V historii tohoto sportu existuje jen málo stájí, které by se mohly chlubit tak dlouhou a zároveň i úspěšnou historií, jakou má Brabham.
Jack Brabham je obrovskou ikonou padesátých, a hlavně šedesátých let. Ve formuli 1 se poprvé objevil ve Velké ceně Velké Británie roku 1955 jakožto jezdec Cooperu. Na body však dosáhl až o tři sezony později. Hned v následujícím ročníku se poprvé stal šampiónem a svůj mistrovský titul dokázal vzápětí obhájit. Na konci roku 1961 z Cooperu odešel a společně s leteckým inženýrem Ronem Tauranacem založil společnost Motor Racing Developments. Do nové sezony tak vstoupil s vlastním týmem, jenž byl ovšem přejmenován jednoduše na Brabham.
Vůz BT3 byl dokončen v polovině sezony a prvním závodem, kterého se zúčastnil, byla Velká cena Německa. Již od samotného počátku byly jeho monoposty velice rychlé. Prvního vítězství se stáj dočkala v roce 1964 v Grand Prix Francie zásluhou Dana Gurneye.
Na vrcholu
Pouhých pět let stačilo Jacku Brabhamovi, aby vybudoval tým, který je schopen ucházet se o celkové prvenství. Australan tehdy jako první pilot v historii formule 1 vybojoval titul mistra světa ve svém vlastním voze. K němu neměl daleko ani v následující sezoně, avšak nakonec podlehl stájovému kolegovi Dennymu Hulmovi. Společně zajistili týmu celkově druhý, ale zároveň také poslední titul v Poháru konstruktérů.
Jednou nahoře, jednou dole
Poté ovšem následoval velký propad výkonnosti v důsledku časté nespolehlivosti motorů Repco, které britské vozy poháněly. Nepomohlo ani angažování Jochena Rindta, jenž po jednom roce navíc odešel ke konkurentům od Lotusu. Celkem povedenou sezonu zažila stáj Brabham v ročníku 1969, kdy Jackie Ickx projel pod šachovnicovou vlajkou jako první v Německu a v Kanadě a stal se vicemistrem. S devětačtyřiceti body na kontě skončil Brabham v Poháru konstruktérů druhý. Nakročeno správným směrem měl tento tým i v sezoně 1970. Technické problémy ale zapříčinily, že stáj obsadila až čtvrté místo. Téhož roku se Australan rozhodl ukončit kariéru. Vrátil se do rodné vlasti a polovinu svého podílu prodal Tauranacovi, jenž po dvou letech nabídl tým Berniemu Ecclestonovi.
Z počátku sedmdesátých let se Brabham trápil. Vítězství, a to hned tří, se dočkal až zásluhou Carlose Reutemanna v roce 1974. S Ecclestonem u kormidla zakončil tým sezonu 1975 na celkovém druhém místě. Do nového ročníku vstupoval s novými agregáty od Alfy Romeo. Výsledkem však bylo až deváté místo mezi konstruktéry.
Ve formuli 1 se tehdy experimentovalo s vozy s přísavným efektem, jehož průkopníkem byl Lotus v čele s Colinem Chapmanem. V roce 1978 přišel s vlastním řešením také Gordon Murray, konstruktér Brabhamu. Ten navrhl monopost BT46B, jenž na první pohled zaujal obrovským ventilátorem umístěným v zadní části vozu, jehož úkolem bylo vytvářet vakuum a generovat tak přítlak. Niki Lauda, který do Brabhamu přišel z Ferrari, s tímto vozem zvítězil ve Švédsku, ihned poté ale FIA zařízení zakázala. V téže sezoně posílil tým i Nelson Piquet.
Návrat na vítěznou vlnu
Když Lauda přerušil závodní kariéru, závisely sportovní úspěchy stáje výhradně na Brazilcovi. Ten Ecclestonovu důvěru nezklamal a v roce 1980 se odměnil třemi vítězstvími a stal se vicemistrem. Svůj výkon zopakoval Piquet i v následující sezoně, tentokrát bylo padesát bodů na titul dostačujících. Škoda jen, že stáj skončila 'až' druhá, předčil ji Williams. Ročník 1982 se opět nesl ve znamení častých technických poruch, s čímž ale Piquet a Patrese nemohli nic dělat. O to větší zadostiučinění pociťoval Brazilec rok poté, když si dojel pro svůj druhý mistrovský titul. Stáj zaznamenala dvaasedmdesát bodů a obsadila třetí příčku. Bylo to však naposled, kdy Brabham skončil v hodnocení týmů tak vysoko.
Bez peněz to zkrátka nejde
Piquet pro sezonu 1986 přestoupil k Williamsu a forma britského týmu šla rapidně dolů. V průběhu téhož ročníku se během testování zabil Elio de Angelis, a když na konci roku 1987 z F1 odešlo BMW, které dodávalo týmu motory, rozhodl se Ecclestone Brabham stáhnout.
Následně byla stáj prodána švýcarskému obchodníkovi Joachimu Lüthimu, aby se v sezoně 1989 vrátila zpět. Poté, co byl Švýcar zatčen kvůli zpronevěře, Brabham znovu změnil vlastníka. Ten však nebyl s to zajistit dostatečné množství peněz. Konkurenceschopnost byla v nedohlednu a stáj se topila v dluzích, které v roce 1992 vyústily až v konečný odchod z F1.