Tohle nemá řešení

Formule 1 se snaží najít řešení, které podle mého názoru neexistuje. Jedni ji kritizují za to, že jsou závody nudné (což je odvislé od perspektivy pohledu), druzí se obávají, aby se v ní nepředjíždělo moc.

Ti, co přišli s nápadem pohyblivých elementů na zadním přítlačném křídle, jsou přesvědčeni o tom, že se u televize musí divák především bavit, aniž by k tomu nezbytně nutně musel mít předpoklady spočívající v hloubkovější znalosti soutěže.

Pokud se ale naplní zlé předpovědi, pak stejní diváci budou zmateni z toho, proč jedna a ta samá dvojice si v každém kole vymění pozici, a začnou si to plést s cyklistikou.

Pohyblivé elementy na zadním křídle jsou rozhodně velkou neznámou. O jejích dopadech se neshodnou ani techničtí odborníci. Nelze ale formuli 1 vyčítat, že se snaží. Co je na tomto nápadu dobré, je jeho variabilita. Začne se hezky odspodu: jezdci budou mít možnost kouzelného tlačítka využít jen jednou za kolo, na jediné rovince. A pak se může přidávat. Kdyby to bylo moc, zase se ubere.

S využitím televizní technicky nebude žádný problém divákům ukázat, že pilot zrovna otevřel klapky a získal tak pověstný ‚nitrák‘. Pořadí v závodě se trochu promísí, bude se toho dít víc.

Jen škoda, že ten předjížděcí manévr pozbude na atraktivitě. Nebude to spojeno s žádným statečným útokem nebo dobře připravenou pozicí, ale prostě jen v důsledku toho, že předjíždějící má víc než předjížděný. Adrenalinu, coby odměny za jeho statečné provedení, ubude, protože víte, že v dalším kole to může přijít klidně zas.

A zase se bude kritizovat.