Technika: Williams FW07 a FW08 - s přísavným efektem k úspěchu

Williams FW07 byl inspirován vozy lotus s přísavným efektem a v řadě aspektů svůj vzor předčil. Jones s ním roku 1980 získal pro tým první titul, o dva roky později se s navazujícím FW08 stal šampiónem Rosberg.
Technika: Williams FW07 a FW08 - s přísavným efektem k úspěchu

Tým Franka Williamse se ve formuli 1 pohyboval již od roku 1969, krátce byl spojený s Walterem Wolfem a roku 1978 díky arabským sponzorům zahájil novou etapu své historie. Její součástí byl i tehdy mladý inženýr Patrick Head. Jeho prvním dílem v F1 byl monopost FW06 vybavený difuzory na spodní části karosérie a pohyblivými elementy po stranách, ale tehdy dominovaly vozy Lotus s přísavným efektem z dílny Colina Chapmana.

Williams FW07 - inspirace u Lotusu

Monopost Williams FW07, který tým představil na jaře roku 1979, už měl rovněž přísavný efekt. Byl vyvíjen v aerodynamickém tunelu Imperial College v Londýně, stejně jako Lotus 79. Monokok byl hliníkový a díky své struktuře připomínající vosí hnízdo byl pevnější než jeho předchůdce. Zavěšení bylo konvenční s dvojitými trojúhelníkovými rameny, ale s velmi silnými pružinami vinutými přes tlumiče, které se musely vyrovnat s velkým nárůstem přítlačné síly. Řízení bylo hřebenové, brzdy na všech čtyřech kolech obutých do pneumatik Goodyear kotoučové. Řazení zajišťovala pětistupňová manuální převodovka Hewland FGA 400. Monopost vážil 585 kilogramů. Jeho rozvor byl 2692 mm, rozchod kol vpředu 1738 mm a vzadu 1600 mm.

Vůz by poháněn podélně uloženým osmiválcovým motorem Ford Cosworth s úhlem bloků válců devadesát stupňů. Blok i hlavy válců byly zhotoveny z hliníku. Agregát měl objem válců 2993 cm3, vrtání 85,7 mm, zdvih 64,8 mm, kompresní poměr 11,5:1 a disponoval čtyřmi ventily na válec a rozvodem DOHC. Agregát dosahoval výkonu 362 kW (485 koní) při 10600 otáčkách za minutu a točivého momentu 353 Nm při 8500 otáčkách za minutu. Přívod paliva Mobil zajišťoval systém Lucas.

Monopost byl pro Alana Jonese a Claye Regazzoniho připraven na Velkou cenu Španělska roku 1979. Po drobných problémech v úvodních závodech FW07 začal ukazovat svůj potenciál. Regazzoni byl druhý v Monaku a velký den přišel pro tým v britském Silverstone. Jones zajel pole position, ale v závodě ho zradilo vodní čerpadlo. Skvěle ho zastoupil Regazzoni, který závod vyhrál a zajistil tak Franku Williamsovi po deseti letech v F1 první výhru. Navíc zajel i nejrychlejší kolo. Na Hockenheimringu pak poprvé vyhrál Jones a Švýcar druhým místem zajistil týmu double. Australan do konce sezony vyhrál ještě třikrát, Regazzoni stihl další dvě třetí místa. Díky skvělé druhé polovině sezony obsadil Williams druhé místo v Poháru konstruktérů. Jones byl celkově třetí, Regazzoni pátý.

Drobné úpravy a titul mistra světa pro Jonese

Po úspěších z druhé poloviny sezony 1979 vůz pokračoval i v roce 1980. Zatímco Head se před sezonou 1979 při návrhu FW07 inspiroval Lotusy 78 a 79, nyní se týmy snažily kopírovat jeho nápady. Sám Head ale také pokračoval ve vývoji. Specifikace FW07B měla pozměněné deflektory a monokok. Mírně se změnil rozchod kol, vpředu se snížil o 11 mm a vzadu zvýšil o 26 mm. Po vyladění přísavného efektu dokonce nebylo nutné používat přední spojler.

