Asi každému se v běžném silničním provozu stalo, že se dopustil drobné chyby. V lepším případě to dopadlo úlekem jedné nebo druhé strany, někdy třeba křečovitým úsměvem.
Zcela stejný prohřešek může mít ale i tragické následky. Když dá jeden druhému facku, v jednom případě si obě strany vymění pár slov, v jiném člověk upadne na zem a zlomí si vaz. Prohřešek byl přitom v obou případech stejný.
Diametrálně odlišné byly následky.
Romain Grosjean při startu Velké ceny Belgie udělal chybu. Byla to chyba úsudku. Byl přesvědčen, že je pozičně v situaci, kdy může udělat pohyb, který udělal. Nebylo tomu tak a došlo ke kontaktu kol s monopostem jiného soupeře.
Tedy situace, kterých lze vidět každý rok hned několik. Však vzpomeňte, co provedl Sebastian Vettel Jensonu Buttonovi při startu Velké ceny Japonska 2011. Osobně vidím rozdíl jen v jedné věci: že Button na rozdíl od Hamiltona neměl po své pravé straně zeď, tím pádem nebylo moc kam uhnout.
V Japonsku ano, a proto nebyly následky takové, jako v Belgii. Dvě auta v klinči se nekontrolovatelným způsobem řítila dál do prostoru, kde se trať téměř stáčí do protisměru, takže auta vyrobila jakousi protipovodňovou hráz, kterou projektil Lotus-McLaren bez problémů prorazil.
Není sporu o tom, že Romain Grosjean neměl takovou chybu udělat. Stejně jako ji neměli udělat všichni před ním. Jezdci F1 by toho měli být schopni.
Na straně druhé k takovým situacím může zkrátka na limitovaném prostoru se 24 formulemi řítícími se dvousetkilometrovou rychlostí dojít. Je to v povaze tohoto sportu. Grosjeanův prohřešek není z oblasti úmyslných činů, kdy jeden naprosto vědomě vystrkuje toho druhého z dráhy. (Maldonado si určitě vzpomene na Velkou cenu Monaka, nebo na svůj zkrat na stejném okruhu o rok dříve.) Byla to chyba viděná mnohokrát do roka nejen v F1, ale v mnoha dalších soutěžích podobného typu.
A budete asi souhlasit, že jsme letos byli svědky větších prohřešků (byť s menšími následky), u kterých si viník zákaz startu v dalším závodě nevykoledoval.
Přísnost trestu překvapila. A tak se nabízí posouzení jeho adekvátnosti. Sportovní komisaři v čele s bývalým pilotem F1 Eliseem Salazarem jakoby chtěli vyslat signál nejen ostatním závodníkům F1, ale i pilotům juniorských soutěží: „Tak takhle dál už rozhodně ne!“
Vydat takový signál je rozhodně správné. Začínáme být totiž svědky nebezpečného trendu, kdy vysoké bezpečnostní standardy monopostů a okruhů lákají dělat piloty nebezpečné věci, které by si nedovolili, pokud by paní Smrt sledovala závod z těsnější blízkosti, jako tomu bylo dříve. Hlavně ve zmíněných nižších soutěžích se děje čím dál větší množství zvěrstev. Tamní piloti totiž mají ve svém povědomí čím dál pevněji zakořeněno přesvědčení, že jim to u paní Smrtky ‚projde‘. To je potřeba zastavit.
Jsme svědky ‚exemplárních trestů‘ i v civilním světě. Otázkou ale zůstává, nakolik mají místo ve světě ‚civilizovaném‘. Pravdou je, že výši trestu ovlivňuje nejen míra zavinění, ale také výše škody, případné újmy na zdraví. To naštěstí (!) nedoznalo v neděli újmy, ale pravdou je, že škody byly velké. Nejen na vozidlech, ale také na celkové podívané, která postrádala hned po startu závodu dva bývalé mistry světa.
Posud asi v pořádku. Pokud ale chtěli sportovní komisaři ‚zneužít‘ Grosjeana k exemplárnímu potrestání, udělali tak velmi nešťastně.
Jednak ve svém odůvodnění trestu uvádí, že šlo o „velmi vážné porušení pravidel, které potenciálně ohrozilo zdraví jiných“.
Ve skutečnosti šlo ale o porušení pravidel jako každé jiné, kdy pilot svým pohybem ťukne do kol svého soupeře. A je stejně potenciálně nebezpečné pro zdraví jiných. Tady prostě není rozdíl, s výjimkou pro Grosjeana (a další) dramatických následků. Komisaři dále uvádí, že tato nehoda „eliminovala kandidáty na zisk titulu mistra světa“. Byl by ale snad trest o něco menší, kdyby v nehodě zůstaly například jen vozy HRT a Marussie? Těší se „kandidáti na titul“ od komisařů větší ochraně než ostatní? V takovém případě by měl dostat David Coulthard za svůj podíl na nehodě na stejném místě v roce 1998 doživotní zákaz!
Trest pro Romaina Grosjeana je exemplárním trestem, o tom není pochyb. Pravdou ale je, že si o něj tak trochu koledoval: kolize v Austrálii, Malajsii a Monaku se staly jakýmsi předurčením toho, co se může stát, nezmění-li Grosjean přístup. Nakonec třeba jen přijme nabídku Jackieho Stewarta stát se jeho osobním trenérem, o kterém Francouz prohlásil, že jej nepotřebuje.
Ale i exemplární tresty, pokud mají mít své místo na tomto světě, je nutné udělovat v rozumných mezích. Grosjean měl skutečně smůlu, že nedělní nehoda dopadla, jak dopadla, ale jeho počínání se vyznačuje spíše nedostatečným množstvím zkušeností a nevyzrálostí.
Skutečně nebezpečným pro své okolí, jak prokázal v mnoha případech ve formuli 1 i před ní, je někdo jiný. Na rozdíl od Grosjeana jeho nebezpečnost nespočívá v nešťastně divokém následku menší chyby (s čímž je v F1 prostě nutné počítat), ale v jakési společenské nebezpečnosti jeho přístupu.
A právě z tohoto titulu mi není zcela jasné, jako mohla vzniknout situace, že Romain Grosjean bude na startu Velké ceny Itálie chybět, zatímco časovaná bomba Pastor Maldonado nikoli. Jakoby komisaři FIA přestřihli ten nesprávný drátek.