Dnes je to přesně rok, co svým zraněním z Velké ceny Japonska 2014 podlehl pilot formule 1 Jules Bianchi.
Vše odstartovalo 5. října 2014. Toho dne se na okruhu v Suzuce jela Velká cena Japonska. Závod, který byl výrazně poznamenán silným deštěm. Závod, na který bude dlouho vzpomínat celý, nejen formulový, svět.
Kvůli blížícímu se tajfunu byl závod odstartován za safety carem. Jezdci však měli velké problémy udržet se vůbec na trati za pomalu jedoucím zaváděcím vozem. Po dvou kolech se proto ředitelství závodu rozhodlo velkou cenu přerušit.
Déšť však postupně slábl a diváci si mohli užít závodění. V průběhu závodu se ale nad okruh začal vracet déšť a podmínky se znovu zhoršovaly.
Ve 40. kole nezvládl náročné podmínky na trati Adrian Sutil a vyjel se svým sauberem až do únikové zóny. Traťoví komisaři začali za pomoci jeřábu odklízet Sutilův vůz. V tu chvíli však do sedmé zatáčky přijížděl Bianchi.
Francouz se ale nezvládl vypořádat s obtížnými podmínkami, které na trati panovaly, a nekontrolovaně bohužel narazil hlavou přímo do jeřábu, který odklízel Sutilův monopost.
Na místo se spolu se safety carem, který zpomalil závod, vydal také vůz s lékařem. Závod byl krátce poté předčasně ukončen. Vítězem se stal Lewis Hamilton před Nikem Rosbergem a Sebastianem Vettelem. Na stupních vítězů se však neslavilo. Všichni měli obavy o Bianchiho zdravotní stav.
První zprávy nebyly dobré
Bianchi po nárazu upadl do bezvědomí a okamžitě byl sanitkou převezen do patnáct kilometrů vzdálené nemocnice v Jokkaiči, kde byl následně i operován. Jeho otec Philippe potvrdil, že Jules Bianchi je v kritickém, ale stabilizovaném stavu a že utrpěl difúzní axonální poranění.
Nové zprávy přišly v listopadu, kdy bylo oznámeno, že Bianchi už není v umělém spánku, dýchá sám, ale zůstává v kómatu. Díky tomu bylo možné jej převézt z Japonska do Francie, a to do Le Centre Hospitalier Universitaire v Bianchiho rodném městě Nice.
17. července 2015 Bianchi zemřel
17. července 2015, devět měsíců po své těžké havárii v japonské Suzuce, však Jules Bianchi svým zraněním ve věku 25 let podlehl. Francouz se stal prvním pilotem, který zemřel na následky nehody ve formuli 1 od smrti Ayrtona Senny v roce 1994.
„S velkým zármutkem chtějí rodiče Julese Bianchiho, Philippe a Christine, jeho bratr Tom a sestra Mélanie, oznámit, že Jules zemřel uplynulé noci v Centre Hospitalier Universitaire v Nice. Jules bojoval do konce, jako to dělal vždy, včera však jeho boj skončil. Cítíme obrovskou a nepopsatelnou bolest,“ znělo oficiální prohlášení jeho rodiny.
O čtyři dny později se za účasti většiny současného závodního pole formule 1 konal v katedrále v Nice Bianchiho pohřeb.
Vedení formule 1 se rozhodlo vyřadit startovní číslo 17, se kterým Bianchi závodil.
Před prvním závodem, který následoval po Bianchiho úmrtí, se jezdci spolu s Bianchiho rodinou sešli na startovním roštu a na maďarském Hungaroringu uctili minutou ticha Bianchiho památku. Závod vyhrál Sebastian Vettel, který vítězství věnoval Bianchimu.
Přirozený talent
Svůj talent mladý Francouz dokazoval již v juniorských formulových šampionátech. V roce 2007 přišel první úspěch, když se stal šampionem francouzské formule Renault 2.0. O rok později obsadil třetí místo v Eurosérii formule 3 a vyhrál prestižní závod F3 Masters, kde se spolu utkávají nejlepší jezdci formule 3 (na startu byli v roce 2008 například také Nico Hülkenberg, Max Chilton nebo Daniel Ricciardo).
Další velký úspěch přišel hned v roce 2009, kdy Bianchi díky devíti vítězstvím slavil titul v Eurosérii formule 3, kde závodil v barvách týmu ART Grand Prix. Jeho týmovými kolegy byli mimo jiné Valtteri Bottas a Esteban Gutiérrez.
Díky svým výkonům si Bianchi vysloužil pro další dvě sezóny sedačku v seriálu GP2 (rovněž s týmem ART Grand Prix, později Lotus ART). Ve svém prvním roce skončil celkově třetí, v roce 2011 pak své umístění zopakoval, a v asijské GP2 skončil dokonce druhý. V roce 2011 přišla také první příležitost ve F1, když se stal testovacím pilotem Ferrari, jehož členem Jezdecké akademie Bianchi rovněž byl.
Pro rok 2012 následoval přestup do formule Renault 3.5, kde i díky třem vítězstvím skončil v celkové klasifikaci druhý za Robinem Frijnsem.
V roce 2013 začal Bianchi závodit ve formuli 1 za tým Marussia. O rok později ve Velké ceně Monaka vybojoval pro sebe a pro tým první dva body v historii.
Pro Bianchiho to bohužel byly zároveň i poslední body v jeho kariéře.
Foto: Getty Images / Mark Thompson