Jen je trochu škoda, že Velká cena Brazílie byla pár dní po odmávání šachovnicovou vlajkou zahalena do kontroverze kvůli nejasnostem se žlutými vlajkami. Sebastian Vettel si svůj třetí titul v řadě plně zasloužil. Stejně tak by byl naprosto zaslouženým šampionem také Fernando Alonso, kdyby se závod býval obrátil v jeho prospěch. Předvedl se úctyhodnou nezlomností a spojení "Fernando - Ferrari" dostalo zajímavou auru výjimečnosti. Lewis Hamilton se po nemastném neslaném a hodně diskutovaném roce 2011 vrátil zpět do špičkové formy, což bylo znát i v porovnání s Jensonem Buttonem. Návrat Kimiho Räikkönena po dvouleté pauze byl velkým úspěchem a všichni jsme si užili jeho vtipné poznámky směrem k inženýrovi v Abú Zabí. Letos jsme měli to štěstí, že jsme viděli opravdu parádní závodění, skvělé souboje a myslím, že to bude sezona, na kterou budeme dlouho vzpomínat. Mnoho lidí může být pyšných na to, jakou show se jim v roce 2012 podařilo udělat.
Vettelovy tři korunovace
V pěti kompletních sezonách ve formuli 1 dokázal Seb získat tři tituly. To je v tak krátkém čase vskutku nevídaný počin. Se Sebastianem jsme se potkávali na trati jen velmi krátce, takže nedokážu odhadnout, jak bych ho hodnotil, kdybych s ním závodil týden co týden, ale troufám si říct, že je oblíbenější, než byl ve své dominantní éře Michael Schumacher. Působivé je i třetí vítězství Red Bullu v Poháru konstruktérů. Začátek roku nebyl v podání Red Bullu růžový, ačkoliv se mu podařilo vyhrát v Bahrajnu a v Monaku. Rozhodně to ale nepřipomínalo dominanci z předešlé sezony. Změna nastala až po Velké ceně Singapuru. Jak už to tak bývá, když má jeden tým až příliš velkou převahu, začínají i ti nejskalnější fanoušci doufat, že se objeví nějaká konkurence. Z mého pohledu, tedy pohledu médií, nezáleží na tom, zda spolu Fernando a Sebastian chodí na snídani a hrají pólo. Nebyli sice tak na nože jako kdysi Piquet s Mansellem, přesto ale bylo znát, že jejich vztah nemá zrovna sladkou příchuť. Dobrým příkladem byla Monza. Závody, kdy se Alonsovi začal titul vzdalovat, byly Belgie a Japonsko. Ve Spa se jednalo o incident, se kterým těžko něco můžete udělat. Co se Suzuky týče, opravdu si nemyslím, že by se Fernando pokoušel Kimiho zavřít. Zároveň si troufám tvrdit, že si Kimi měl uvědomit, že Fernando nemá kam uhnout. Obě nehody byly velmi nešťastné. Kdyby Alonso vyhrál s Ferrari, které mělo do nejrychlejšího týmu daleko, byl by to příběh hodný velikánů.
Na dvojky to není špatné
Mark Webber i Felipe Massa tento rok strávili ve stínu svých kolegů, tedy Sebastiana a Fernanda. Je zřejmé, že blíže ke zrealizování svých snů má Mark Webber, nicméně přestože je to rychlý pilot, Vettel nad ním má psychickou převahu. V McLarenu jsem zažil časy, kdy jsem nebyl tím vyvoleným. Teď, s výhodou ohlédnutí se zpět, mohu klidně říci, že jsem na Miku Häkkinena neměl. Jenže před koncem kariéry takové věci často samozřejmě nevidíte. Co se rychlosti samotné týče, tam mezi Webberem a Vettelem zřejmě zas tak velký rozdíl nebude. Problém je ten, že se Markovi nedařilo dobře odlepit od startu a všechna vítězství v kariéře získal z první řady na roštu. Když je ve formě, jako tomu bylo v Monaku a na Silverstonu, umí předvést dominantní víkendy. Proč nedokáže takto jezdit pořád? To je asi otázka pro něho samotného. Felipe odváděl ve druhé půlce sezony velmi dobrou práci a konečně se začal podobat pilotovi, kterým byl před tím hrozným karambolem před třemi lety.
