O tom, že je Stirling Moss živoucí legendou královny motorsportu, nemůže být pochyb. Ostatně, čísla hovoří za vše. Rodák z Londýna se v rozmezí jedenácti sezon, které ve formuli 1 strávil, zúčastnil 67 velkých cen, přičemž 16 z nich opanoval a v dalších 8 případech stanul na stupních vítězů. Hned 16krát pak do nedělního klání odstartoval z pole position a 19krát si na své konto připsal nejrychlejší kolo závodu. Celkem nasbíral 186,6 bodů, což je však z pohledu tehdejšího bodovacího systému dnes poněkud zkreslující. Může se pyšnit titulem čtyřnásobného vicemistra světa F1, ačkoliv je pravdou, že zrovna v jeho případě může tato věta vyznít lehce ironicky. Na druhé straně je ale také nutné přihlédnout k tomu, že ve světě motorsportu existuje nepřeberné množství současných či bývalých závodníků, kteří by udělali cokoliv, aby alespoň jedinkrát ve své kariéře skončili v pořadí této královské série tak vysoko jako on. Kromě formule 1 získal Moss i řadu úspěchů v jiných motoristických odvětvích. Velmi úspěšný byl například ve vytrvalostních závodech. Začněme však hezky popořádku.
Stirling Crawford Moss, jak zní celé jeho jméno, se narodil 17. září 1929 do rodiny britského zubaře. A byl to právě jeho otec Alfred, který ho přivedl k závodění. On sám ve svém volnu čas od času usedl za volant nějakého toho rychlejšího vozu a pokoušel štěstí v řadě různých závodů. Během studií v Americe se dokonce svezl na legendární trati v Indianapolis, žádných valných úspěchů se ale nedočkal. Dokonce i Stirlingova matka měla závodění v krvi. Její vášní bylo především rally. Co se týče jejich synáčka, oba dva si dlouhou dobu lámali hlavu s tím, čím že se to bude jednoho dne živit. Vzhledem k nikterak oslnivým školním výsledkům bylo Alfredovi brzy jasné, že navázání na zubařskou tradici je ve Stirlingově případě pasé. Coby číšník se na place mezi stoly také příliš dobře neorientoval, a tak ani tudy cesta nevedla. Ještěže mladému Mossovi zůstala alespoň vášeň pro rychlá kola. Již v sedmnácti letech proháněl Stirling pérka své tříkolky značky Morgan po britských okreskách. Když se Alfred dozvěděl, že aniž by měl řidičák, brázdí jeho syn místní silnice, byl se ‘závoděním‘ konec. Jakmile ale získal řidičské oprávnění, mohl se již těšit podpory obou svých rodičů. Ti byli dokonce tak štědří, že mu k osmnáctým narozeninám koupili vysněný monopost Cooper 500, s nímž se mohl Stirling účastnit lokálních závodů. Skrze úspěchy ve formuli 3 se pak v roce 1950 propracoval až k závodnímu angažmá u týmu HWM, jehož barvy hájil v šampionátu F2.