Jonesovi sezona vyšla náramně. Vyhrál pět závodů, přidal tři druhá a dvě třetí místa a stal se mistrem světa. Carlos Reutemann přidal další výhru, tři druhé a čtyři třetí pozice. Williams poprvé v historii vyhrál také Pohár konstruktérů.

Původně chtěla stáj se stejným vozem pokračovat i v roce 1981, ale po zákazu některých bočních elementů musel Head připravit evoluční FW07C. Ten už byl vybaven motorem z hořčíkové slitiny. Výkon vzrostl na 366 kW (490 koní) při 10750 otáčkách za minutu. Točivý moment 353 Nm zůstal, ale nyní se ho dosahovalo při 9000 otáčkách za minutu. Rozchod kol vzadu se snížil na 1600 mm, tedy na hodnotu z původního modelu FW07. Hmotnost vzrostla na 587 kg.

Williamsu po úpravě pravidel chvíli trvalo, než vyladil systém zavěšení. Přesto vstoupil do šampionátu úspěšně. V Long Beach vyhrál Jones před Reutemannem, v Riu de Janeiru si pořadí prohodili. Jones pak zvítězil na závěr sezony v Las Vegas, získal další dvě druhá místa a jedno třetí. Reutemann triumfoval ještě v Zolderu a přidal další dvě druhá a třetí místa. Výsledky stačily na obhajobu Poháru konstruktérů. Mezi jezdci byl Reutemann o bod druhý za šampiónem Nelsonem Piquetem, Jones byl se ztrátou dalších tří bodů třetí a poprvé ukončil kariéru.

Na sezonu 1982 už Williams chystal vůz FW08, ale úvodní tři mimoevropské závody ještě Reutemann a Keke Rosberg odjeli na FW07C. Každý s ním získal jedno druhé místo. Argentinec ale po dvou závodech ukončil kariéru, v Long Beach ho nahradil Mario Andretti, ve zbytku sezony pak Derek Daly.

Vůz FW07 včetně specifikací B a C absolvoval celkem 43 závodů, z nichž 15 vyhrál, připsal si dalších 27 pódiových umístění, osmkrát startoval z první řady a připsal si 15 nejrychlejších kol. Na začátku 80. let se několik Williamsů FW07 objevilo také v barvách soukromých týmů, ale bez výraznějšího úspěchu.

Šestikolové experimenty

Stáj v roce 1982 testovala také šestikolový monopost označovaný FW07D, který navrhl Frank Dernie. Vůz měl dvě hnací zadní nápravy, aby lépe konkuroval vozům vybaveným turbomotory. Monopost testovali v Doningtonu Jones a Jonathan Palmer a zajeli časy srovnatelné s těmi, které zde dosahovali s FW08. Při testech na mokru se uvažovalo, že na zadní nápravě zůstanou slicky. Na základě výsledků tým vyvinul i šestikolový vůz FW08B odvozený od vozu FW08, ale na začátku roku 1983 FIA šestikolové vozy zakázala.

Williams FW08 přinesl titul šampióna Rosbergovi

Nový monopost FW08 vycházel ze svého předchůdce, ale byl kompaktnější a aerodynamicky účinnější, protože už při návrhu počítal se zákazem některých bočních elementů. Oproti modelu FW07 se navíc změnily brzdové kotouče. Tým nadále sázel na osvědčený motor Ford Cosworth i převodovku Hewland. Rozvor byl 2591 mm, rozchod kol vpředu 1803 mm a vzadu 1613 mm.

Sezona 1982 byla ve znamení tragédií. Zemřeli Gilles Villeneuve a Riccardo Paletti, Didier Pironi, který měl sezonu rozjetou na titul mistra světa, se v jejím průběhu vážně zranil. Rosbergovi tak ke koruně šampióna stačila jedna výhra, kterou doplnil dvěma druhými a dvěma třetími místy. Daly byl v šampionátu třináctý, Reutemann, který odjel jen dva závody, patnáctý. V Poháru konstruktérů byl Williams až čtvrtý.

