Od roku 2026 by vozy F1 měly využívat aktivní aerodynamiky podstatně více než nyní. První simulace FIA však ukázaly, že původně zamýšlený koncept nebude fungovat.
Od sezony 2026 se v F1 slova ujme nová generace pohonných jednotek. Její hlavní charakteristikou bude, že vozy budou z 50 procent poháněny silou spalovacího motoru, zatímco o zbytek se postará elektrická energie.
Již nyní je však jasné, že s touto konfigurací pohonných jednotek nebude snadné zajistit, aby měly vozy F1 podobnou výkonnost jako ty současné.
FIA proto při přípravě nových pravidel počítá s tím, že nové monoposty budou ve velké míře využívat tzv. aktivní/pohyblivou aerodynamiku – to by v praxi mělo znamenat, že vozy budou měnit nastavení křídel tak, aby měly maximální přítlak v zatáčkách a naopak co nejmenší odpor na rovinách. Jde tedy o podobný princip jako v případě DRS.
Autosport však nyní přišel s informacemi, které hovoří o tom, že by původní koncept, se kterým přišla FIA, v praxi nefungoval. Spočíval v razantním snížení přítlaku na zadním křídle s tím, že by efekt byl přibližně třikrát silnější, než je tomu u současného DRS. FIA byla pro toto řešení proto, že se jí jevilo nejjednodušší a že by zároveň dobře fungovalo s DRS.
Simulace nicméně ukázaly, že by vozy při velké ztrátě přítlaku na zadní nápravě byly prakticky neovladatelné – a to dokonce ani na rovinkách. Monoposty by sice bylo možné dalšími opatřeními stabilizovat, ale jen za cenu toho, že by byly pomalejší než speciály ze seriálu F2.
FIA své poznatky průběžně konzultuje s týmy, má být však jisté, že se bude muset najít jiný koncept. Ten by mohl spočívat v tom, že by se aktivní aerodynamika týkala i přední části monopostu tak, aby systém fungoval v rovnováze.