"Jasně že měl Massa právo volit si stopu, ale co v tu chvíli čekal, že se stane? "
Kolize mezi Felipem Massou a Lewisem Hamiltonem během Velké
ceny Indie byla sama o sobě víkendovou událostí číslo 1. A to hlavně proto, že se
jednalo již o několikátý vzájemný střet závodníků Ferrari a McLarenu.
Hamilton jel za Massou, v jednu chvíli ucítil šanci na
útok do vnitřní části levotočivé zatáčky, a tak to zkusil. Místo tam ale najednou nebylo,
protože Massa coby vůz vepředu si držel svou ideální závodní stopu. Zcela
logicky došlo ke kontaktu mezi oběma formulemi a poškození předního přítlačného
spojleru Hamiltonova mclarenu.
V obecném smyslu vnímání věcí přišel vzápětí další šok:
trest průjezd boxovou uličkou pro Felipeho Massu.
Jak jsme správně předpověděli na našem twitteru F1sport,
došlo okamžitě poté k ohnivé diskuzi mezi fanoušky. Možná velkou většinu
překvapila skutečnost, že je to Massa, a ne Hamilton, kdo byl potrestán. Logika
trestu pro Massu je ale zejména v tomto případě vcelku jasná.
Stále mnozí argumentují takzvaným právem volby stopy pro
jezdce vozu, který je v nájezdu do zatáčky vepředu. Toto pravidlo ale
nenajdete nikde zakotveno, a navíc se jedná – lidově řečeno – o přežitek.
Je to pochopitelné: pokud v nájezdu do zatáčky dojde k útoku
jezdce v závěsu do vnitřního prostoru zatáčky (směrem k jejímu vrcholu),
pilot vepředu si držením stopy sám pod sebou řeže větev. Jistěže je pilot
vepředu v právu, ale to pouze do té doby, než sám sebe tímto manévrem ze
závodu vyřadí. Jinými slovy: pilot vzadu má naopak právo se o útok pokusit. Jde
o míru ‚bezhlavosti‘, chcete-li, s jakou se pilot vzadu o útok pokusí a která by pak měla být posuzována jako případný prohřešek. Nikoli útok samotný. Což ostatně platí pro všechny souboje. Často se jedná o kamikadze manévry: zabrzdit co nejpozději a pokud možno
zastavit až o soupeře, s jehož pomocí zpomalím a dokážu projet zatáčkou.
Jenomže indická situace mezi Massou a Hamiltonem byl jiný
případ. V nájezdu do zatáčky Hamilton zaútočil, a to tak, že byly oba
monoposty mclarenu a ferrari vedle sebe. Byl to moment, ve kterém musel Massa
coby zkušený závodník F1 vědět, že má soupeře po svém levém boku. Ale tím, že
byl Hamilton na více kluzké části trati, musel začít brzdit o něco dříve, čímž
se při cestě k vrcholu zatáčky dostal Massa zase o něco dopředu.
Jasně že měl Massa právo volit si stopu, ale co v tu chvíli
čekal, že se stane? Že je Hamilton kouzelník a ve zlomku vteřiny dokáže i se
svým mclarenem zmizet z prostoru, do kterého se Massa rozhodl držením si
závodní stopy zatočit? Tím spíš, když Hamilton nijak neprobrzdil nebo jiným
způsobem neměl vůz mimo kontrolu. Pokud byste aplikovali právo volby stopy
absolutně, nemáte šanci se o jakýkoli útok na brzdy pokusit, neboť byste
předjížděcí manévr museli dokončit ještě před nájezdem do zatáčky.
Hlavní těžiště problému spočívá v tom, že o dalším
vývoji situace rozhoduje pilot vepředu. Ten vzadu je prakticky bezmocný. Po
závodě můžete do aleluja argumentovat tím, že jste měli právo volby stopy, ale
k čemu je vám to dobré, když pro vás závod skončil? Tím spíš, když oba dva
vozy byly vedle sebe po nějakou dobu, takže v Massově případě – podle názoru
komisařů – šlo spíše o takzvané zavření dveří. Útočící pilot najednou neměl
kudy kam… Stačí, abyste si jednou jedinkrát zašli na motokárový okruh a
pochopíte, o čem je řeč.
Jsem přesvědčen, že nebýt onoho chvilkového momentu, kdy
byly oba vozy vedle sebe, komisaři v čele s Johnym Herbertem by
nechali kolizi bez trestu, což byla ostatně varianta, ke které bych se
přiklonil. Výklad komisařů ale byl ten, že tvrdohlavým držením se v závodní
stopě si Massa kolizi vykoledoval, než aby ji Hamilton nějakým neuváženým činem
způsobil.
Může to být rozhodnutí trochu na hraně, ale rozhodně mu
nelze nic vyčítat. Doby, kdy si pilot o délku jednoho kola vepředu drží závodní
stopu, aby hned poté v důsledku kolize vypadl ze závodu, jsou prostě pryč.
Pilot vepředu musí předpovídat, a závodní stopa je mu k ničemu, pokud tím
zničí závod sobě i soupeři.
Foto: FOM