Týmy s minulostí (3)

Předchůdci a jejich pokračovatelé.
Jednou ze současných závodních stájí s docela slušným rodokmenem, je samozřejmě i tým Renaultu. Ten svou druhou éru F1 (první začala v roce 1977 a skončila sezonou 1985), v níž stavěl i vlastní vozy a která začala sezonou 2002, postavil na zakoupení úspěšné stáje Benetton. Ten byl ovšem pro změnu pokračovatelem závodní stáje Toleman, v níž v GP závodech začínal například Ayrton Senna. Ale pojďme od začátku.

Ted Toleman, zabývající se závody vodních člunů off-shore, založil také svou závodní automobilovou stáj. A když její vozy, postavené konstruktérem Rory Byrnem, uspěly v mistrovství Evropy F2 (Henton s nimi získal titul mistra Evropy v sezoně 1980), vystoupal s nimi v sezoně 1981 ještě výš. Tedy do formule 1. I tam byly ve voze použity motory Briana Harta z F2, ale samozřejmě už s přeplňováním. Jenže právě ty se staly – vedle pneumatik – v týmu z Witney příčinou mnoha docela slušných problémů týmu. A když tato stáj, v níž se vedle Senny, objevili také Derek Warwick, Teo Fabi, Brian Henton, Stefan Johansson, Bruno Giacomelli, Johnny Cecotto a Piercarlo Ghinzani, po pěti letech a 57 absolvovaných závodech šampionátu, z F1 vycouvala, byla její vizitka následující: 13 504 v závodech odjetých kilometrů, jedno pole position (Fabi v GP Německa 1985), dvě nejrychlejší kola (Senna v Monaku 1984 a Warwick v Nizozemsku 1982), tři pódia (všechny Senna v sezoně 1984) a 26 bodů (polovinu z nich získal Senna).

V květnu 1985 tým získal za hlavního sponzora firmu Benetton (již předtím sponzorující Tyrella a Alfu Romeo) a tato italská oděvní společnost nakonec tým nejen koupila, ale do sezony 1986 už ho poslala pod svým jménem. Stáj se postupně i se zaměstnanci Tolemanu přestěhovala do Enstone a zatímco prvních deset let jezdila pod britskou licencí, od roku 1996 měla už závodní licenci italskou. A vozy, jež ve své historii používaly pohonné jednotky čtyř značek (BMW, Ford-Cosworth, Renault a Playlife) a v nichž se během 16 sezon představilo 17 různých pilotů, patřily v F1 mezi ty nejúspěšnější.

Není divu. Vždyť Michael Schumacher s nimi dokázal získat dvakrát titul mistra světa a v sezoně 1995 byl Benetton i vítězem Poháru konstruktérů. Ve 260 odjetých závodech šampionátu nakonec získal 27 výher (dvakrát i double), 15 pole position, 36 nejrychlejších kol, 102 pódií a 851,5 bodů (průměr 3,28 bodů na závod) a vozy z Enstone byly 1544 kol vidět i v čele některých závodů. Jenže po sezoně 1995 tým ztratil nejen Michaela Schumachera, ale také dalších 14 klíčových mužů, kteří s ním přešli k Ferrari. A to bylo moc. V dějinách této stáje nutně přišel zlom. Výsledky už byly najednou poloviční, od týmu v roce 1997 odešel i manažer Flavio Briatore (byl střídavě nahrazován Rocco Benettonem a Davidem Richardsem) a 16. března 2000 byl nakonec tým za 120 milionů dolarů prodán automobilce Renault.

Ta dodala pro následující sezonu – v níž tým stále vystupoval pod jménem Benetton – svůj nový motor s rozevřením válců pod nezvyklým úhlem 111 stupňů a jako manažera opět dosadila Briatoreho. Od sezony 2002 už ale tým definitivně přijal jméno Renault a začal tak po kdysi 123 absolvovaných závodech psát svou další kapitolu F1. V té dodnes vozy z Enstone - používající motory Renault, vyráběné nedaleko Paříže ve Viry-Chatillon - odjely už v mistrovství světa dalších 122 závodů a rozhodně si v nich nevedly špatně. Získaly totiž za tu dobu zásluhou Fernanda Alonsa dva světové tituly jezdců a dvakrát vyhrály i Pohár konstruktérů. V 21 závodech slavily vítězství (v GP Malajsie 2006 jim patřilo double), v 19 získaly pole position, devět nejrychlejších kol, 53 pódií a 744 bodů. A postaraly se o to, že tenhle týmový rodokmen je mezi všemi ostatními v F1 rozhodně nejúspěšnější...

