Říká se, že abyste ve formuli 1 dosáhli úspěchu, musíte být tak trochu prevít se zabijáckým instinktem. Slavný Američan v tomto ohledu představuje čestnou výjimku.
Phil Hill, celým jménem Philip Toll Hill, Jr. se narodil 20. dubna 1927 v Miami (s dalšími slavnými jezdci se stejným příjmením není nikterak pokrevně spřízněn). Jako dítě z dobře zajištěné rodiny nicméně vyrůstal v kalifornské Santa Monice, kde ostatně prožil téměř celý život. V dětských letech byl Hill introvertní a trpěl komplexem méněcennosti. Kamarády si hledal jen těžko. Sporty mu příliš nešly, například i díky velice silnému strachu z možnosti, že zklame. To u něho vedlo k pasivitě a nízkému sebevědomí. Snažil se tak najít si koníček, který by mu pomohl proplouvat životem. Tím se stala třeba hudba a hra na klavír, ale hlavně automobily a závodění.
Za volant se poprvé posadil v devíti letech. Rád neustále rozebíral a zase skládal dohromady detailní model vozu Ford T, který dostal od své tetičky. Její šofér později naučil Hilla řídit. Závodění dokázalo odtáhnout od studií již hezkou řádku velkých pilotů. Hill k nim patří. Studií obchodní administrativy na University of Southern California zanechal v roce 1947 a začal pracovat jako mechanik. Nedlouho poté se poprvé objevil na závodní trati, a to ve vlastním automobilu MG TC. Jednalo se o závod na oválu Carrell Speedway poblíž Los Angeles. A Hill zvítězil.
V roce 1949 se jako mladý jezdec a mechanik v jedné osobě ve spolupráci s Jaguarem vydal hledat štěstí v Anglii. Po smrti svých rodičů v roce 1951 dokázal nashromáždit dostatek peněz, aby si (opět pro závodní účely) mohl pořídit zbrusu nové a silné Ferrari 212. Hill si postupně dokázal vybudovat pověst jednoho z nejlepších závodníků ve sportovních vozech. V první polovině padesátých let vystřídal celou řadu různých automobilů, z nichž se většina chlubila vzpínajícím se koníkem na kapotě. Hillovy výkony nakonec dokázaly zlákat i Enza Ferrariho, který z nadějného Američana udělal svého továrního jezdce. Hill pravidelně vítězil, ovšem pochybností nad svým umem se jen tak nechtěly ztratit. Všechny své úspěchy proto připisoval rychlosti vozu.
Není pochyb o tom, že touha Phila Hilla dostat se až do královny motorsportu byla nezměrná. Enzo Ferrari ovšem s nabídkou otálel (myslel si, že není pro monoposty dostatečně temperamentní), a tak si Hill svůj debut ve formuli 1 odbyl v barvách týmu Jo Bonniera, a to v Grand Prix Francie, jež se konala na okruhu v Remeši. V cíli byl na sedmém místě. Shodou okolností ve stejném závodě zahynul známý italský závodník Luigi Musso, a tak Ferrarimu nezbylo nic jiného, než Hilla povýšit do svého grand prix týmu. Hillovým úkolem ve zbytku sezony bylo, aby pomohl Miku Hawthornovi získat titul a odrazit dotírající piloty Vanwallu. Podařilo se. Ve svém prvním oficiálním závodě za Scuderii dojel Hill třetí (v rudých barvách závodil už v rámci Velké ceny Německa, nicméně s vozem formule 2, a tak by se jeho případné body tak jako tak nepočítaly). Jednalo se o předposlední závod sezony a konal se na posvátné Monze. Stejný výsledek zopakoval také ve Velké ceně Maroka o měsíc později. O druhé místo přišel pouze kvůli tomu, že musel Hawthorna, který jel s až čtyřicetisekundovou ztrátou za ním, pustit před sebe. Britský pilot díky tomu získal titul mistra světa.
