Britská GP patří mezi ty dvě, jež neměly v MS ještě absenci. Ta letošní je proto v šampionátu jedenašedesátá a opět jí uvidí v Silverstone. Ačkoliv právě to nebylo jeden čas vůbec jisté.
Jenže z projektu, který měl přivést v dalších letech britskou Velkou cenu
do Donington Parku, nakonec sešlo. A protože chystaná přestavba tradičního
okruhu, na němž před 60 lety celý šampionát začínal, přece jen dodatečně získala
zelenou i v očích Bernie Ecclestona, bude někdejší základna bombardérů závod MS
hostit znovu. Už počtyřiačtyřicáté. Tentokrát ovšem na své nejnovější verzi,
kterou navrhla společnost Populous a která byla světu představena 29. dubna. Od
roku 1948 to je už jedenáctá podoba okruhu, jenž leží zhruba 50 km od
Northamptonu a zatím nejdelší: okruh byl totiž za šikanou Abbey prodloužen o
760 m.
Díky tomu dnes trať v Silverstone disponuje hned čtyřmi různými
variacemi, přičemž jejich vrcholnou podobu představuje 15 m široký okruh,
nazývaný Arena, jenž bude i svědkem víkendového závodu. Ten po přestavbě, jejíž
náklady se pohybovaly kolem pěti milionů liber, má 18 zatáček a délku 5901 m.
Momentálně na něm sice oficiální automobilový rekord drží 21letý Brit James
Calado s F3 (1:54,731), ovšem u F1 se předpokládá čas 1:27,761, představující
průměrnou rychlost 228 km/h. Nejrychlejší místa na něm najdeme před zatáčkou
Maggots a na konci rovinky Hangar Straight, kde vozy dosahují rychlosti kolem
303 km/h, naopak nejpomalejším úsekem bude zatáčka číslo 14 (The Loop), umístěná
v nové části tratě (při testech se tam na dvojku jezdilo rychlostí kolem 90
km/h). A největší přetížení (4,5 g) na jezdce čeká v zatáčce číslo 3.
Sedm závodů, sedm různých vítězů
Jak již bylo řečeno, víkendová britská
GP má v šampionátu pořadové číslo 61, protože tucet Velkých cen viděli diváci
také v Brands Hatch a pět dalších v Aintrée. A dosavadní bilance těchto závodů
je – přinejmenším z hlediska jezdců - vyloženě domácí záležitostí: mezi třemi
piloty, kteří v britských GP nejčastěji vyhrávali, jsou totiž hned dva s
britskou licencí i pasem (Clark a Prost mají po pěti výhrách a Mansell čtyři).
Jim Clark (5) a Stirling Moss (4), zase mají na svědomí nejvíc pole position a
Britům v domácích závodech patří i největší počet nejrychlejších kol (Mansell
7, Moss 5). Nejvíc kilometrů v čele domácích závodů pro změnu strávil Jim Clark
(1 693), takže cizinci mají navrch jen v počtu pódií (Prost a Schumacher 7) a
bodů (Schumacher 65 a Prost 56). Úplně jiné to je ale mezi značkami:
maranellské monoposty totiž na britských ostrovech dosud získaly jak nejvíc
výher (15), tak pole position (14), nejrychlejších kol (17), pódií (48) i bodů
(361). A jezdci se znakem Ferrari navíc byli i nejdéle v čele tamních závodů (4
683 km).
Loni v britské GP – samozřejmě ještě na
5 140 m dlouhé silverstonské trati – zvítězil Sebastien Vettel (před Webberem a
Barrichellem) a patřilo mu i pole position a nejrychlejší kolo závodu. Mnohem
pozoruhodnější je ovšem fakt, že sedm posledních vítězů GP Velké Británie, mělo
sedm různých jmen (Vettel, Hamilton, Räikkönen, Alonso, Montoya, Schumacher a
Barrichello), přičemž v 10 posledních britských závodech bylo různých vítězů
devět: své prvenství totiž dokázal zopakovat jen Schumacher v letech 2002 a
2004. O nic méně zajímavé není ani to, že v těchto 10 závodech nejčastěji na
bednu vystoupil Barrichello (šestkrát) a že čtyři poslední britské GP měly jak
čtyři různé kvalifikační vítěze (Vettel, Hamilton, Räikkönen a Alonso), tak i
čtyři vítězné vozy: Red Bull, McLaren, Ferrari a Renault. Bude to snad letos
jinak?