Posuzování současného stavu F1 je řízeno emocemi. A emoce nejsou vždy tím nejlepším rozhodovacím procesem.
Je to o to složitější, že se nám tu míchají dva různé problémy. A to druhé vlastně ani není problém.
To první se ale problémem zdá opravdu být. Vedení formule 1 se po překvapivě dramatické a napínavé Velké ceně Kanady 2010 rozhodlo jít strategickým směrem záměrně krátké životnosti pneumatik. V Kanadě 2010 to bylo dáno kombinací abrasivního povrchu dráhy a nevhodné volby směsí pneumatik tehdejšího dodavatele Bridgestone.
Ale diváci a vedení F1 byli nadšení, protože v řadě poklidných a nudných závodů s jedinou zastávkou v boxech to byla osvěžující podívaná. Byť se tisková prohlášení jezdců hemžila „stížnostmi“ na to, jak museli šetřit pneumatiky.
Bridgestone vyhovět zadání F1 jít cestou pneumatik s krátkou životností odmítl. Jednak finančně a hlavně si byl japonský gigant vědom toho, že jít tímhle směrem by mohlo poškodit image značky. Přeci jen, až se budou pneumatiky drolit a párat, lidé nebudou chápat, že se tak vlastně děje záměrně. Pirelli přesně ví, čeho se Bridgestone obával.
Pirelli ale odvádí na inženýrském poli úžasnou práci. Že jsou dodavatelé schopni vyrobit pneumatiku s tvarohovou životností na jedno kolo nebo sadu, která vydrží celou sezonu, bylo známo. Ale přesnost, s jakou je Pirelli schopno zacílit konkrétní životnost pneu, a to navíc s přihlédnutím k mnoha neznámým faktorům mimo jejich pole působnosti (teplota, povrch trati, absence moderního monopostu F1 pro účely testování), zaslouží uznání.
Letos to, pravda, Pirelli malinko neodhadlo. Změnilo konstrukci pneu, ale to jim dělá problémy. Během závodů jsou potřeba 3 až 4 zastávky, zatímco cíl je 2 až 3. Také proto má Pirelli v úmyslu své pneumatiky od Velké ceny Velké Británie upravit, aby nepříznivý trend zvrátilo.
Ani to ale nepomůže vyvrátit jeden nesporný fakt: z mnoha faktorů, které o výsledku v cíli velké ceny formule 1 rozhodují, jsou dnes pneumatiky tím dominantním, ne-li osamoceným. Což není problém dejme tomu u takových motokár, ale ve sportu, kdy na pneumatikách sedí technologické monstrum za stovky milionů korun neschopno využít ani zlomek svého potenciálu, to už problém je.
Je to jako svolat na finále Ligy mistrů nejlepší (a také nejdražší) fotbalisty světa a fotbalový trávník vyměnit za ledovou plochu (kopačky ponechat!), aby byl průběh zápasu zajímavější. Fajn, ale pak nepotřebujeme Lionela Messiho nebo Cristiana Ronalda, neboť nejsou schopni ukázat své kvality, stejně jako nepotřebujeme na ledových gumách hvězdy typu Ferrari či Red Bull.
Za tenhle směr ale nemůže dodavatel pneu či výrobce ledu, nýbrž vedení formule 1. A je to právě vedení formule 1, které nyní musí reagovat. Vedení formule 1 je vedle Mezinárodní automobilové federace (FIA) také představitel majitele komerčních práv Bernie Ecclestone a samozřejmě zástupci týmů formule 1, kteří ale s ohledem na absenci Concordské dohody nemají k dispozici mechanizmus předkládání a schvalování změn v pravidlech.
Lidem tak nezbývá nic jiného než „hulákat“. Očekávat od klubu egoistických piraň, jakými zástupci týmů F1 nepochybně jsou, koordinovanou dohodu v zájmu vyšších cílů, je stejně naivní, jako věřit politikům jejich starostlivost o celospolečenské blaho.
A hulákání je nyní přesně to, co předvádí Red Bull. Ale ne proto, že by si v první řadě myslel, že F1 jde špatným směrem. Kdyby vyhrál nedělní Velkou cenu Španělska, spokojeně by mlaskal blahem a hulákali by někteří jiní. Současné odchýlení z nastaveného kurzu soutěže je jen dobrou záminkou ventilovat frustraci ze své neschopnosti umět na ledové ploše dávat v kopačkách více gólů než soupeř (jakkoli hra sama o sobě vypadá dost divně).
Jinými slovy, i když to vypadá švihle, i na ledové ploše se dá hrát fotbal a ledová plocha, stejně jako pneumatiky, jsou stejné pro všechny. Všichni mají stejné podmínky. Lotus a Ferrari ukazují, že se se současnou situaci vypořádat dá. Je nutné auto naučit schopnosti nalézt s pneumatikami dobrý a harmonický vztah (podobně, jako by se Messi musel adaptovat na nové ‚ledové‘ podmínky). Což je ryze inženýrský úkol. Žádná ruleta nebo hra v kostky.
A mezitím můžeme hledat cesty, kterak se z ledu vrátit spíše směrem k trávníku. Bez urážlivých rušení domluvených setkání s novináři.
Ale nemůžeme tak učinit uprostřed sezony jen proto, že Ronaldo se na led adaptoval dobře, zatímco Messi se trápí.