Red Bull pro letošní rok neskrývá své ambice. Chce hned od začátku sezóny bojovat o vítězství a celkově o tituly mistra světa. Dopomůže mu k tomu vůz RB16?
Nový model Red Bullu je ukázkovým příkladem filozofie evolučního designu, kterou se technický ředitel Adrian Newey řídí během prakticky celé své kariéry.
„Pokud dokážeš přijít se slušným konceptem, rozvíjej ho rok po roce, dokud nedojde ke změně předpisů, nebo dokud si neuvědomíš, že je to chybná cesta. Pro mě osobně je toto nejplodnější styl práce,“ říká Newey.
Při pohledu na RB16 je zjevné, že jeho tvůrci jsou přesvědčeni správností konceptu, na kterém už léta staví. Kdybyste vedle něj zaparkovali jeho předchůdce, při letmém pohledu jen sotva spatříte rozdíl. Ale nenechte se tím zmýlit, to podstatné se totiž ukrývá v detailech.
Dobrým poznávacím znamením, podle kterého odlišíte šestnáctku od patnáctky, je nosový kužel.
Nově byl výrazně zúžen, čímž připomíná nos Mercedesu zavedený v Barceloně v roce 2017. Ten je s ním očividně velmi spokojen, protože od té doby ho v principu nijak nezměnil.
Hlavním přínosem tohoto nosu je, že skvěle funguje s „pláštěm“ (část karoserie, která svým tvarem připomíná plášť superhrdiny vlající ve větru) vytvarovaným na jeho spodní straně.
Red Bull už léta experimentuje s tím, jak minimalizovat blokádu v podobě špičky nosu, která brání volnému proudění vzduchu mezi nosníky předního křídla. Přítomnost špičky nosu v této oblasti je totiž od roku 2014 vynucená pravidly.
Nyní, když se stále větší pozornost aerodynamiků zaměřuje na proudění podél spodní strany nosu, je odstranění této blokády ještě naléhavější.
Výsledkem je pak extrémné řešení s množstvím otvorů, jaké můžeme vidět na předchozích detailních snímcích.
Přední křídlo samozřejmě pochází ze skladu starších dílů, takže v této chvíli by bylo ještě předčasné dělat nějaké závěry o tom, zda Red Bull zůstane věrný své filozofii křídla zatíženého rovnoměrně po celé šířce nebo podlehne populárnímu trendu křídla se svažujícími se vnějšími konci klapek.
Jak jsme již zmínili při analýze Ferrari SF1000, ráfky předních kol, které Red Bull zavedl loni ve Francii, pomáhají s odklonem špinavého vzduchu pocházejícího od předních kol mimo karoserii.
Funguje to v principu velmi jednoduše. V náboji kola jsou otvory, přes které je veden vzduch z brzdových kanálků, aby byl následně vypouštěn mezi paprsky ráfku. Takto se dá obejít zákaz takzvaných foukaných matic.
Řešení se zjevně osvědčilo, protože nejen, že je přítomné i na novém monopostu, ale ještě k tomu byly pro zvýšení jeho účinnosti výrazně zvětšené vstupní otvory předních brzdových kanálků, přes které se dostává vzduch i do tohoto systému.
Lopatky po bocích předního čela šasi, které jsme měli možnost vidět už loni v Kanadě, zůstávají zachovány stejně jako zúžený výstupní otvor S-potrubí z Japonska.
Na obrázku výše máme nalevo nový model RB16 a vpravo jeho předchůdce RB15. Z tohoto pohledu jsou si obě auta velmi podobná, i když pár rozdílů se zde určitě najde.
Všimněte si například bočnici, která má o něco užší vstupní otvor a její vrchní strana se rychle začíná zvažovat směrem dolů. Na obrázku níže jsme porovnali i celkový tvar bočnic (nahoře je RB16).
Velmi nápadité jsou lopatky zasazené do šasi těsně za otvorem kokpitu. Jedna se nachází pod ochranným obloukem (1) a další dvě nalezneme po bocích zadní hlavové opěrky (2).
Kromě toho si na tomto obrázku ještě můžeme všimnout nově propracovaný kryt a úchyty zpětných zrcátek.
Podlaha, deflektory, křídla – to vše je v podstatě (až na drobné nuance) téměř identické se součástkami z roku 2019, takže v těchto oblastech budeme muset s hodnocením počkat minimálně do předsezónních testů, nejpozději až do prvního závodu v Austrálii.
Foto: Red Bull Content Pool