Web GPUpdate přinesl velmi zajímavý a rozsáhlý rozhovor s tímto bývalým závodníkem například o tom, jak se k řízení safety caru dostal, jak komunikuje s ředitelstvím závodu, ale také o zajímavých momentech jeho kariéry.
Mohl byste popsat, jak jste se stal řidičem safety caru ve formuli 1?
„No, je docela těžké to popsat jen pár slovy! (smích) Svou závodní kariéru jsem začal v roce 1989, spolu se svým otcem, ve sportovním klubu, takhle jsem se dostal do motorsportu... předtím i trochu na motokárách, ale to byl jen koníček. Od 1991/1992 jsem byl spolu s Porsche. Šel jsem do Porsche Carrera Cupu a Porsche Supercupu. Po sezóně v roce 1994 jsem dostal nabídku jít do Mercedesu v DTM, ITC, a to bych řekl, že byl můj první rok jako profesionál.“
Kdo je Bernd Mayländer?
Němec, který se narodil 29. května 1971 ve Waiblingenu. Ve své kariéře závodil ve formuli Ford, Porsche Carrera Cupu, FIA GT a do roku 2004 v DTM. V roce 1999 skončil druhý v kategorii GT ve 24h Le Mans a o rok později vyhrál vytrvalostní závod 24h na Nürburgringu.
Od roku 2000 je řidičem safety caru ve formuli 1. Pouze pro GP Kanady v roce 2001 jej nahradil Marcel Fässler, když byl Mayländer zraněn.
„Od roku 1999 jsem znovu závodil za Porsche a při Velké ceně San Marina v Imole jsem získal pole position. V pátek odpoledne se mě FIA zeptala, 'Bernde, mohl bys ve formuli 3000 řídit safety car?'. Oliver Gavin, který byl předtím řidičem safety caru, totiž ve formuli 3000 závodil. Řekl jsem 'Ano', znal jsem to auto a Mercedes, protože jsem za ně čtyři roky závodil.“
„Mercedes byl rád, že v autě seděl někdo, o kom věděli, že bude dobře řídit auto a věřili mi. Ředitel závodu ve F1 a Porsche Supercupu Herbie Blash mi řekl 'Bernde, kdybys mohl tohle dělat, bylo by to perfektní', a tak jsem přišel do FIA nejprve jako řidič safety caru ve formuli 3000 a o rok později i ve formuli 1.“
„Ve formuli 1 to bylo proto, že Oliver Gavin šel závodit do Ameriky do ALMS (Americká Le Mans Série), takže ve formuli 1 hledali nového řidiče safety caru. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jak dlouho chci tuhle práci dělat. I po 17 letech ve formuli 1 jsem stále tady, a stále je to velmi pěkné.“
„Až do roku 2004 jsem s Mercedesem stále závodil v DTM. Závodění pro mě byla zábava, uvědomil jsem si ale, že safety car mohu řídit mnohem delší dobu než být závodníkem. V DTM to šlo trochu z kopce, takže jsem se zaměřoval na práci u safety caru. Stále si to užívám, každý závod je jiný.“
Chtěl jste se někdy vy sám stát jezdcem formule 1?
„Vůbec, nikdy! Samozřejmě chcete jít do formule 1, nikdy jsem ale nemyslel, že bych byl pilotem. V roce 1989 jsem viděl závod DTM na Nürburgringu při 24hodinovém závodě a řekl jsem si, že tohle chci dělat, vytrvalostní závody s cestovními nebo sportovními vozy. Když jsem přišel do DTM, už jsem byl příliš starý na to, abych se vydal formulovou cestou. Nikdy mě to nelákalo, v roce 1991 jsem jezdil ve formuli Ford, ale bylo to jen jeden rok a vždy jsem chtěl být pilotem GT nebo cestovních vozů.“
Kdybyste měl srovnat řízení závodního vozu a safety caru, co je větší adrenalin?
„U safety caru se řídíte vaším časovým harmonogramem. Pět minut před startem odjíždíte ze startovního roštu, vrátíte se na své místo, spojíte se s ředitelstvím závodu, kde máte všechny informace, pak vystartuje pole formule 1. Vy posloucháte rádio, sledujete obrazovky, je to běžná součást vaší práci, stále se ale soustředíte.“
„Všechno musíte pozorně slyšet, abyste neudělali žádnou chybu. Občas, když přejíždím ze své první parkovací pozice do své normální parkovací pozice v boxech, tak se může stát něco, co neslyším nebo nevidím, a informaci dostanete přes vysílačku.“
Mohl byste popsat, jak vypadá vaše spolupráce s ředitelem závodu Charliem Whitingem?
