Jezdci formule 1 si musí během sezóny vystačit s omezeným počtem motorů, takže s každým kusem absolvují několik tisíc kilometrů. Ale čím déle jednotlivé agregáty používají, tím mají samozřejmě méně výkonu.
Sportovní pravidla umožňují každému jezdci použít za celou sezónu jen osm motorů. Těchto osm kusů musí stačit na všechny tréninky, kvalifikace a závody. V opačném případě čeká na piloty trest v podobě ztráty pozic na startovním roštu při nasazení každého nového motoru nad tento omezený počet.
Závod formule 1 měří něco málo přes 300 kilometrů a v letošním kalendáři je jich 20, pokud budeme počítat i odložený Bahrajn. Ve svém důsledku to znamená, že každý z osmi motorů čeká pár tisíc kilometrů.
Všechny motory ale s ujetou vzdáleností ztrácejí výkon, konkrétně Renault prozradil, že jeho agregát RS27, jenž pohání vozy týmů Red Bull Racing, Renault a Lotus, může být do svého prvního tisíce kilometrů až o 2 desetiny sekundy na kolo rychlejší, než když se blíží ke konci své životnosti.
V praxi to znamená, že je velmi důležitá strategie, která jezdci rozloží nasazení jednotlivých motorů do celé sezóny. A právě kvůli požadavku na maximální výkon jsou motory, které absolvovaly dvě či více Grand Prix (kvůli počtu závodů musí některé více), nasazovány už jen do volných tréninků, kde není důležitý čas na kolo, ale práce na nastavení či testování nových dílů.
Když tedy nějaký motor vypustí duši předčasně a je nutné prodloužit životnost těch ostatních, neobejde se to zcela bez následků. Loni muselo protahovat životnost některých agregátů Ferrari, na vině byly problémy se spolehlivostí v úvodu sezóny. Naopak jezdci s jednotkami od Renaultu podobné problémy neměli.