Technika: Lotus 25 - první monokokové šasi ve formuli 1

V našem seriálu o vozech mistrů světa se tentokrát věnujeme Lotusu 25, prvnímu monopostu formule 1 s monokokovým šasi. Roku 1963 přinesl Jimu Clarkovi titul mistra světa a podílel se i na triumfu v roce 1965.
Technika: Lotus 25 - první monokokové šasi ve formuli 1

Skica na ubrousku

Na začátku šedesátých let vládly formuli 1 vozy s trubkovými rámy. Geniální konstruktér Colin Chapman, jehož jsme si připomněli v prosinci, se stejně jako mnohokrát v dalších letech rozhodl jít jiným směrem. V restauraci si při obědě s aerodynamikem Frankem Costinem načrtl na ubrousek strukturu nového rámu promyšlenějšího tvaru. Návrh se rozhodl realizovat a jako materiál zvolil místo hliníku jeho slitinu, vnitřní části byly laminátové. Hlavní výhodou nového tvaru byla větší torzní tuhost při nižší hmotnosti a menší přední části. Díky větší tuhosti rámu mohl Chapman nasadit ohebnější zavěšení, což mělo výhodu hlavně v pomalých úzkých zatáčkách. Struktura nového rámu byla založena na blocích okolo sedadla jezdce. Aby se využily vnitřní části, nalevo i napravo se nacházely nádrže. Vzhledem k tomu, že rám tvořil jednolitý geometrický celek, jednalo se o vůbec první monokokové šasi ve formuli 1.

Chapman si v té době ještě nebyl jistý, že jde správnou cestou, proto paralelně vyvíjel i tradičně pojatý Lotus 24. "Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl, nevěděli jsme, jestli to bude fungovat. Prodávali jsme šasi i našim zákazníkům. Nemohli jsme jim prodat revoluční auto, které vůbec nemuselo fungovat a mohlo potřebovat dlouhý a drahý vývojový program. V té době to byl opravdu krok do neznáma," vysvětloval, proč pokračoval i ve vývoji původní koncepce.

Jako ve vaně

Brzy se ukázalo, že cesta vede právě přes monokoky. Změnil se i posez jezdců, kteří v novém lotusu spíše leželi. Vůz byl proto zpočátku přezdíván "Bathtub", tedy "Vana". Jako první si vůz vyzkoušel sám Chapman a řekl, že je kokpit příliš široký a měl by se zúžit tak o 1,5 palce (3,8 cm). Mechanik Dick Scammell, který se na stavbě prototypu podílel, později vzpomínal: "Nikdo z nás nevěděl, co děláme, ale hezky to do sebe zapadalo a určitě to vypadalo dobře." Vůz měl dvě přepážky, jednu za jezdcem a druhou v okolí jeho nohou spojené dvěma trubkami, které přemosťovala jedna méně tuhá trubka v místě řízení. Vše bylo optimálně zahlazeno, aby se jezdec uvnitř cítil pohodlně.

Osmiválcový motor Climax, jehož bloky válců byly zhotoveny z hliníkové slitiny a svíraly úhel devadesát stupňů, byl podélně uložen za jezdcem. Vrtání a zdvih činilo 63 x 60 mm a objem 1498 cm3. Agregát dosahoval výkonu 143 kW (195 koní) při 8200 otáčkách za minutu. Disponoval dvěma ventily na válec a rozvodem DOHC. Byl vodou chlazený a vybavený palivovým vstřikováním Lucas, tovární Team Lotus používal palivo od firmy Esso. Převodovka byla pětistupňová.

V dalších oddělených rámech byly umístěny komponenty pro řízení a zavěšení. Přední zavěšení bylo dvojité vidlicové s pružinami vinutými přes tlumiče, vzadu obrácené vidlicové s dvojitými obloukovými rameny a opět pružinami vinutými přes tlumiče. Vůz vážil 451 kg, byl dlouhý 3553 mm a široký 1548 mm. Rozvor činil 2310 mm, rozchod kol vpředu 1320 mm a vzadu 1345 mm. Pneumatiky dodával Dunlop.