V následující sezoně absolvoval coby pilot téže stáje debut v královně motorsportu. Stalo se tak u příležitosti Velké ceny Švýcarska. Moss do závodu odstartoval jako čtrnáctý a cílem projel na slušné osmé pozici, ovšem bez nároků na body. Klání ve Švýcarsku bylo jediným, do kterého v roce 1951 v rámci formule 1 zasáhl. Zbytek ročníku si britský jezdec zpestřil například slavnou čtyřiadvacetihodinovkou v Le Mans, kterou sice nedokončil, zato si na své konto připsal nejrychlejší kolo závodu. V sezoně 1952 se Moss zúčastnil pěti závodů F1, ale na body nedosáhl. A nejinak tomu bylo i v sezoně následující. Co se týče samotných závodníkových výkonů, je nutno podotknout, že ty nebyly nikterak špatné. Limitujícím faktorem, který stál za nepříliš lichotivými výsledky, byla ve většině případů nekonkurenceschopnost jeho vozů umocněná chabou spolehlivostí. Stirling Moss byl velmi hrdý na to, že je Brit, a jakožto velký patriot nedal na britské vozy dopustit. S jedním takovým (konkrétně pak s Jaguarem C-Type) sice dojel v Le Mans v roce 1953 na senzačním druhém místě, ale právě toto patriotství bylo podle mnoha odborníků jedním z důvodů, proč tento skvělý jezdec nikdy nezískal titul mistra světa. Na začátku padesátých let vládly formuli 1 monoposty vyrobené v Itálii v čele s Alfou Romeo, Ferrari či Maserati. Po nějakém čase si Moss tuto skutečnost konečně uvědomil, a tak se před začátkem sezony 1954 rozhodl učinit radikální změnu. S vidinou zisku závodního angažmá v konkurenceschopném týmu si to tehdy čtyřiadvacetiletý pilot zamířil za šéfem Mercedesu Neubauerem. Ten jej však odmítl a vzkázal mu, aby si pro nadcházející ročník nejprve sehnal kvalitní vůz, v němž bude moci naplno ukázat své schopnosti. Teprve až pak může být řeč o případném angažmá u německé automobilky. Stirling Moss radu vyslyšel a zařídil se podle ní – koupil si maserati a hned na první pokus s ním dojel na stupních vítězů. A i když si ve zbytku sezony v rámci formule 1 na své konto již žádné další body nepřipsal, třetí místo z Belgie a vítězství ve dvanáctihodinovce na Sebringu byly pro Neubauera dostatečným argumentem pro to, aby s ním uzavřel kontrakt pro následující rok.
A tak se v sezoně 1955 dostalo Mossovi privilegovaného postavení – měl tu čest hájit barvy Mercedesu po boku věhlasného, v té době teprve dvojnásobného mistra světa, Juana Manuela Fangia. Partnerství mezi ním a El Maestrem fungovalo náramně. Moss se od Argentince mnohému přiučil a brzy se mu stal zdatným týmovým kolegou. V Grand Prix Velké Británie se rodák z Londýna dokonce dočkal po dlouhém a napínavém souboji s Fangiem svého prvního vítězství v F1. A ačkoliv to Fangio nikdy veřejně nepřiznal, dodnes se spekuluje o tom, že mu triumf před domácím publikem jednoduše daroval. Pochybnosti měl ostatně i samotný Moss, který se svého přítele často vyptával: “Nechal jsi mě vyhrát?“ Argentinec ale pokaždé odvětil: “Ne. Prostě jsi ten den byl rychlejší než já.“
Mercedes, respektive jeho monoposty W196 byly v sezoně 1955 dominantní, Fangio si s přehledem dojel pro třetí titul mistra světa, Moss skončil v celkovém pořadí druhý se třiadvaceti body na kontě a velkým náskokem na piloty Ferrari. Kromě královny motorsportu ale britský jezdec nezanevřel ani na závody sportovních vozů. Ročník 1955 patřil v této kategorii k jeho vůbec nejlepším. Moss si připsal vítězství v Mille Miglia, Tourist Trophy i v Targa Florio, a znovu tak potvrdil svoji všestrannost. Bylo jedno, jaký druh vozu zrovna řídil, Stirling Moss byl zkrátka dobrý za volantem všeho, co mělo motor a čtyři kola.
