Zatímco jiné sporty se čas od času musí potýkat s dopingovými aférami, formuli 1 se takové případy v její historii spíše vyhýbaly. Proč?
Ve vrcholných kategoriích profesionálního motorsportu se s užíváním zakázaných látek setkáme skutečně jen sporadicky.
FIA přitom již dlouho aplikuje standardy WADA (World Anti-Doping Agency = Světová antidopingová agentura) a piloti formule 1 podstupují pravidelné, avšak časově nahodilé, testy na drogy, ať už během závodních víkendů, nebo mezi nimi.
Všichni dosud uspěli, mnohým se pouze nezamlouvala skutečnost, že kvůli testům bývají buzeni uprostřed noci.
„Tihle kluci jsou čistí,“ řekl v roce 2013 lékařský delegát FIA Dr. Gary Hartstein.
„Neříkám to, protože bych byl optimistický nebo naivní, říkám to, protože jsem byl aktivním účastníkem antidopingového programu FIA a vím, že tihle pánové musí jezdit, jak jim jejich schopnosti nejlépe dovolí.
Na seznamu zakázaných látek není nic, co by jim tohle umožňovalo, tečka. A oni to vědí.“
Bezpečností rizika
Jiný lékařský delegát FIA Jean-Charles Piette v roce 2012 k tomuto tématu řekl, že podle jeho názoru závodníci se zakázanými látkami nehazardují, protože si dobře uvědomují, že negativní účinky mohou mít dopad nejen na ně, ale také jejich okolí.
„Je to něco jiného, brát drogy v automobilových závodech, na trati a pak třeba na hřišti ve fotbale,“ řekl Piette. „Když si fotbalista vezme nějaké léky, riskuje svoje vlastní zdraví, nikoliv zdraví týmu nebo diváků.
V automobilovém závodě, pokud jezdec užije nějaké látky, potenciální riziko se nevztahuje pouze na něj, ale také na jeho kolegy na trati, na diváky, na traťové maršály... Musí uvažovat také o jiných lidech, nejen o sobě.“
Ve sportu, který je sám o sobě i přes lepší a lepší opatření stále nebezpečný, už tak existuje řada rizik, aniž byste mezi ně museli ještě přidávat zakázané látky.
Důležité však také je, jak komplexní formule 1 je. Úspěch a neúspěch od sebe mohou dělit pouhé tisíciny sekundy a závodníci mimo talentu a odvahy potřebují také bleskové reakce, mentální a fyzickou výdrž, dobrou koncentraci a sílu, aby závodění na špičkové úrovni zvládli.
Jaké látky?
Aby pro závodníka mělo smysl dopovat, musel by si připravit doslova perfektní kokteil z různých látek. Potřeboval by něco na soustředění, podporu svalové hmoty při tréninku, zároveň však zabít přílišný apetit, udržet si štíhlou figuru, aby při současných váhových limitech nepřinesl do vozu zbytečná kila navíc a mnoho dalšího.
„Řekněme, co bychom si dovedli představit, jaké léky by případně mohly být užitečné pro zlepšení výkonnosti v motorsportu?“ ptá se Piette. „Myslím, že tu máme dva aspekty. Jeden je během závodění, druhý je mimo něj.
Mimo závody, například, mohou existovat určité látky, které pomohou posílit svaly. Když se podíváte na piloty formule 1 zezadu, všimnete si, že mají velice silné krční svalstvo. To aby vydrželi vysoká přetížení.
Jsou léky, které mohou zlepšit dispozice a dovednosti při závodění ve vysoké konkurenci,“ pokračuje Piette.
„Teoreticky si můžeme představit potenciál pro takové látky, počínaje těmi neškodnými – kofein, například, nebo nikotin – až po vážnější, jako amfetaminy nebo kokain. V jiných sportech se u některých lidí vyskytly pozitivní testy a není vždycky zřejmé, že šlo jen o rekreační užívání.“
V poslední době měli někteří piloti F1 užívat takrin, lék vyvinutý pro léčbu Alzheimerovy choroby, aby si lépe zapamatovali složité charakteristiky některých okruhů.
Takrin je však látka, která se nenachází na zakázaném seznamu WADA a je sporné, zda lze užívání odsouhlasených látek považovat za doping, i když má přímý dopad s výkonností.
Odlišné standardy v minulosti
Historie samozřejmě zahrnuje závodníky, kteří užívali například morfin, amfetaminy a jiné.
„Já sám jsem léky užíval,“ přiznala legenda 50. let formule 1 – Sir Stirling Moss. „Ne pro okruhové závodění, ale při rally. Bylo to běžné. Tehdy se nepovažovaly za drogy. Celá ta věc s drogami přišla až tehdy, když je sportovci a sportovkyně začali užívat ke zlepšení schopností svých těl.
Co se však mého názoru týče, není nic, co byste si mohli vzít na vylepšení závodnických dovedností. Takže se braly amfetaminy, Benzedrin nebo Dexedrin, prostě jen proto, abyste zůstali bdělí.
Ani nevím, co mi to tehdy dal (Juan Manuel) Fangio (před Mille Miglia 1955), ale dnes by to rozhodně patřilo mezi zakázané látky.“
Foto: Getty Images / Paul Gilham, Dan Istitene, Clive Mason, Michael Hardy, Mark Thompson