V USA je to zaběhnutá tradice. Měsíce leden a březen dávají dohromady „36 hodin Floridy“. I letos v kalendáři prestižního šampionátu IMSA WeatherTech SportsCar Championship následuje po čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně dvanáctihodinový závod v nedalekém Sebringu. V místě, které bylo během druhé světové války základnou legendárních bombardérů Boeing B-17 Flying Fortress.
Příběh nejslavnějšího amerického závodu sportovních vozů však nezačíná na Floridě, ale v Rusku. Tam se totiž narodil Alec Ulmann, jeden z průkopníků motorsportu v USA. Ulmann odešel do Spojených států, kde v roce 1925 promoval na Massachusettském technologickém institutu a odstartoval svoji kariéru leteckého inženýra.
Nebylo to ale pouze letectví, pro co měl Ulmann vášeň. Ruský rodák miloval motorsport a v roce 1950 osobně navštívil 24 hodin Le Mans. Ročník, ve kterém startoval i československý vůz Aero Minor 750, vyhrál Louis Rosier se svým synem Jeanem-Louisem Rosierem a s vozem Talbot-Lago T26 GS.
Atmosféra vytrvalostního klání a závodění pod rouškou noci – to vše Ulmanna uchvátilo. Proto došel k závěru, že i v USA se musí jezdit velký vytrvalostní závod. A tak se ještě téhož roku na Silvestra jela na Sebringu, ze kterého ještě pět let před tím startovaly bombardéry B-17, první šestihodinovka. To však nebylo to pravé, proto byl závod o dalších šest hodin prodloužen a tradice podniku 12 hours of Sebring se definitivně zrodila v roce 1952, kdy se prvními vítězi půldenního klání stali Američané Harry Gray a Larry Kulok s vozem Frazer-Nash.
Od té doby se formát závodu měnil jen minimálně. Start ve dne a dojezd za tmy před půlnocí, přesně to je pro Sebring typické. Závod si rychle získal prestiž a v sezonách 1953 až 1961 patřil do kalendáře mistrovství světa sportovních vozů. A dostal se do hledáčku slavných značek, v roce 1955 zvítězil Jaguar s vozem D-Type a posádkou Mike Hawthorn, Phil Walters. V roce následujícím se poprvé radovalo Ferrari se speciálem 860 Monza a jezdeckou dvojicí Eugenio Castellotti, Juan Manuel Fangio. Legendární Argentinec poté zvítězil i v roce 1957, tentokrát ovšem s vozem Maserati 450S a ve spolupráci s Jeanem Behrou.
Z hlediska historických statistik byl důležitý ročník 1960, tehdy totiž první z celkových osmnácti celkových vítězství slavilo Porsche. Se speciálem RS-60 triumfovali Olivier Gendebien a Hans Herrmann. Mimochodem, o rok dříve se na Sebringu taktéž uskutečnila první Grand Prix USA mistrovství světa formule 1, kterou s monopostem Cooper-Climax vyhrál Bruce McLaren. I tento závod zorganizoval Alec Ulmann.
Bezpečnost a slavné hrboly
Bohužel i v historii Sebringu a slavné dvanáctihodinovky se najdou tragické události, které však pozitivně ovlivnily konání závodu v dalších letech z hlediska masivních bezpečnostních úprav.
V roce 1966 za konání závodu zaplatilo životem pět lidí. Závodník Bob McLean a čtyři diváci, kteří doplatili na kolizi Maria Andrettiho s Donem Westerem. Zázemí okruhu, parametry tratě, únikové zóny, bezpečnostní prvky – to vše bylo následně velmi kritizováno a Sebring proto prošel rozsáhlou rekonstrukcí.
Floridská dvanáctihodinovka je dodnes motoristickým podnikem té nejvyšší prestiže. Po přelomu milénia byla dlouhou dobu součástí American Le Mans Series, v roce 2012 byla vůbec prvním podnikem vytrvalostního mistrovství světa FIA WEC a od sezony 2014 je pevnou součástí organizace IMSA a seriálu WeatherTech SportsCar Champioship.
S bezpečností nejmodernějších autodromů se Sebring v ničem nezadá, přesto je věčným tématem jeho povrch. Zapomeňte na hladký asfalt, drtivou většinu dráhy tvoří starý letištní beton a nízké sportovní prototypy v některých místech opravdu povážlivě nadskakují. Web jalopnik.com dokonce přišel s článkem volajícím po položení nového povrchu a je pravda, že při sledování onboardu z kvalifikačního kola Fernanda Alonsa před závodem 1000 miles of Sebring 2019 můžete mít chuť vložit si preventivně do úst hokejových chránič na zuby.
Jenomže hrboly se za ta léta staly jedním ze symbolů Sebringu a každý pilot a fanoušek o této trati se zápalem v očích hned řekne, že je zkrátka „bumpy“ (hrbolatá). Proto je nepravděpodobné, že by nějaká budoucí rekonstrukce okruhu výrazněji nabourala jeho celkový nezaměnitelný charakter. S hrboly a horší přilnavostí se tady prostě musí počítat, což v páteční kvalifikaci na letošní 69. ročník 12 hours of Sebring po havárii v poslední zatáčce pochopil i sedminásobný šampion NASCAR Jimmie Johnson.
Nejenom pro něj to bude velká premiéra. S jiným prototypem Cadillac třídy DPi letos na Sebringu debutuje Kevin Magnussen, bývalý pilot F1 a syn legendy scény sportovních vozů Jana Magnussena. Je pravděpodobné, že otec před tímto závodním víkendem dával synkovi nějaké rady, protože hlava dánské závodnické rodiny Sebring dobře zná. Magnussen senior zde s vozem Corvette ve třídě GTLM triumfoval naposledy v roce 2017.
„Opravdu jsem to vítězství chtěl,“ řekl Magnussen pro magazín Racer po lednové čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně, kde jeho tým Chip Ganassi Racing přišel o šanci na vítězství až v samém závěru kvůli smolnému defektu Rengera van der Zandeho. „Stále se učím a teď přichází další velký závod na Sebringu, to bude divoké,“ předpovídá Magnussen před sobotní dvanáctihodinovou bitvou.
Jestli Kevin Magnussen s týmem Chipa Ganassiho a prototypem Cadillac DPi získá své první vítězství v IMSA WSC právě na Sebrignu, o tom bude jasno v neděli kolem třetí hodiny ranní. 69. ročník slavné dvanáctihodinovky startuje v 15:10 a v plné délce ho budete moci sledovat prostřednictvím oficiálního streamu na IMSA TV.