I když Bruno Senna jezdí s nejhorším vozem startovního pole, prostor pro zlepšování vidí také u sebe. Největší mezery má při práci s pneumatikami.
"Jsem v pohodě, konzistentnější a více si věřím. Ale pořád nejsem na úrovni, na které bych chtěl být," uvedl Senna pro GPWeek. "Je to o hranici možností pneumatik, a ta je velmi tenká. Tento vůz hodně klouže, takže je těžké tu hranici najít. Myslím, že z pneumatik dostanu tak 75 až 80 procent, takže můžu ještě hodně získat jen tím, že se dokážu trefit do toho okna."
"To přijde s dalšími kilometry a zkušenostmi. Ale v každém případě se to zlepšuje, kola jezdím konzistentně jedno za druhým. Ale vím, že můžu být lepší. Pokaždé se těším do vozu, že se znovu zlepším a zajedu dobrá kola."
Učení Sennovi neusnadňuje vůz, který pro tým HRT postavila Dallara. Italský konstruktér neodvedl kvalitní práci, navíc auto nedokázal dále vyvíjet, takže Španělé spolupráci ukončili a monopost si upravují sami. Zatím ne moc.
"Jako jezdec byste chtěli nové díly na voze každé dvě hodiny, ale v takové situaci nejsme," popisoval Senna. "Teď probíhá vývojový program v oblasti bezpečnosti a také strávíme určitý čas v aerodynamickém tunelu. Budeme mít pár dobrých věcí, ale v podstatě máme stejný vůz, jako když jsme začínali v Bahrajnu. Vylepšili jsme drobnosti - pružiny, tlumiče - ale větší úpravy nemáme. Ty snad přijdou brzy."
Pomáhat při vývoji se Senna snaží také tím, že úzce spolupracuje s týmovým kolegou Karunem Čandhokem. Oba jezdci sdílejí všechny informace a diskutují o možnostech pro další zlepšení. Spolupráci jim usnadňuje skutečnost, že jsou přátelé. I když je Čandhok na Sennův vkus příliš upovídaný.
"Jeli jsme spolu z Barcelony do Monaka a já jsem přišel na to, jako Karunovi zavřít ústa. Stačí jet rychle, když je mokro. Když vůz dostane aquaplaning, je velmi potichu," vyprávěl s úsměvem Senna.