Ve stínu tragédie v Le Mans, při níž zahynulo na osmdesát přihlížejících diváků, se Mercedes rozhodl z motorsportu na konci roku zcela stáhnout, a tak si Fangio s Mossem museli hledat nová angažmá. Argentinec odešel k Ferrari, zatímco Brit zakotvil u konkurentů z Maserati. V barvách italské stáje si v sezoně 1956 připsal dvě vítězství a jedno druhé místo, na zisk kýženého titulu mistra světa to ovšem opět nestačilo, neboť jeho věčný rival Juan Manuel Fangio měl v konečném zúčtování o tři body více. Po roce stráveném u Maserati vyslyšel Moss znovu hlas svého britského srdce a podepsal s Vanwallem. Jeho místo u italské stáje zaplnil (kdo jiný než) El Maestro. Vanwally byly v sezoně 1957 velmi konkurenceschopné, vozy Maserati ale byly k Mossově smůle ještě konkurenceschopnější. Fangiovi vyšel skvěle úvod ročníku – zvítězil doma v Argentině, v Monaku a posléze i ve Francii. Moss triumfoval v GP Velké Británie, Pescary a Itálie, ale ani přes vynikající závěr sezony náskok svého soupeře již nestáhl. El Maestro si tak dojel pro pátý a poslední titul mistra světa a v nadcházejícím roce z královny motorsportu odešel. Když se tak stalo, nikdo z paddocku nepochyboval, že tentokrát se na Stirlinga Mosse uměje štěstí, a on tak už nadále nebude jen tím druhým vzadu.
V sezoně 1958 měl pilot Vanwallu fazónu jako hrom, často jej však brzdila nespolehlivá britská technika. Zatímco jeho krajan a zároveň úhlavní soupeř v boji o titul Mike Hawthorn jezdící za Ferrari zaznamenal v tomto ročníku dvě odstoupení, Stirling Moss si jich na své konto připsal rovných pět. Jak ale sám s oblibou říkával, “je lepší čestně prohrát v britském voze než zvítězit v nějakém cizím.“ A přesně tak se i záhy stalo. V tomto roce měl Moss k zisku titulu světového šampióna nejblíže, nakonec se z něj ale radoval Hawthorn, který se tak stal historicky prvním britským mistrem světa.
Skoro by se až chtělo říct, že Stirlingova frustrace z nenaplněného cíle musela být po všech těch ‘promarněných‘ letech již pořádně veliká, možná ale ne tak docela. Jak jinak si totiž lze vysvětlit skutečnost, že to byl samotný Moss, jenž se ve Velké ceně Portugalska zastal Hawthorna u sportovních komisařů, kteří mu chtěli sebrat získané body, jelikož se pilot Ferrari zcela jasně provinil proti pravidlům, když se po jednom ze svých smyků vrátil na trať v protisměru. Poté, co se ale za něj Moss přimluvil, od svého záměru upustili. Hezké to gesto! Ironií osudu ovšem bylo, že se to nakonec Mossovi celé vymstilo, neboť v šampionátu svému krajanovi podlehl rozdílem pouhého jednoho bodu, a to navzdory skutečnosti, že měl na kontě o tři vítězství více než Hawthorn.
Závěr sezony 1958 byl zastíněn tragickou událostí. Na následky rozsáhlých popálenin, které utrpěl ve Velké ceně Maroka, zemřel Mossův týmový kolega Stuart Lewis – Evans. To a také obavy o své pochroumané zdraví pak přimělo majitele britské stáje Tonyho Vandervella k učinění zásadního rozhodnutí, a sice stáhnout Vanwall z formule 1. To pro Stirlinga Mosse znamenalo jediné: chtěl-li v královně motorsportu pokračovat i nadále, musel se poohlédnout po nějakém dostupném voze. A stejně jako v minulosti již tolikrát, i tentokrát vyslechl hlas svého srdce a sáhl po britském monopostu. V roce 1959 tedy závodil převážně ve vozech značky Cooper, párkrát ovšem usedl také za volant vozů BRM. Výsledkem bylo odstoupení ze čtyř velkých cen v důsledku technických poruch a jedna diskvalifikace za prohřešek proti sportovním pravidlům (pomoc zvenčí), kterého se dopustil poté, co jej zradila spojka. Jeho patriotství jej tak dost možná stálo další šanci na zisk celkového triumfu. Pouhé tři dojeté závody, byť v nich Stirling Moss zaznamenal dvě první a jedno druhé místo, byly v boji o titul mistra světa zkrátka málo, a tak v Poháru jezdců nakonec obsadil ‘až‘ třetí příčku. V podobném duchu se nesl i následující ročník. V něm hájil rodák z Londýna barvy soukromého týmu Roba Walkera, jenž závodil s monoposty Lotus. A byl to právě Moss, který této značce zajistil historicky první vítězství v F1. Stalo se tak v rámci Velké ceny Monaka. V Belgii ovšem přišlo to, co se Mossovi po celou dobu jeho kariéry vyhýbalo. V pátečních jízdách praskla britskému pilotovi náprava, což vyústilo v hrozivě vypadající kolizi, při níž si zlomil obě nohy. Tento incident byl však naneštěstí pouhým začátkem toho, co bylo později označeno za jeden z nejtragičtějších víkendů celé historie královny motorsportu. Nedlouho po Mossově kolizi totiž vážně havaroval Mike Taylor a v nedělním závodě pak celé startovní pole muselo přihlížet smrti hned dvou svých závodníků - Chrise Bristowa a Alana Staceyho.
