčku v ulicích Monaka.
Pokračování 28 / 31
Jolyon Palmer
Sedmadvacetiletý britský závodník Jolyon Palmer se stal šampionem GP2 v roce 2014 a v sezónách 2016 a 2017 závodil ve formuli 1 pro tovární Renault. Po GP Japonska 2017 byl však Palmer po ne příliš uspokojivých výsledcích nahrazen Carlosem Sainzem juniorem. V současnosti Jolyon Palmer působí jako televizní expert pro formuli 1.
Pokračování 29 / 31
Felipe Nasr
Brazilec Felipe Nasr získal v GP Brazílie 2016 jediné body týmu Sauber v sezóně, ani to mu však sedačku ve formuli 1 pro příští sezónu nezachránilo. K závodění se na plný úvazek vrátil v tomto roce, kdy se s prototypem Cadillac týmu Whelen Engineering Racing účastní zámořského šampionátu sportovních vozů IMSA WeatherTech Sportscar Championship.
Před víkendovým posledním závodem sezóny, kterým bude Petit Le Mans na okruh Road Atlanta, má šestadvacetiletý Brazilec velkou naději na zisk mistrovského titulu. Současně se v této sezóně Nasr věnuje závodům evropské Le Mans Series ve třídě LMP 2 s prototypem Dallara P217 Gibson týmu Cetilar Villorba Corse, se kterým letos jel i v Le Mans.
Pokračování 30 / 31
Rio Haryanto
Vítěz tří závodů GP2 a dodnes jediný indonéský pilot formule 1 Rio Haryanto skončil v roce 2016 u týmu Manor po německé grand prix. Tým místo něj tehdy angažoval Estebana Ocona. V současnosti závodí pětadvacetiletý rodák ze Surakarty s vozy GT na asijské půdě.
Pokračování 31 / 31
Tiago Monteiro
Dnes již dvaačtyřicetiletý veterán Tiago Monteiro získal v roce 2005 s monopostem Jordan své jediné pódium ve formuli 1, když dojel třetí v Indianapolis za vítěznou dvojicí Michael Schumacher, Rubens Barrichello. Do tehdejší GP USA však odstartovalo pouze šest vozů, zbytek startovního pole kvůli nevyhovujícím pneumatikám Michelin odstoupil ještě před startem závodu.
Svoji další kariéru směřoval portugalský pilot do mistrovství světa cestovních vozů FIA WTCC, kde strávil úctyhodných dvanáct sezón. Za tu dobu vystřídal vozy Seat Leon a Honda Civic. Pětkrát se také zúčastnil závodu 24 hodin Le Mans (naposledy v roce 2015 v LMP 1 s týmem ByKolles) a ještě před vstupem do formule 1 absolvoval v roce 2003 jednu sezónu v zámořské sérii CART.