Výhry v rozmezí čtyř let

Lotus nasadil vůz 25 na začátku roku 1962. V úvodu sezony ho dostal jen Jim Clark, zatímco druhý tovární jezdec Trevor Taylor dostal konvenční monopost 24. V úvodní Velké ceně Nizozemska, před kterou se prý John Cooper při obchůzce vozu Chapmana ptal, jak ukotvil šasi, sice dojel Taylor druhý a Clark devátý, ale další závody už daly za pravdu revoluční koncepci. Clark nakonec třikrát vyhrál a v šampionátu skončil druhý, když ho čtyřikrát po startu z pole position zastavila porucha. Taylor sice v závěru sezony také dostal vůz 25, ale další body si nepřipsal.

Roku 1963 si Clark vynahradil problémy z předchozí sezony, sedmkrát vyhrál, k tomu přidal další dvě pódia a stal se mistrem světa. Jednalo se také o první titul pro Lotus. Naopak Taylor dojel jen jednou šestý. Společně ale získali pro tým z Essexu první Pohár konstruktérů. Během roku byl navíc vůz vybaven výkonnější verzí motoru Climax, který se vyznačoval níže položenými výfuky.

Roku 1964 si Clark připsal další tři triumfy a čtvrté místo v Monaku, pak ale Lotus nasadil nový model 33 s pozměněným zavěšením a delším rozvorem. Vůz i jezdec byli rychlí, ale znovu se dostavily technické problémy. Skot tak zřejmě přišel o další titul, protože v šampionátu i přes tyto potíže skončil třetí. Peter Arundell, který odjel první čtyři závody, si připsal dvě třetí a jedno čtvrté místo, pak se zranil a zbytek sezony vynechal, přesto to stačilo na celkově osmé místo. Šampionát za něj dokončil Mike Spence. Ten s vozem 25 dojel čtvrtý v Mexiku, jinak ale většinu závodů absolvoval v monopostu 33. V Poháru konstruktérů skončil Lotus díky problémům z druhé poloviny sezony třetí.

Přestože na sezonu 1965 už se podařilo Lotus 33 vyladit a Clark s ním v úvodu sezony vyhrál v Jihoafrické republice a v Belgii, ve Francii ještě jednou nastoupil s monopostem 25 a zajistil mu tak poslední vítězství. Vůz se díky tomu podílel i na Skotově druhém titulu mistra světa, který v této sezoně získal, i na druhé výhře Lotusu v Poháru konstruktérů.

Tovární vozy Lotus byly v té době na trati typické zeleným odstínem známým jako "British Racing Green". Na návrh Taylora, který zemřel v říjnu roku 2010, na ně v sezoně 1963 přibyl žlutý pruh. Pořadatelé závodu 500 mil Indianapolis totiž upozorňovali, že je ve startovní listině příliš mnoho zelených vozů. Nová barevná kombinace pak továrním lotusům zůstala i v dalších letech až do nástupu éry tabákových sponzorů.

Když se Lotus 25 dostal i k soukromým týmům, kterým se nezamlouvalo, že jim Chapman zpočátku nový vůz prodávat nechtěl, své první body za jeho volantem získali i později úspěšní jezdci Mike Hailwood, Chris Amon a Richard Attwood. Naposledy se vůz Lotus 25 objevil roku 1967 tam, kde jeho úspěšná kariéra o pět let dříve začala, tedy v Zandvoortu. Chris Irwin s ním v barvách týmu Rega Parnella s motorem BRM dojel sedmý.

Vozy Lotus 25 získaly celkem čtrnáct výher, sedmnáct pole position a třináct nejrychlejších kol, vše zásluhou Clarka. Zahájily úspěšnou kapitolu historie značky Lotus ve formuli 1. Chapmanova monokoková koncepce nastolila trend konstrukce vozů formule 1, který pak následovaly všechny týmy.

Další článek: První GP Ruska bude v listopadu 2014, říká Soči

10:25 | Třetí současný jezdec pojede virtuální Le Mans. K Norrisovi a Verstappenovi (se stejným vozem) se připojí také Pierre Gasly, který bude v týmu třeba s Vergnem.
9:39 | Obrat McLaren Group v prvním čtvrtletí: 2019: 284 milionů liber 2020: 109 milionů liber
22. května | F1 potvrdila, že stále jedná s britskou vládou o pořádání závodů. Nyní je komplikuje nutnost karantény po přicestování do země...
22. května | Podle Sky Sports by se v Silverstonu mohlo jet později v létě, až skončí opatření (nutnost karantény po příjezdu do země). Šéf okruhu je v tomto optimistický.