Mike Conway a jeho posádka prototypu #7 opět smolně přišla o vítězství v Le Mans. Tým Rebellion Racing naopak slaví, při své poslední účasti na trati La Sarthe získal druhé místo v absolutním pořadí.
Loni vůz Toyota TS050 Hybrid #7 trojice Conway, Kobajaši, Lopez přišel o vítězství až pár minut před koncem, letos se zklamání dostavilo už v neděli nad ránem.
Suverénní jízdu prototypu #7 zastavilo porouchané turbodmychadlo a půlhodinová zastávka v boxech. Na posádku smolařů nakonec zbylo třetí místo.
„Tohle místo k nám zkrátka není milé. Tři vítězství pro tým, za to bychom měli být rádi. Na naší straně garáže ale cítíme zklamání z další promarněné příležitosti,“ rozpovídal se Conway pro motorsport.com.
„Pochopitelně jsme z toho smutní a bude to chtít trochu času, než se přes to přeneseme. Změnilo to hodně věcí i v souvislosti s vývojem šampionátu,“ připomněl britský pilot propad jeho posádky za jezdce prototypu #8 v průběžném pořadí mistrovství světa.
„Vždy sem přijedeme a odvádíme dobrou práci, pak nás ale maličkosti připraví o vítězství. Moji parťáci jsou vždy skvělí za volantem a celý tým tvrdě pracuje. Příští rok se vrátíme a budeme mít další pokus, ale teď převažuje frustrace z toho, že se to zase nepovedlo.“
Naprosto odlišené pocity převládají u Sébastiena Buemiho, který spolu s Kazukim Nakadžimou vyhrál Le Mans potřetí. Součástí vítězné posádky byl poprvé Brendon Hartley, který u Toyoty vystřídal Fernanda Alonsa.
„Hned po startu jsme měli defekt, zdržela nás také pomalá zóna a pak ještě problém s brzdami. V tu chvíli si myslíte, že je vše ztraceno. V Le Mans se ale vždy může stát vše,“ řekl Buemi pro Eurosport.
„Díky tomu, co se stalo sesterskému vozu a také ‚rebelům‘, jsme nakonec byli ve správné pozici. Je to úžasný pocit, jsem velmi šťastný, že se nám to podařilo,“ dodal Švýcar.
Podle Senny je druhé místo úspěch
Jezdce týmu Rebellion Racing může mrzet úterní rozhodnutí švýcarské stáje nezúčastnit se posledního závodu sezony WEC 2019/2020 14. listopadu v Bahrajnu, u pilotů privátního týmu však spíše stále převládají radostné pocity po zisku druhého místa v absolutním pořadí.
„Je to určitě obrovský úspěch, tým odvedl vážně dobrou práci a vůz skvěle připravil,“ řekl po skončení Le Mans pro motorsport.com Bruno Senna, který zajel nejrychlejší kolo závodu v hodnotě 3:19.274.
„Během celého závodu fungovalo auto vážně dobře a postihly nás jen minoritní problémy, které nás příliš nezdržely.“
„Bylo to prvních 24 hodin bez technických problémů. Malá dramata během závodu jsou obvyklá a navíc zatraktivní souboje na trati pro fanoušky,“ dodal Sennův parťák z prototypu #1 Gustavo Menezes.
Hanson prožil hektickou desetiminutovku
Ve třídě LMP 2 se v Le Mans radoval Zak Brown. Zvítězil totiž tým United Autosports, který boss McLarenu založil s bývalým britským závodníkem Richardem Deanem.
Poslední stint jel s vítězným prototypem Oreca 07 Gibson #22 britský mladík Phil Hanson a rozhodně neprožíval klidný dojezd závodu. Ze druhého místa ho totiž stíhal Anthony Davidson s vozem týmu JOTA Sport, jenomže jeho stíhací jízdu ukončila nutnost zastávky v boxech kvůli dotankování.
„Už jsem si myslel, že to je ztracené. Nevěděli jsme, jestli JOTA Sport ještě pojede do boxů, nebo už ne,“ popisoval poslední minuty Hanson pro motorsport.com.
„Bylo to velmi hektických posledních 10 minut, ale řekl bych, že se mi to líbilo. Když dojíždíte závod v šíleném tempu, abyste uhájili první místo, tak je to mnohem zábavnější než poklidný finiš.“
Díky vítězství v Le Mans a zisku 50 bodů si stáj United Autosports s předstihem zajistila titul ve FIA WEC. Jezdeckými šampiony se stali Hanson a Filipe Albuquerque.