FW08C - již bez zakázaného přísavného efektu

Monopost FW08C, se kterým Williams závodil v roce 1983, byl reakcí na zákaz přísavného efektu. Na rozdíl od původního FW08 už nedisponoval masivními bočnicemi. O návrh vozu se společně postarali Head a Dernie.

Vůz poháněl nový motor Ford Cosworth DFY, který byl stejně jako jeho předchůdce osmiválcový s úhlem bloků devadesát stupňů. Blok i hlavy byly hliníkové. Objem válců činil 2991 cm3, vrtání 90 mm, zdvih 58,8 mm, kompresní poměr 11,5:1, agregát byl vybaven čtyřmi ventily na válec, rozvod byl DOHC. Palivový systém byl rovněž Lucas. Motor dosahoval výkonu 395 kW (530 koní) při 11600 otáčkách za minutu, točivý moment se při 9600 otáčkách za minutu vyšplhal na 395 Nm.

Změn na voze dosáhlo i zadní zavěšení, které bylo navíc vybaveno vahadly. Vůz vážil 540 kilogramů. Rozvor se prodloužil na 2604 mm, rozchod kol se vpředu nezměnil, vzadu se zúžil na 1575 mm.

FW08C nenavázal na úspěchy svého předchůdce. Rosberg sice po skvělém výkonu vyhrál v Monaku, kde přesně o třicet let později triumfoval také jeho syn Nico, dojel druhý v Detroitu, ale jinak už se na pódium nedostal a v šampionátu byl pátý. Jacques Laffite byl nejlépe dvakrát čtvrtý a celkově skončil jedenáctý. V Poháru konstruktérů skončil Williams znovu čtvrtý. Palmer při svém jediném startu se třetím vozem nebodoval.

Vozy FW08 a FW08C zaznamenaly dohromady v 27 startech dvě výhry, dalších pět pódií a dvě pole position. V éře turbomotorů už nemohl Williams s motorem Cosworth konkurovat týmům používajícím přeplňované motory, proto se na rok 1984 dohodl s Hondou a tým konstruktérů v čele s Headem připravil úplně nové šasi FW09. Williams se brzy znovu vrátil na špičku.

První vůz F1, který řídil Senna

Monopost Williams FW08C byl první vůz formule 1, který řídil Ayrton Senna. Při testování v Doningtonu v červenci roku 1983 zajel rychlejší časy než závodní jezdci Rosberg a Laffite, ale Williams mu tehdy nemohl nabídnout kontrakt, protože měl s oběma svými piloty podepsanou smlouvu i na rok 1984. Brazilec tak zamířil k Tolemanu a k Williamsu přišel až o deset let později jako trojnásobný mistr světa. Bohužel za jeho volantem tragicky zahynul.

Vozy FW07 i FW08 jsou často vidět při různých vzpomínkových jízdách. S jedním z vyrobených FW08 závodil Bob Berridge v seriálu historických monopostů F1 Thoroughbred Grand Prix, mohli jsme ho proto vidět i na našich tratích v Brně a Mostě. V letech 1998 a 1999 Berridge celý seriál za volantem tohoto vozu vyhrál.

 

Další článek: Mansell kritizuje chystané váhové limity

15:31 | Nürburgring prodal první várku lístků (5 tisíc kusů) za 2 hodiny. Bylo by to možná i rychleji, ale pod náporem zájemců padaly servery. Další lístky budou k dispozici v pátek.
9:00 | Lewis Hamilton může tento víkend vyrovnat Schumacherův rekord v počtu vítězství. I proto bude Netflix natáčet tento týden právě u Mercedesu.
21. září | Fernando Alonso navštívil továrnu Renaultu.
21. září | Velká cena Eifelu nebude bez fanoušků. Na Nürburgringu počítají s prodejem 20 tisíc vstupenek. Prodej začne zítra.

GP Ruska 2020

Pátek 25. září 2020
1. trénink 10.00–11.30
2. trénink 14.00–15.30
Sobota 26. září 2020
3. trénink 11.00–12.00
Kvalifikace 14.00–15.00
Neděle 27. září 2020
Závod 13.10