McLaren zase tahá za kratší konec provazu
Je vážně zajímavé, že McLaren i přes to, jakou měl techniku a jezdeckou dvojici, skončil v Poháru konstruktérů až za Ferrari. Jak je to možné, když vezmeme v potaz, že Massa jako by v polovině závodů ani nebyl? Sezonu Button započal i zakončil vítězstvími a jeho nová role lídra týmu by mu měla pomoci vyhladit výpadky ve výkonech. Jenson několikrát předvedl rychlost srovnatelnou s Lewisem a je v pohodové, sebevědomé pozici. Bylo fascinující sledovat poslední dva roky Hamiltonovy kariéry u McLarenu. Nejprve jsem se skoro bál, že Lewis ze sezony 2007 je pryč. Po všelijaké sezoně 2011 byl letos ale o poznání solidnějším jezdcem. Když byl oznámen jeho přesun k Mercedesu, vypadalo to, že se vrátil ten starý Hamilton. Bude zábavné kontrolovat, jak se Mercedesu bude po doladění organizace týmu v budoucnu dařit. Když jsem opouštěl McLaren já, bylo to poněkud jiné, o dost vynucenější. S týmem totiž s ročním předstihem podepsal smlouvu Montoya, ačkoliv ten se po roce a půl vytratil a dnes si tyká hlavně s dietology. Lewis udělal krok kupředu jako jezdec a stejné to bude i po lidské stránce. Nebude pod takovým drobnohledem a nebude muset odříkávat do puntíku to, co mu předloží někdo jiný. Další velkou zprávou byl příchod Sergia Péreze, kterému dal McLaren přednost před Nicem Hülkenbergem. Byly Pérezovy skvělé výsledky v Malajsii a na Monze pouze zásluhou auta? Dokáže v McLarenu odvádět konzistentní výsledky, jaké ve Wokingu očekávají? Má před sebou ohromný potenciál ke zlepšování. Budou se očekávat vítězství, pouhé stupně vítězů by mohly být považovány za neúspěch. Bude si muset zvyknout na jiný přístup, a to rychle. Hülkenberg by možná byl bezpečnější volbou. Zapomeňme teď na to, co se stalo v Brazílii. Zlepšoval se po celý rok. Podívejme se na to ale i z komerční stránky. Mexiko je trh, kam McLaren ještě nevstoupil.
Kimiho brilantní comeback
Na začátku roku to vypadalo, že se Räikkönen hlavně snaží o to, aby si zvykl na opětovné usednutí do monopostu. Vypadal trochu těžší než před odchodem a krk měl malinko více obalený tukem, než jsme u něho byli zvyklí. Zřejmě nemůžeme čekat, že ho v nejbližší době uvidíme v nějakém triatlonu. Musím přiznat, že jsem na začátku nebyl přesvědčen o správnosti jeho kroku. Mohl vyhrát už v Bahrajnu, kde ho ovšem přibrzdila snad až příliš velká nerozhodnost. V průběhu roku se pak blýskl zatraceně dobrými souboji kolo na kolo. Možná to chvíli trvalo, než probudil své ostré já, ovšem kulervoucí manévr na Schumachera v Eau Rouge všechny pochybnosti poslal k ledu. Dokončil všechny závody a v Číně nebodoval pouze kvůli zpackané strategii kolem pneumatik. Kimiho konzistence a přístup se vyplatily. Comeback Romaina Grosjeana měl zcela jinou příchuť. Jeho trest po Spa se postaral o palcové titulky. Skoro se zdálo, že řídí vyděšený. Když se ale dostanete do problémů opakovaně, není možné, že by to pokaždé byla chyba někoho jiného. Je známo, že se Romainovi s radami nabídl Jackie Stewart. Překvapilo mě, že takovou studnici znalostí Romain nevyužil.
