O tom, jak to ve světě automobilových závodů chodí, víme nepochybně všichni a přesto si to stále nejsme schopni dostatečně připustit. Je neoddiskutovatelným faktem, že automobilových nadějí a talentů běhá po zeměkoule opravdu nepočítaně. A zdaleka ne jen třeba v Evropě, Americe či Austrálii. Ovšem komu z nich se nakonec opravdu podaří prosadit se a uchytit, je komplexní záležitostí nejrůznějších vlivů, v nichž schopnost si na kariéru obstarat dostatek peněz, je už dnes téměř naprostou – i když většinou velmi těžko dosažitelnou - samozřejmostí.
Bezpodmínečné nutné je pro kariéru samozřejmě i zdraví, možnost se dostatečně vyjezdit, což také není zadarmo, a v neposlední řadě i schopnost být pokud možno jiný než ostatní. Nebo upoutat marketingový zájem: ten je přirozeně úplně jiný v případě dívky, eskymáka nebo Mongola, než jedná-li se o studenta italské či americké university. A když se tímhle vším mladý pilot prokouše, pak ještě zbývá porazit všechny ty ostatní, kteří do té doby dokázali totéž. I proto mohou uspět jen někteří a mají mezi nimi absenci i ti, na něž bychom byli přísahali...
O řadě těch, kteří se již přesto dokázali posadit jako testmani do monopostů F1 i o řadě dalších jsme již na našich stránkách psali. Dnes bychom se rádi zmínili o další trojici, která ve světě automobilových závodů rozhodně není bez šancí a s níž bychom se snad mohli v budoucnu setkávat častěji.
Jejím nejznámějším členem je bezesporu syn bývalého automobilového závodníka, 24letý Portugalec Alvaro Parente. Mladík, jemuž přezdívají „Chachi“ a který loni testoval v Jerezu Renault F1, už toho má za sebou dost: vyhrál evropský juniorský motokárový šampionát a od šestnácti startoval v F3. Nejprve ve Španělsku (čtvrtý 2002), později také na britských ostrovech (šampion v roce 2005), v Itálii a v Euroserii. Jezdil i monoposty A1GP, monoposty Dallara ve World Series s třiapůllitrovými monoposty Renault (vítěz v sezoně 2007) a loni byl k vidění v seriálu GP2, v němž skončil osmý, přičemž jeden závod vyhrál a patřilo mu i jedno nejrychlejší kolo. A přirozenou snahou Parenteho je stát se po Tiago Monteirovi dalším Portugalcem, který jako první po GP Brazílie 2006 pojede závod formule 1.
Momentálně asi největší automobilovou nadějí malé Belgie se pro změnu zdá loňský šampion německé F3, Fréderic Vervisch (22), žijící v Courtrai. Ten svou automobilovou kariéru po motokárových letech začal v roce 2003 ve Francii a přes francouzský pohár F3 se propracoval nejprve do dvoulitrové formule Renault a předloni i do World Series 3.5. V sezoně 2007 startoval i v německém ATS poháru F3 (celkově druhý, když z 18 závodů čtyřikrát vyhrál) a loni – kdy se tenhle seriál stal oficiálním německým šampionátem F3 - už ho vyhrál. To, když ze 16 závodů mu jich za volantem Dallary F306-Mercedes ve švýcarském týmu Jo Zeller Racing patřilo celých sedm. A Belgičanovi, který dvakrát zkusil i Euroserii, nakonec patřilo také vítězství v asijském mistrovství F3, což by mu mělo zajistit test v monopostu Force India.
Třetím členem našeho trojlístku automobilových nadějí je pak dívka – Emma Kimiläinenová. Devatenáctiletá Finka má v obecné rovině asi naděje na úspěch nejmenší, nicméně svěřenkyně někdejšího švédského pilota Stefana Johanssona, se rozhodně může dostat relativně dost daleko. Když se tato blondýnka v sezoně 2005 posadila po čtyřleté motokárové kariéře do kokpitu formule Ford, zaujala nejen Johanssona: se svým van Diemenem RF04 se totiž zúčastnila tří šampionátů (švédský, finský, evropský) a patřilo jí tam šest pódií, dvě pole position a dvě nejrychlejší kola.
O rok později už v severské části evropské série získala ze 14 závodů čtyři výhry, devět pódií a dvě pole position a předloni se objevila v seriálu Radical. Ten kdysi vznikl v USA, jezdí se v něm se sportovními vozy a Emma tam za volantem svého nepříliš výkonného vozu s motorem Suzuki 1300, kouzlila: v národní třídě byla druhá a v té vyšší třetí, když ze 22 závodů třikrát vyhrála a zajela 14 pódií. Loni se proto vrátila k monopostům a v Německu zkusila úplně novou ADAC Formel Masters, určenou pro juniory (monoposty s motorem VW 1,6). A v nizozemském týmu Van Ammersfoort Racing se mezi 27 jezdci rozhodně neztratila: v Assenu dojela druhá, na Nürburgringu jí patřilo nejrychlejší kolo a v celkovém pořadí 10. místo.
Jak jsou karty této trojice rozdány a jak s nimi zatím dokázalo tohle trio hrát, jsme naznačili. Jenže kdo z nich s nimi nakonec dokáže uhrát opravdu nejvíc, na to si teprve musíme počkat...