Ve středu 12. září nás ve věku čtyřiaosmdesáti let opustil profesor Sid Watkins. F1 tím přišla nejen o bývalého hlavního lékaře, ale především o jednu z největších osobností v celé své historii.
"Nebyl jezdcem, inženýrem nebo konstruktérem. Byl doktorem a asi by bylo spravedlivé říct, že za ty roky toho udělal daleko více než kdokoliv jiný pro to, aby byla formule 1 tak bezpečná jako dnes," řekl na adresu Sida Watkinse Ron Dennis.
A má bezpochyby pravdu. Právě jemu může královna motorsportu vděčit za to, že od poslední tragické nehody, při níž zahynul některý z jezdců F1, uplynulo již téměř dvacet let. Nebýt tohoto věčně veselého pána, čítal by seznam těch, kteří za svou vášeň pro rychlost zaplatili daň nejvyšší, daleko více jmen.
Po studiích vstoupil do armády
Sidney Watkins se narodil 6. září 1928 v anglickém Liverpoolu. Jako malý svému otci často pomáhal v jeho vlastní autoopravně, nakonec se ale rozhodl, že se vydá poněkud jiným směrem. Vystudoval medicínu na Univerzitě v Liverpoolu a následně vstoupil do britské armády, kde působil jako lékař. V druhé polovině padesátých let dokonce na nějaký čas sloužil v západní Africe. Svoji službu si stihl zpestřit startem v tamní Západoafrické rallye. Sidův jediný motoristický závod ale žádným velkým úspěchem neskončil. Jeho vůz utrpěl značná poškození již během první etapy, což znamenalo předčasný konec.
Zpátky v civilu
Po skončení vojenské služby se vrátil do rodné Anglie a stal se neurochirurgem. A jelikož si k motorsportu nadále zachoval kladný vztah, začal pracovat jako závodní lékař na okruzích Brands Hatch a Silverstone. V roce 1962 pak přijal nabídku stát se profesorem neurochirurgie na univerzitě v New Yorku. Ani za oceánem ale na motorsport nezanevřel, kromě univerzity působil také na okruhu ve Watkins Glen, kde zajišťoval lékařkou podporu pro všechny zdejší závody, včetně formule 1. Když se pak po dlouhých osmi letech strávených v USA vrátil tehdy dvaačtyřicetiletý Watkins do Anglie, začal pracovat jako primář neurochirurgie v londýnské nemocnici.
Závodním lékařem na plný úvazek
V roce 1978 se setkal s jistým Berniem Ecclestonem, který mu nabídl post oficiálního lékaře formule 1. Sida Watkinse tato nabídka oslovila a rozhodl se ji přijmout. Prvního závodu, kterého se v rámci své nové funkce ještě téhož roku zúčastnil, byla Velké cena Švédska.
I po téměř třiceti letech od svého založení byly bezpečnostní standardy v královně motorsportu na velmi nízké úrovni, a Watkins si toho byl dobře vědom. První větší pokrok v tomto směru přišel ale bohužel až poté, co v září 1978 tragicky zahynul na okruhu v Monze Ronnie Peterson. Když Watkins dorazil na místo nehody, nechtěla jej italská policie k těžce poraněnému jezdci pustit a místo toho čekala, až přijede sanitka. Ta dorazila až po osmnácti minutách. Druhý den Peterson v milánské nemocnici na následky zranění zemřel.
V důsledku této události prosadil Sid Watkins několik významných změn, které vedly ke zlepšení bezpečnosti při závodech. Do nadcházející velké ceny nařídil Ecclestonovi, aby zajistil lepší zdravotnické vybavení, dále pak anesteziologa, medical car a helikoptéru, která bude okamžitě k dispozici a v případě vážné kolize bude schopna rychle dopravit zraněného do nemocnice. Navíc požadoval, aby medical car vždy následoval během prvního kola celé startovní pole, čímž by se tak zkrátila doba potenciálního lékařského zásahu. Všem těmto žádostím Ecclestone vyhověl.
Anděl strážný
Sid Watkins strávil ve formuli 1 na pozici oficiálního lékaře úctyhodných šestadvacet let a za tu dobu stihl zachránit životy mnoha jezdců. Své by o tom mohl vyprávět například Rubens Barrichello. Brazilec velmi těžce havaroval během pátečních jízd v rámci Velké ceny San Marina 1994 poté, co jeho vůz v předposlední šikaně okruhu najel na obrubník a následně nekontrolovatelně narazil do bariéry. Barrichello vzápětí upadl do bezvědomí a přestal dýchat, díky Watkinsově pohotovému zákroku ale naštěstí přežil. Mezi další piloty, kteří mohou Sidu Watkinsovi vděčit za svoji záchranu, se řadí také Mika Hakkinen. I on se ocitl v Adelaide roku 1995 v bezprostředním ohrožení života, zachránila ho jen včasně provedená tracheotomie. A podobných případů bychom napočítali daleko víc, vzpomeňme například ještě na nehody Didiera Pironiho či Martina Donnellyho.
Smrti přítele nezabránil
Díky své profesi se mohl Sid Watkins těšit velké přízni ze strany všech jezdců. S jedním z nich měl ale zcela výjimečný vztah, a sice s Ayrtonem Sennou. Když spolu tito dva muži mluvili v předvečer osudné Velké ceny San Marina naposled, snažil se Watkins brazilského pilota přesvědčit, aby pověsil závodnickou přilbu na hřebíček a oba tak mohli společně zajít rybařit, což bylo jejich oblíbeným koníčkem. Senna mu ale tehdy odpověděl, že skončit nemůže. O několik hodin později se pak Watkins marně pokoušel přivést svého přítele znovu k životu poté, co Brazilcův vůz postihly mechanické problémy a on v plné rychlosti narazil do betonové zdi.
Aby se v budoucnu takové události již neopakovaly, založila Mezinárodní automobilová federace v roce 1994 Expertní poradenský výbor, jehož úkolem bylo zvýšit úroveň bezpečnosti nejen ve formuli 1, ale v rámci celého motorsportu. Předsedou nově vzniklého výboru nemohl být logicky nikdo jiný než profesor Sid Watkins. Kromě toho byl ještě členem mnoha dalších organizací s podobným zaměřením a za jeho činy mu byl v roce 2002 udělen Řád britského impéria. Byl to právě Watkins, který se významnou měrou zasloužil o to, že od tragického víkendu v Imole ve formuli 1 žádný jiný jezdec nezemřel.
Odchod do penze
Před začátkem sezony 2005 pak šestasedmdesátiletý Angličan oznámil, že ve své funkci oficiálního závodního lékaře končí. Nahradil jej jeho dlouholetý zástupce Gary Hartstein, jenž na této pozici působí dodnes. Následně Watkins odešel také z ostatních funkcí v rámci Mezinárodní automobilové federace, zůstal pouze prezidentem Institutu FIA pro bezpečnost v motorsportu. Od minulého roku v něm ale zastával už jen čestnou roli.
Profesor Sidney Watkins zemřel ve středu 12. září 2012. Dožil se požehnaného věku osmdesáti čtyř let. Jeho odchod znamená obrovskou ztrátu nejen pro formuli 1.
"To Sid Watkins mi zachránil život v Imole 94," napsal na svém Twitteru Rubens Barrichello. "Skvělý člověk, pořád veselý... Díky za vše, co jsi pro nás piloty udělal. Odpočívej v pokoji."