V letech 1959 a 1960 Ferrari nedisponovalo nejsilnějším vozem a navrch měli konstruktéři z Velké Británie. To ovšem Hillovi nezabránilo v zisku dílčích úspěchů. Na milované Monze v roce 1960 získal své první vítězství ve formuli 1. Sezona 1961 se nesla v duchu velkých změn v pravidlech. Objem motorů byl snížen na 1,5 litru. Ferrari se podařilo postavit vůz připomínající dravého žraloka. Nesl označení 156 a toho roku se ukázal být takřka neporazitelným. Brzy bylo jasné, že šampionem se stane právě jeden z jezdců italské stáje. Navrch měli hlavně Hill a Wolfgang von Trips. Ve Velké ceně Itálie (před kterou vedl von Trips se 33 body před Hillem, který jich měl na kontě 29) ovšem došlo k jedné z nejhorších havárií v historii formule 1, při které zemřel von Trips a dalších patnáct diváků. Závod nebyl ukončen a jako první cílovou čáru proťal Phil Hill. Ten tak za chmurných podmínek získal svůj první a poslední titul mistra světa. Dodnes je jediným rodilým Američanem, který dokázal získat titul ve formuli 1. S odstupem času Hill o von Tripsovi řekl následující: "Vycházeli jsme spolu dobře, ale byli jsme rozdílné povahy. Trips byl mnohem větší extrovert. O autech toho příliš nevěděl, tedy mimo toho, jak se řídí. Lidem z Ferrari se tento přístup líbil, neboť tehdejší filosofie byla, že závodník by měl závodit a nedělat nic jiného. Po celý rok to vypadalo, že se o titulu rozhodne mezi ním a mnou. Kdybychom si byli ještě bližší, nebylo by vůbec snadné s ním soupeřit naplno. Ruku na srdce, piloti se nenachází v normální situaci. Snaží se ostatní porazit, jak jen to jde, a po závodě pak mají na vše zapomenout."
Je nicméně pravdou, že von Tripsova smrt se na Hillově psychice podepsala (podobně jako tragédie na Le Mans z roku 1955, ve které o život přišlo přes osmdesát lidí). A odrazilo se to i na výsledcích. Hill si dobře uvědomoval nebezpečí, jaké tehdejší závodění představovalo. A pud sebezáchovy o sobě dal čas od času vědět. "Už nemám takovou potřebu vyhrávat a vítězit. Nemám už takový hlad po závodění. Už nechci riskovat, že se někde zabiju," řekl v roce 1962. Jednalo se o Hillův poslední rok u Ferrari. Ve formuli 1 se pak objevoval střídavě v barvách několika týmů, avšak neúspěšně. Posledním bodovaným umístěním bylo šesté místo ve Velké ceně Velké Británie roku 1964 (tým Cooper). Za osm sezon v F1 (1958-1966) Hill vyhrál ve třech závodech, šestnáctkrát stál na pódiu, získal šest pole position a zajel šest nejrychlejších kol v závodě.
Prakticky po trvání celé své kariéry byl Hill na samotné špičce v oblasti vytrvalostních závodů. Dokazují to i tři triumfy ve čtyřiadvacetihodinovce Le Mans (1958, 1961, 1962), i vítězství v Sebringu. Často byl samotářem a i v dobách své největší slávy se rád zavřel do garáže, kde opravoval staré vozy. Tyto zkušenosti mu přišly vhod v závodnickém důchodu, kdy si z restaurování dokázal vybudovat slušně vynášející byznys. Se ženou Almou má Hill tři děti – Dereka, Vanessu a Jennifer. Derek byl dříve rovněž znám jako závodník. Phil Hill zemřel 28. srpna 2008 na komplikace způsobené Parkinsonovou chorobou. Mezi ostatními mistry světa Phil Hill vždy vynikal. Jednalo se o tichého a skromného muže, kterého osobní démoni možná chvílemi zpomalovaly, ale také dotvářely charakter. Před závody byl často viděn, kterak kouří jednu cigaretu za druhou, maniakálně čistí ochranné brýle, či si nervózně podupává nohou. Závodění mu dalo šanci se realizovat, ale ani jako hvězda světového motorsportu si sám sebou nikdy nebyl jist. "Závodění ze mě dostává to nejhorší. Nevím, jaký by bez něho ze mě byl člověk. Nejsem si ale jist, že se mi líbí ta osoba, jakou jsem se stal. Závodění mě činí sobeckým a vznětlivým. Mít možnost odejít z tohoto sportu a přijít tím o veškeré své ego, udělám to," řekl o sobě Hill.
Tyto přehnaně a nemístně sebekritické věty dovedou vcelku dobře nastínit Hillovu osobnost. Jednalo se o muže, který nebyl rozeným vítězem, a přesto se jím stal. Za dob svého působení u Ferrari pobýval přes sezonu v hotelu poblíž továrny Ferrari. Na rozdíl od některých soupeřů si nekrátil čas bujarými večírky, ale spíše o samotě poslechem Vivaldiho a Beethovena, navštěvováním La Scaly či obdivováním antických památek a přírodních krás.