Experiment Schumi - #fail
Nedávno jsem o Michaelovi Schumacherovi mluvil s Jensonem Buttonem, který tvrdil, že podle něho má Schumi stále dost rychlosti. Jenson má sice k dispozici více informací než já, ovšem nejsnáze se výkonnost posuzuje podle srovnání s týmovým kolegou. A to mě nepřesvědčilo. Je Nico Rosberg rychlejší než Schumacher na vrcholu sil? Spíše se kloním k názoru, že Michael ztratil svou sílu v kvalifikační rychlosti na jedno kolo. Všimne si někdo příští rok, že tu Michael není více, než že letos chyběli Jarno Trulli a Nick Heidfeld? Nikdo není důležitější než formule 1, a to ani její vůbec nejúspěšnější závodník. Pro Rosberga to byla velká lekce. Dokázal přemoci Schumachera a vyhrát v Číně. Příští rok ho čeká další velký test v podobě Lewise Hamiltona. Bude jedničkou, či se bude muset sklonit před Lewisovou rychlostí? Na to si budeme muset počkat, až bude Rosberg pod opravdovým tlakem.
Williams je zpátky
I v závodění se čas od času stane, že do sebe zkrátka všechno zapadne tak, jak má. Když byl Hamilton po penalizaci v Barceloně odsunut na konec roštu, byl Pastor Maldonado jako utržený ze řetězu, odjel všem ostatním, ustál obrovský tlak ze strany Alonsa a dojel si pro své první vítězství ve formuli 1. Byl to Maldonadův největší úspěch této sezony. Ve Španělsku byl ohromně rychlý a předvedl, že umí výborně zacházet s pneumatikami. Jenže co se stalo pak? Celou věčnost nedokázal dojet na bodech. Frank Williams si hodně slibuje od Pastorova kolegy pro rok 2013. Bude jím Valtteri Bottas, kterého se Frank nebál přirovnat k Ayrtonovi Sennovi. Odvážné tvrzení.
A co ostatní?
Oba jezdci Toro Rosso udělali dost pro to, aby si vysloužili další rok v královně motorsportu. Jelikož je ale můžeme posuzovat jen z jejich vzájemného porovnání, můžeme říci maximálně to, že jsou oba buď velice dobří, nebo naprosto průměrní. Myslím si spíše, že jsou dobří - ostatně dotáhli to až do formule 1. Daniel Ricciardo dokáže vůz dostat výše v kvalifikacích, Jean-Eric Vergne je zase slušný v závodech. Druhá sezona pro ně bude buď konečná, nebo naopak odrazovým můstkem k větším úspěchům. Pojďme se podívat i na týmy z konce pole. Vím, že u nich nejsem oblíben kvůli výrokům, že formule 1 je hlavně o kvalitě a nikoliv o kvantitě. Tento sport je zatraceně náročný i v případě, že se můžete spolehnout na velký rozpočet. Závodění po vybudování stáje na zelené louce před třemi lety je pak o to náročnější. Obdivuji to, co tyto týmy dokázaly, neboť jejich výkony si vzhledem k malým rozpočtům vyžádaly více práce, než to může zvenčí vypadat. Pokud nedokážete bodovat ani v době, kdy je poslední bodovaným umístěním desátá pozice, jen to potvrzuje, jak je to těžké.
Světlý bod sezony z mého pohledu
Jsem sportovec ze staré školy, a tak si ze sezony 2012 zřejmě nejvíce cením momentu po dojetí závodu v Austinu. Sebastian Vettel byl poražen Lewisem Hamiltonem, na čemž se výrazně podepsal provoz na trati, a přesto směrem k soupeři uznale zatleskal. Byla to hezká chvíle a připomněla mi dobu, kdy mi otec zdůrazňoval, že je na konci slušnost vždy potřást rukou vítězi, takže když vyhrajete i vy, pokaždé se objeví někdo, kdo vám pogratuluje. A to se mi líbí.