Když se po dvouměsíční nucené pauze vrátil Brit zpět za volant monopostu F1, bylo mu již jasné, že ani tentokrát kýžený titul nezíská. Sezonu ovšem zakončil s hlavou hrdě vztyčenou – vítězstvím v závěrečném závodě a konečným třetím místem v šampionátu. Začátek nového ročníku pak jasně ukázal, jak je důležité mít ve svém týmu zkušeného pilota. Mossův triumf v Monaku s podceňovaným lotusem byl pro všechny velkým překvapením. S výjimkou závodu na Nürburgringu se ale povětšinou už jen díval na zadní partie monopostů Ferrari, které v sezoně 1961 zkrátka neměly ve formuli 1 konkurenci. Vítězství v Německu tak byl Stirlingův poslední velký triumf v královně motorsportu. Poté se k britskému jezdci opět otočila štěstěna zády.
Mossovy brilantní výkony na dráze zapůsobily i na samotného Enza Ferrariho, který se jej snažil zlákat na svoji stranu. Ještě před tím, než se tak stalo, ale zasáhl osud. V nemistrovském závodě v Goodwoodu Moss ošklivě havaroval a přivodil si vážná poranění hlavy. Celý jeden měsíc pak strávil v kómatu připoutaný na nemocničním lůžku a pomalá rekonvalescence zapříčinila, že přišel o zbytek sezony. Mohl však hovořit o pořádném štěstí, že onen osudný den vůbec přežil. Když se uzdravil, pokoušel se do závodního kokpitu vrátit. Jakmile ale po roce opět usedl za volant monopostu, okamžitě se rozhodl pověsit přilbu na hřebíček. Kariéru závodního pilota Stirling Moss (poprvé) ukončil ve věku necelých třiatřiceti let. To bylo na tehdejší dobu nezvykle brzy, vzhledem k závažnosti poranění, která utrpěl, se ale nebylo čemu divit.
Na motorsport ovšem ani v nejmenším nezanevřel. Přijal nabídku americké televizní společnosti ABC a stal se ikonickým komentátorem závodů F1 a NASCAR. Vůně benzínu a spálených gum mu ale chyběla natolik, že se o několik let později rozhodl k závodění vrátit. V polovině sedmdesátým let se objevil například ve slavném závodě Barthurst 1000 a posléze dokonce i v britském šampionátu cestovních vozů. Definitivní konec oznámil vítěz šestnácti velkých cen F1 poměrně nedávno, a sice v roce 2011. Jeho závodní kariéra tak, byť s přestávkami, trvala neuvěřitelných třiašedesát let.
V roce 1990 byl Moss slavnostně uveden do Mezinárodní síně slávy motorsportu a o deset let později mu byl za zásluhy v oblasti motorsportu udělen Řád britského impéria. V lednu roku 2008 po něm Mercedes pojmenoval dokonce i jedno ze svých superaut. Tolik tedy výčet alespoň několika oficiálních uznání, jichž se tomuto jezdci dostalo. Mezi ty neoficiální například patří dnes již zlidovělá fráze, kterou s oblibou používají britští policisté při oslovování rychle jedoucích řidičů. ‘Kdo si myslíte, že jste? Stirling Moss?'
Více netřeba dodávat, snad jen všechno nejlepší!