„Když nad něčím přemýšlím, třeba kdyby bylo lepší zaparkovat s vozem jinde, nebo obrubníky nejsou úplně v pořádku, tak všechno hlásím Charliemu, oni o tom diskutují a rozhodnou, co by se mělo zlepšit. Navzájem si s Charliem, ředitelstvím závodu a také piloty vyměňujeme různé informace, což je velmi důležité. Když něco nefunguje úplně nejlépe, diskutujeme o tom a snažíme se to zlepšit. Je to jednoduché a nepolitické.“
„Vždy se snažím být otevřený. To samé se safety carem, když něco není v pořádku, snažím se to se svými mechaniky od AMG vyřešit, snažíme se vyvíjet a přijít na něco jednoduššího a lepšího. Když mám problém s pneumatikami, třeba nemají dobrou přilnavost, mluvíme s nimi a zkoumáme, jestli něco můžeme změnit, nebo je potřeba v zimě udělat speciální test.“
Vedle vás ve voze sedí ještě někdo odvážný...
„Ano, je to můj spolujezdec Peter Tibbetts, pro kterého je to 19. sezóna. Je pro mě velmi, velmi důležitý. Myslím, že sedět vedle závodníka musí být docela těžké, musíte mu opravdu věřit! Je to jako v rallye voze, když jste navigátor. Nevím, jestli bych to mohl dělat! On je ale úplně v pohodě. Po této sezóně odchází, chce si užít života. Teď nevím, kdo by chtěl vedle mě sedět...“
Zřejmě tedy chcete pokračovat v roli řidiče safety caru...
„Ano, rozhodně chci. Snad najdeme tu správnou osobu (jako spolujezdce), byli jsme spolu opravdu dlouho, skoro jako manželé. Je to Angličan a už 17 let se pokouší mě učit kriket. Stále se musím učit!“
A co jezdci? Jsou někteří otevřenější?
„Ne, to se opravdu nedá říct. U mladých jezdců si možná říkáte, že jsou nesmělí nebo tak, ale nejsou. Jsou otevření a uvolnění. Po Silverstonu pár jezdců řeklo, že safety car jel příliš pomalu a já je chápu. V závodě chtějí, abych jel trochu rychleji, pak si ale uvědomí, že je to silniční auto, sportovní auto, ale v pořádku, když sedíte v závodním autě a závodíte, jste plní emocí. I Lewis (Hamilton), říkal jsem si, proč jede tak blízko za mnou? Byl v závodním režimu, takže s tím nemám problém. Kdyby měl nějaký problém, určitě by mi to řekl. Chápu to a je to naprosto v pořádku.“
Máte nějaké nezapomenutelné momenty z vaší kariéry řidiče safety caru?
„Občas, jako letos v Ázerbájdžánu, očekáváte neuvěřitelný závod, že uvidíte často safety car na trati, a nic se nestane. Sobotní závod GP2 byl naprosto šílený. Nedá se říct, že tento závod bude neuvěřitelný. Měli jsme pár závodů, například Fudži 2007, Montreal 2011. Pár závodů, kdy jen přijedete do boxů, zastavíte a o půl minuty později jste znovu na trati. To se může stát, je to zábava, nebo stres, proto jsem ale tady. Když se něco stane, musíte dělat svou práci.“
„Vždy říkám, že nejlepší závody jsou bez safety caru, protože to se nic neděje. Vzpomínám si, že ve Fudži nám málem došlo palivo. Naštěstí jsme dojeli do boxové uličky, závod odstartoval a o kolo později jsme vyměnili auta, protože jsme neměli čas auto znovu natankovat. O jedno nebo dvě kola později mě znovu povolali. Byli jsme ale připraveni, trénujeme na to, a proto jsem tady. Když je to něco nového, musíte udělat nějaké zvláštní plány! Zatím všechno dobře dopadlo.“
Foto: Getty Images / Clive Rose, Dan Istitene, Mark Thompson; Bongarts / Andreas Rentz