To naopak tým italského snílka Enzo Coloniho, zvaného Vlk, který byl později prodán a přejmenován na Andrea Moda, byl jeho úplným opakem. Coloni do F1 vstoupil v sezoně 1987 s citronově žlutým vozem FC187 konstruktéra Roberta Oriho a motory Ford Cosworth. Koncem sezony 1988, v níž Coloni do své stáje z francouzského týmu AGS přivedl tři důležité osoby (designera Vanderpleyna, vývojáře Costu a manažera Dhainauta) bylo 51 procent týmu koupeno japonským automobilovým výrobcem Fuji Heavy Industries.

Důvodem bylo, že koncernová značka Subaru hodlala v F1 participovat se svým vozem, který by byl poháněn 12válcem Itala Carla Chittiho, jenž produkovala značka Motori Moderni. Coloni tehdy zůstal viceprezidentem týmu (jeho hlavou byl rallyman Subaru Yoshio Takaoka), ale motor se ukázal takovým rozčarováním, že Japonci z projektu raději hodně rychle vycouvali. A tak Coloni v září 1991 z F1 odešel také a začal se zase věnovat F3 a F3000. GP tým prodal a majitelem jeho týmu s nepříliš lichotivou bilancí (za pět sezon pouze 13 odjetých závodů a 2 331 kilometrů, přičemž nejlepším umístěním byla Tarquiniho osmá příčka v GP Kanady 1988) se stal kontroverzní italský výrobce bot Andrea Sassetti.

Jenže ten tuhle vizitku rozhodně nevylepšil. Závodní stáj pojmenovaná Andrea Moda do níž přešla většina Coloniho týmu začala používat monoposty Simtek, postavené v roce 1990 pro BMW (tenhle projekt se nakonec totiž neuskutečnil), které byly vybaveny desetiválci Judd. Pak nasadil i vlastní konstrukci S921, která však byla pouze pohrobkem starého podvozku Coloni C4, a všechno skončilo bez úspěchu. Sassetti navíc nezaplatil kauci 100 000 dolarů pro nové týmy (tvrdil, že tím, že převzal vládu nad týmem Coloni, ani nemusí) a začal mít nemalé potíže s placením motorů.

A tak byl přímo v paddocku belgické GP 1992 zatčen. K italské GP nakonec nebyl vůbec vpuštěn a týmu byl zakázán start. Takže účinkování týmu Andrea Moda bylo ještě tragičtější, než v případě Coloni: jeden závod, pouhých 37 v závodech odjetých kilometrů (to se povedlo Brazilci Morenovi v GP Monaka 1992) a deset závodů, do nichž se týmové vozy z nejrůznějších důvodu (nekvalifikování, nepřipravenost vozu, chybějící superlicence britského pilota McCarthyho, nezaplacení startovného) vůbec nedokázaly propracovat...
Diskuze (5) Další článek: Velká cena v Doningtonu by měla pomoci místní ekonomice
22:01 | Sebastiana Vettela čeká nasazení nové pohonné jednotky a start z konce startovního pole.
13:09 | F2 a F3 sníží extra body. Za pole position budou 2 body (místo 4) a za nejrychlejší kolo 1 (místo 2).
13:08 | Podle Seven News zvažuje Sydney uspořádání závodu F1. Chce nahradit Melbourne.
13:04 | Dnes před 14 lety získalo Ferrari poslední titul mezi jezdci. Kimi Räikkönen porazil o 1 bod Lewise Hamiltona a Fernanda Alonsa.

GP USA 2021

Pátek 22. října 2021
1. trénink 18.30–19.30
2. trénink 22.00–23.00
Sobota 23. října 2021
3. trénink 20.00–21.00
Kvalifikace 23.00–00.00
Neděle 24. října 2021
Závod 21.00