Přesně před deseti lety se Michael Schumacher vážně zranil na lyžích. Chybí fanouškům a především rodině.
Je to přesně 10 let, co se Michael Schumacher vážně zranil při lyžování ve francouzských Alpách. Nehoda se stala okolo 11. hodiny na hoře Saulire mezi modře značenou sjezdovkou La Biche a červeně značenou sjezdovkou Mauduit. Schumacher upadl a narazil hlavou o kámen a utrpěl vážné zranění hlavy, přestože měl nasazenou lyžařskou helmu.
Schumacher byl před polednem transportován vrtulníkem do nemocnice v Moutiers. Protože se zranění ukázala jako vážnější, než se původně předpokládalo, byl převezen do univerzitní nemocnice v Grenoblu. Dorazil tam ve 13:30.
Později odpoledne se v médiích objevily první informace o nehodě Schumachera. Ve 22 hodin se svět dozvídá, že na tom sedminásobný mistr světa není dobře a je v ohrožení života.
Schumacher byl poprvé operován už 29. prosince. Druhou operaci podstoupil o den později. Během dvouhodinového zákroku lékaři odstranili velký hematom.
Po opuštění Grenoblu pokračoval Schumacher v léčbě na klinice v Lausanne.
9. září 2014 bylo potvrzeno, že Schumacher opustil kliniku a pokračuje v rehabilitaci doma.
Rodina o jeho stavu nic neříká
Od té doby se stala spousta věcí. Michael Schumacher je na sociálních sítích, má oficiální aplikaci (iOS, Android). Netflix uveřejnil dokument o Schumacherovi. Jeho syn, kterému bylo v době nehody 14 let, debutoval ve F1. Můžeme jen spekulovat, ale pokud by Michael mohl být jeho oporou v garáži Haasu, jeho kariéra by se možná vyvíjela jinak.
Uběhlo mnoho času. Spousta Schumacherových rekordů byla překonána.
O stavu Schumachera ale nejsou od září 2014 (nebo spíše ještě déle) žádné oficiální informace. Existují jen spekulace, dohody a domněnky.
Právník rodiny Felix Damm tento přístup nedávno vysvětloval, ale vlastně neřekl nic nového.
„Zvažovali jsme také, zda by závěrečná zpráva o Michaelově zdravotním stavu mohla být tím správným způsobem,“ řekl Damm pro LTO. „Ale tím by to neskončilo a musely by se neustále aktualizovat zprávy o současném stavu. Jako postiženému vám nepřísluší říkat médiím, aby za tím udělala tlustou čáru. Mohli by se takové zprávy znovu a znovu chytat a za jeden, dva, tři měsíce nebo roky po oznámení se stále ptát ‚A jaká je situace teď?‘ A pokud bychom pak chtěli proti takovému zpravodajství zakročit, museli bychom se vypořádat s argumentem, že jsme to sami dobrovolně otevřeli.“