Jaká je podle vás nejtěžší zatáčka v celém šampionátu?
Fernando Alonso: "Mmmm... Zatáčka číslo čtrnáct v Malajsii."
Když jedete za nějakým jiným vozem v mokrém závodě a viditelnost není téměř žádná... Bojíte se?
FA: "Neřekl bych, že se bojím, protože strach a závodění nejsou slučitelné. Samozřejmě, když jedete po rovince rychlostí 300 km/h a nevidíte nic a nemůžete ani zastavit, protože za vámi jede jezdec, který také nic nevidí... Není to příjemné, věřte mi."
Když brzdíte, přestanete úplně šlapat na plynový pedál? Nebo se při podřazování dotýkáte plynového pedálu?
FA: "Přestanete akcelerovat úplně. V minulosti, v jiných kategoriích, jste tak dělat museli. Každopádně, těmi 1000 tlačítky, které máte na volantu, si můžete brzdění motorem přizpůsobit tak, aby bylo více či méně účinné - záleží na zatáčkách."
Pokládáte se za opatrného jezdce? Myslíte si, že ztrácíte bojovnost, když jste starší?
FA: "Nemyslím si, že bych se stával opatrnějším: myslím si, že jsem soutěživým jezdcem a bojovníkem až do samého konce závodu. Ať už jsem či nejsem úspěšný, mám dobré nebo špatné výsledky, vždycky v sobě mám bojovného ducha. Nemyslím si, že bych za ta léta ztratil bojovnost."
Stále se po výhře dělíte o peníze, které za ni dostanete, se svými mechaniky?
FA: "Ano, myslím si, že je férové podělit se s těmi, kteří vám pomohli dostat se na pódium nebo vyhrát závod. Bylo by nespravedlivé, kdybych si vše nechal pro sebe."
Všichni sportovci mívají zranění. Závodil jste někdy s nějakým zraněním? S jakým?
FA: "Ano, občas. Někdy to jsou svalová zranění jako záněty šlach, namožený krk. Je to ale jako v každém jiném sportu. Myslím si, že nejvíce jsem trpěl na začátku loňské sezony, když jsem trpěl poraněním ischiatického (sedacího) nervu, které mi ke konci závodu způsobovalo bolest v noze. V několika závodech jsem také jezdil s horečkou: na konci závodu jsem se pak cítil, jako bych byl na pokraji svých sil."
Jaká byla po psychické stránce vaše nejtěžší Grand Prix? Proč? Pochyboval jste někdy o svých jezdeckých schopnostech?
FA: "Velká cena Valencie roku 2009, jen několik dní po smrti mé babičky. Ne, nikdy jsem o nich nepochyboval."
Pizza nebo sendvič? Pláž nebo hory? Pes nebo kočka? Seriál nebo film? Liga mistrů nebo finále NBA?
FA: "Pizza, hory, pes, seriál, mmm... Nejspíš NBA..."
Představil jste si někdy, čím byste byl, kdybyste nebyl pilotem F1? Kým byste byl? Jakou práci byste dělal? Jaký druh života byste vedl?
FA: "Miluju sport, takže si umím představit, že bych dělal nějaký jiný sport (cyklistiku, fotbal...). Když ne, tak bych možná vystudoval matematiku a stal bych se učitelem (byl to ve škole můj oblíbený předmět)."
Jednoduchá otázka: umíte dělat věci obouruč? Na některých fotkách to vypadá, jako byste byl levák, a na jiných zase jako pravák.
FA: "Na to je obtížné odpovědět... Když jsem byl dítě, tak jsem psal levou rukou, ale ve škole se učitelé vždycky snažili, abych psal pravou rukou. Je to tak trochu obojí. Více síly mám v levé ruce, fotbal hraju pravou nohou, v tenise podávám levou rukou a hraju pravou... Takže, jak jsem řekl, je těžké na to odpovědět."
Kterou věc nejvíc nesnášíte?
FA: "Žehlení triček."
Je nějaké místo, na kterém jste nebyl a chtěl byste ho navštívit?
FA: "Severní pól."
Kolika jazyky mluvíte?
FA: "Španělsky, italsky, anglicky a francouzsky."
Jaké věci, vaše nebo někoho jiného, jste za svoji kariéru posbíral?
FA: "Sbírám přilby všech jezdců ve startovním poli, chybí mně jich už jen několik, ale mám je skoro už všechny."
Kolik závodních kombinéz a párů bot si s sebou obvykle berete na každý okruh?
FA: "Na každý závod bereme osm závodních kombinéz, pět párů bot, pět párů rukavicí a čtyři nebo pět přileb. Samozřejmě, že je všechny nepoužíváme. Kombinézy, boty a rukavice se dávají sponzorům, draží se v charitativních aukcích nebo se uchovávají v muzeu Ferrari."
Co vás během závodního víkendu nejvíce baví? Samozřejmě, kromě závodění.
FA: "Rád navštěvuju nové země; nové kultury, které objevujeme během roku."
