Strach z nehody byl všudypřítomný, říká vdova po Villeneuvovi

V roce 1982 v Imole absolvoval Villeneuve svůj poslední závod ve Formuli 1 před tím, než zahynul v kvalifikaci na Velkou cenu Belgie v Zolderu. Ve snaze šetřit palivo a zajistit, aby oba vozy Ferrari dojely před domácími fanoušky do cíle, přikázala stáj Villeneuveovi a jeho týmovému kolegovi Didieru Pironimu zpomalit, ovšem držet své pozice. To však Pironi ignoroval, Kanaďana předjel a v Imole zvítězil.

„Ano, mohu to potvrdit. Byla tam dohoda,” řekla Joanne Villeneuvová. „Závod měl jen 14 startujících a Imola byla vždy náročná na palivo. Bylo klíčové zajistit, aby obě ferrari bezpečně dojela do cíle a nezklamala fanoušky. Uzavřeli dohodu, že ten, kdo bude v polovině závodu ve vedení, tam zůstane až do cíle. Gilles se toho držel, ale Didier ne. Pamatuji si, že Didierovy časy na kolo byly mnohem rychlejší než ty Gillesovy.”

Gilles Villeneuve byl po závodě velmi naštvaný, Chtěl odejít z Ferrari a také prohlásil, že už s Pironim nikdy nepromluví.

„Po pár dnech vychladl. Gilles nebyl ten typ člověka, který se dlouho zlobí, nebo touží se pomstít. Také jsem od něj slyšela, že už s Didierem nikdy nepromluví. Kdo ví, jak by to fungovalo? Myslím, že by se to mezi nimi urovnalo, už na to ale nebyl čas.”

Necelé dva týdny poté přišla osudná kvalifikace na okruhu v Zolderu, při které došlo k havárii mezi Villeneuvem a Jochenem Massem.

Villeneuvova manželka tehdy v Zolderu nebyla osobně přítomná. V sobotu odpoledne jí však zavolal Jody Scheckter smutnou zprávu, že její muž přišel o život.

„Závodění je takový druh sportu, kde si musíte být vědom možného nebezpečí. V 70. a 80. letech to bylo ještě horší. Strach z nehody byl všudypřítomný. Každý den jsem se s tím nechtěla vyrovnat.”

„Bylo to stejné později, kdy závodil Jacques (její syn). Věděla jsem, že budou havárie a horké chvilky. Je to stejné jako životy manželek a přítelkyň těch, kdo jsou v Iráku či Afghánistánu. Může k tomu dojít každou chvíli. Myslím, že chtěl pokračovat mnoho dalších let. Měl v úmyslu závodit spolu s Jacquesem (Gillesovým bratrem) v Le Mans.”

Vážná nehoda ve Fudži

Velkou havárii Gilles Villeneuve přečkal už v roce 1977, kdy havaroval v Japonsku.

„Ani jsem si to neuvědomovala. V polovině 70. let byly televizní přenosy a komunikace méně sofistikovaná jako je nyní. Gilles se vrátil, řekl, že vypadl ze závodu a šel si odpočinout do motorhomu.”

„Krátce potom přišel docela roztřesený Patrick Tambay a ptal se mě, jak je Gillesovi. 'Proč?' zeptala jsem se. Patrick mi pak řekl, jak strašnou nehodu měl, neuvědomila jsem si, čím si prošel. Gilles se mnou nesdílel to nebezpečí. Chtěl mě toho ušetřit.”

„Teprve později jsem v časopisech viděla pár fotografií toho incidentu z Fudži. Pak jsem si uvědomila, že to pro něj musel být opravdu obrovský náraz, který mohl pro Gillese skončit opravdu špatně. V době té nehody jsem si to prostě neuvědomila.”

Villeneuve během 67 startů celkem 13krát vystoupal na stupně vítězů, z toho šestkrát na ten nejvyšší. Které vítězství však pro něj bylo nejcennější?

„Jeho poslední v roce 1981,” říká Joanne Villeneuvová. „Vítězství ve Španělsku bylo opravdu skvělé, protože musel jet bezchybně, když měl po většinu závodu všechny jezdce těsně za sebou. Pochvaloval si také svůj triumf v Monte Carlu. Zaprvé proto, že to bylo první vítězství Ferrari s turbem, zadruhé před závodem všichni říkali, že s autem s turbem není možné na městské trati vyhrát. Ferrari v roce 1981 nemělo skvělé auto. Vyhrát s ním byl ale opravdu úspěch!”

Na Villeneuvovu počest nese jeho jméno okruh v Montrealu, kde se příští víkendu uskuteční sedmý podnik letošní sezóny Formule 1, Velká cena Kanady.

Foto: Getty Images