Svatozář (anglicky halo) byla opět v akci. A opět tak trochu jinak, než bylo před pěti lety zamýšleno.
Hlavní funkcí svatozáře je samozřejmě ochrana hlavy jezdce. Historie nejen formule 1 pamatuje bohužel řadu incidentů, při kterých byl jezdec smrtelně zraněn zásahem předmětu do hlavy. Z těch posledních mimo F1 můžeme zmínit třeba smrt Henryho Surteese v Brands Hatch v roce 2009 po zásahu kolem nebo Justina Wilsona v Pocono v IndyCar v roce 2015 po zásahu částí vozu soupeře. V případě Julese Bianchiho nešlo o zásah předmětu ale o prudkou deakceleraci. Viditelná zranění neměl žádná.
Před pěti lety se tak svatozář zaváděla primárně s cílem ochranit jezdce před větším letícím předmětem – zejména pneumatikou nebo větším úlomkem. Od nehody Felipeho Massy v kvalifikaci na Hungaroringu 2009 však FIA zapracovala také na ochraně jezdce před letícími menšími předměty. Nešli jsme cestou uzavřeného kokpitu nebo čelního skla, ale zlepšila se zejména samotná helma – a to hned v několika fázích.
Už při návrhu svatozáře se samozřejmě počítalo také s možností, že „na hlavě“ jezdce může přistát jiný vůz. Samotná svatozář je sice „potažena“ karbonem, ale pod ním je titanová konstrukce, která má unést až 15násobek hmotnosti vozu. Podobné incidenty jsme v posledních letech viděli několikrát a tento víkend k tomu došlo také ve formuli 2.
V případě Kuan-jü Čoua však svatozář chránila především před „jízdou po zemi“. A že to byla pekelná jízda ukazuje detailní pohled na povrch, ve kterém vůz Alfy Romeo zanechal solidní brázdu...
Jedním z nepochybně nejslavnějších nasazení svatozáře byla Velká cena Bahrajnu 2020. Romain Grosjean se tam dostal z plamenů, ale klíčovou roli při nárazu do bariéry sehrála svatozář. A nejen ona. V článku z roku 2020 popisujeme detailněji bezpečnostní prvky vozu formule 1.
Po každé velké nehodě provede FIA podrobné vyšetřování. K dispozici má monopost, data ze senzorů i kamer. Cílem je poučit se a přijít s opatřeními.
Už před restartem závodu bylo zřejmé, že se pozornost upře na dvě oblasti – vůz Alfy Romeo se ve štěrkové zóně odrazil a doslova přeskočil bariéru z pneumatik. Následně se zastavil až o plot z pletiva a dopadl do mezery mezi bariérou a plotem. Raději nedomyslet, co by se stalo, pokud by vůz začal hořet. Podobné výsledky incidentů jsou vzácné, ale i tak se bude nepochybně řešit, zda byla bariéra dostatečně vysoká a zda je v pořádku mezera mezi bariérou a plotem.
V Silverstonu došlo ke třem událostem, které krásně demonstrovaly dnešní bezpečnost formule 1. Nehoda Kuan-jü Čou, nehoda Haugera a Nissanyho ve F2 a... ta třetí?
Jízda Sebastiana Vettela ve vlastním voze Nigela Mansella z roku 1992. Německý pilot nikde neboural, ale bylo symbolické tento víkend vidět vůz na trati. Nejen kvůli výročí Manselova titulu a vítězství doma a narozeninám Sebastiana Vettela. Za povšimnutí stojí otevřenost kopkpitu a nulová ochrana hlavy nebo obecně těla jezdce.
Vůz z roku 1992 a letošní vůz. Foto: Getty Images / Clive Rose; Activepictures / Jiří Křenek
Dva roky poté, co se tento vůz proháněl po okruzích, došlo k smrtelné nehodě Ayrtona Senny. Od té doby urazila formule 1 obrovský kus cesty. Zavedení svatozáře bylo jen jedním z řady kroků – i když významným a v době zavedení dost kontroverzním.
Ochranných prvků však na voze najdeme více – patří mezi ně také ochranný oblouk.
Žlutá barva zvýrazňuje svatozář, ochranný oblouk a boční nárazovou strukturu. Foto: Mário Keszeli, techF1LES
Druhou a vážnější oblastí, na kterou se FIA i tým zaměří, bude právě ochranný oblouk, který má jezdce chránit mimo jiné právě při převrácení vozu.
Na fotografiích po nehodě je patrné, že z něj moc nezůstalo. K jeho destrukci však došlo ještě předtím, než se vůz ocitl za bariérou. Ochranu hlavy jezdce tak z velké části převzala patrně právě svatozář a další části vozu.
FIA bude chtít lépe porozumět tomu, jaké síly byly ve hře a rozsah a počet nárazů, ke kterým v průběhu nehody došlo.
Jedním z důvodů minimálně částečného „selhání“ oblouku může být jeho samotné řešení. Alfa Romeo se letos vrátila k unikátnímu řešení, které u žádného jiného týmu nevidíme, i když v minulosti ho použily i jiné týmy.
Nemusí jít jen o samotné „lopatkové“ řešení, ale také o způsob jeho uchycení k monokoku.
Běžné řešení ochranného oblouku uvnitř airboxu
Lopatkové řešení
Je důležité objasnit, že design používaný Alfou Romeo prošel požadovanými nárazovými testy předepsanými FIA. Požadavky na ochranný oblouk jsou takové, že mus vydržet zatížení ekvivalentní 60 kN příčně, 70 kN podélně a 105 kN vertikálně.
Dalším problémem může být, že vůz prošel postupně různými nárazy. Konstrukce musela absorbovat značné zatížení ve vertikálním směru, protože vůz přistál hlavou dolů. Následovalo podélně zatížení, když vůz „drhnul“ po asfaltu.
Roli mohla sehrát také vyšší hmotnost letošních vozů.
Na nehodu už reagovala prostřednictvím svého šéfa Asociace jezdců grand prix, která byla založena primárně pro zvýšení bezpečnosti.
„Pokud si dobře vzpomínám, naposledy se oblouk zhroutil Pedru Dinizovi na Nürburgringu v roce 99, když mě přeskočil,“ uvedl Alexander Wurz na sociálních sítích. „To vedlo k přísnějším crash testům, které si vyžádala GPDA. Vážený pane prezidente, zkontrolujte si schránku, máme před sebou další práci,“ dodal Wurz na adresu prezidenta FIA.
Nehoda Pedra Dinize v roce 1999. Foto: Getty Images / Mark Thompson
Svatozář v akci v poslední době
Kolize Hamiltona a Verstappena (Monza, 2021)
Ke kolizi došlo při relativně malé rychlosti ve Variante del Rettifilio. Svou roli ale sehrály obrubníky. Vůz Verstappena doslova vyjel na vůz Hamiltona.
Foto: Getty Images
Nehoda Grosjeana (Bahrajn 2020)
Nehoda, která skončila požárem. Ještě předtím však haas doslova „otevřel“ svodidla.
Foto: Getty Images
Hromadná nehoda (Spa, 2018)
Vyšetřování ukázalo, že trajektorie Alonsova vozu byla taková, že bez svatozáře by kola Alonsova vozu Leclerca nezasáhla. Současně se však ukázalo, že bočnice předního křídla Alonsova vozu mířila přímo na hledí Leclercovy helmy.
Foto: Getty Images / Mark Thompson