Budoucnost některých evropských okruhů je v ohrožení. Proč F1 čím dál tím více dává přednost mimoevropským dějištím velkých cen? Zde jsou hlavní důvody.
Důvod číslo 1: Poptávka převyšuje možnosti kalendáře
O pořádání závodů F1 je díky její současné popularitě ve světě obrovský zájem. Toho chce samozřejmě samotný seriál maximálně využít. Má to však své limity – kalendář není nafukovací.
V současné době je ročně na programu 24 velkých cen, což je víceméně limitní číslo, na kterém panuje všeobecná shoda. Byť letos končící Concordská dohoda, která upravuje vztahy mezi držitelem komerčních práv (spol. Liberty Media), FIA a samotnými týmy, umožňuje uspořádat až 25 velkých cen v jednom kalendářním roce.
A když poptávka (zájem o pořádání velkých cen), převyšuje nabídku (počet závodů), tak je jisté, že se nemůže na všechny dostat...
Důvod číslo 2: Výše poplatků za pořádání VC
Druhý důvod, proč jsou tradiční okruhy ohroženy, úzce souvisí s tím prvním.
Jde o výši tzv. zalistovacích poplatků, což je českým fanouškům velmi dobře známý pojem, jelikož tento faktor byl jednou z hlavních příčin, proč až do letoška nebyla Velká cena České republiky součástí kalendáře MotoGP, kde funguje v tomto pohledu podobný princip jako v F1.
Již desetiletí platí, že okruhy, které hostí velké ceny, platí formuli 1 nemalé finanční prostředky za to, že mohou být její součástí. Jde o praxi zavedenou Berniem Ecclestonem, která formuli 1 generuje obrovské příjmy.
Ročně si F1 tímto způsobem v současnosti přijde asi na 850-950 milionů dolarů, což je přibližně jedna třetina jejích celkových příjmů. V tomto kontextu připomeňme, že je přibližně 50 procent zisků F1 rozdělováno mezi týmy, zatímco zbytek (po odečtu poplatku pro FIA) připadá držiteli komerčních práv.
Ne každý závod však platí stejnou částku – ta se pohybuje v rozmezí cca 20 až 60 milionů dolarů za rok. V minulosti existovaly i výjimky, když před lety neplatila zalistovací poplatek Brazílie a například Monako mělo v minulosti velkou slevu.
Obecně každopádně platí, že tradiční evropská závodiště platí až násobně méně, než jiné destinace.
A to je ve výsledku velmi důležitý důvod, proč F1 expanduje mimo Evropu a v případě některých velkých cen ze starého kontinentu chystá tzv. rotace, kdy se některé závody nebudou konat každý rok. Příkladem je fanoušky velmi oblíbené Spa, které bude od roku 2028 hostit velkou cenu pouze v lichých letech.
Po roce 2026 pak v kalendáři skončí Zandvoort, který kvůli vysokým zalistovacím poplatkům do budoucna již nechce riskovat možnou ekonomickou ztrátu.
Zásadní příčina, proč si evropské okruhy nemohou dovolit platit tak vysoké poplatky jako jinde, je ta, že si většinou na jejich úhradu musí z velké většiny vydělat vlastními silami, zatímco pořadatelé závodů v Kataru či v Abú Zabí se mohou ve větší míře opřít o podporu tamních vlád.
Vyjma dotací z veřejných peněz totiž mají okruhy v podstatě jediný zásadní příjem – ten z prodeje vstupenek, jejichž cena může být jen těžko všude tak vysoká jako u závodů v USA, notabene v Las Vegas. Tzv. paddock passy, často nejdražší vstupenky, si navíc F1 prodává sama.
To například v případě okruhu v Zandvoortu, který má kapacitu 105 tisíc fanoušků, a navíc nezískává žádnou podporu ze strany státu, znamená, že jeho průměrná čistá marže (po odečtení DPH a veškerých nákladů na organizaci) z prodeje jedné víkendové vstupenky musí činit přibližně 285 eur, pokud chce asi 30milionový poplatek (podle údajů webu RacingNews365.com) pokrýt výhradně z prodeje vstupenek.
Bude F1 při hledání kompromisu úspěšná?
F1 tak při sestavování při sestavování kalendáře musí volit řešení, které na jednu stranu maximalizuje její příjmy, ale zároveň si nemůže dovolit přijít o podporu tradičních fanoušků i své identity, do které jistě patří i závody na ikonických okruzích.
Do jaké míry se experiment v podobě rotace vybraných velkých cen, který na jednu stranu sníží počet závodů s nižšími zalistovacími poplatky a zároveň polovičatě udrží v kalendáři i ty nejtradičnější destinace, vyplatí, na to dostaneme odpověď v příštích letech.