Výsledky kvalifikace se občas nemusí shodovat s pořadím na startu. Kromě penalizací za porušení sportovních pravidel jsou zde také neoblíbené technické penalizace.
Občas musí některý z jezdců vyměnit převodovku dříve, než po předepsaných šesti závodech. Na startovním roštu za to poklesne o pět míst. Mnohem větší emoce ale vzbuzují penalizace za překročení limitního počtu komponent pohonné jednotky. Ty v podstatě vždy odsunou jezdce na konec startovního pole.
V Monze byla penalizována téměř polovina startovního pole. Došlo dokonce k paradoxním situacím – například Sergio Pérez vyměnil převodovku, byl penalizován a nakonec si na startovním roštu ještě polepšil.
Otázka technických penalizací se tak opět stala velkým tématem v paddocku F1.
Celý systém je z technického hlediska v podstatě správný, ale kritikům vadí, že obří penalizace 30, 40 míst působí trapně a startovní rošt je přeházen.
Problém má dvě části. Tou první je limit v počtu komponent, které je možné nasadit. Roli zde hraje především úspora nákladů. Nejde jen o počet vyrobených kusů (zde je na diskusi, zda to opravdu šetří náklady tak významně), ale jde i o přibrzdění vývoje. Pokud můžete nasadit čtyři motory, máte omezený prostor pro vylepšení.
Pokud by F1 limit zrušila, vedlo by to k tomu, že by velké týmy nasazovaly novou pohonnou jednotku v každém nebo téměř v každém závodě. Menší týmy by si to nemohly dovolit, takže by se nůžky mezi špičkovými týmy a zbytkem pole ještě více rozevřel.
Systém je správný, ale...
Pokud už máme zavedený limit, potřebujeme také prostředek, jak ho vymáhat. Je dobré si přiznat, že celý systém není špatný. Problém je v tom, že i ve čtvrtém roce hybridní éry existují velké rozdíly mezi jednotlivými pohonnými jednotkami. Nejde jen o výkon, ale také o spolehlivost.
Pokud by měli všichni spolehlivost, jakou má Mercedes, pak by penalizace fungovaly jen jako hypotetické odstrašení, které má udržet počty nasazených komponent v rozumní míře.
Jenomže tomu tak není a není důvod se domnívat, že v příštím roce se vše jako mávnutím kouzelného proutku změní. Pokud budou mít jezdci jen tři motory na sezónu, jak říkají současná pravidla, tak to může být katastrofa.
Odečítat body?
Penalizace vadí fanoušků, týmům i šéfům F1. Existuje ale řešení? Možná ano, ale nebude se hledat snadno. Občas se objeví úvahy, že místo jezdce se má trestat tým.
Příkladem je odečítání bodů v Poháru konstruktérů. Tohle řešení ale nejspíše nikdy zavedeno nebude. Týmy se na něm nedohodnou a navíc by bylo mnohem horší než to současné. Všichni dostávají v cíli závodu stejné body, ale pět bodů pro Mercedes je něco zcela jiného než pět bodů pro Williams. Zkuste si také představit, že by měl McLaren v Poháru konstruktérů záporný počet bodů! Samozřejmě se objevují i nápady, jak se tomu vyhnout – neodečítaly by se body jako takové ale procenta z bodů. To by byl krásný chaos.
Řešení až po roce 2021
Problém s technickými penalizacemi se do konce sezóny 2020 zřejmě nepodaří vyřešit. Budeme si muset počkat až na novou generaci pohonných jednotek, které by měly být jednodušší – bude snadněji u nich dosáhnout rozumné spolehlivosti a také levnější, takže se snad vrátíme k počtu alespoň pěti pohonných jednotek na sezónu.
Na druhou stranu poslední informace říkají, že by to s tou jednoduchostí nemuselo být tak jisté...
Systém lze vylepšit
Současný systém by se ale dal vylepšit. Představte si situaci, kdy jezdec nasadí nový motor a hned v prvním nebo druhém závodě mu vybouchne.
Nemusí to být špatný koncept, ale výrobní váda nebo jen mouchy na začátku sezóny. V takovém případě pravidla nefungují. Tým nenasadí nový motor, aby měl výhodu, ale protože musí. Pokud budete v Austrálii a budete mít k dispozici tři motory na celou sezónu, máte problém.
Řešením by mohl být „žolík“. Jednou, dvakrát za sezónu budete moci beztrestně překročit limit v počtu komponent, ale s tím, že po nasazení jedné nové komponenty musíte totožnou komponentu stáhnout (již nesmí být nasazena a to ani v tréninku) a tato komponenta nesmí mít na svém kontě například více než 3 závody.
Foto: Getty Images / Dan Istitene