Před dvaceti lety se o titul mistra světa utkali Michael Schumacher a Kimi Räikkönen

Suverén proti mladíkovi

Před posledním závodem ročníku 2003 zůstávali ve hře o světový primát po krachu mistrovských ambicí Juana Pabla Montoyi v předchozí velké ceně v Indianapolis zkušený, tehdy již pětinásobný mistr světa Michael Schumacher, a teprve 23letý Kimi Räikkönen, který jel dosud svou třetí sezónu ve formuli 1. V průběžném pořadí šampionátu finský pilot na Němce ztrácel devět bodů v době, kdy se jich za triumf v grand prix udělovalo deset, a proto musel závěrečný podnik vyhrát a současně doufat, že Schumacher nebude bodovat vůbec (v případě bodové rovnosti by rozhodoval počet vítězství, kterých měl na svém kontě více Schumacher, poznámka autora).

Jelikož mohl pouze získat, nepociťoval podle svých slov před závodem, po němž se za mimořádně příznivých okolností mohl stát nejmladším mistrem světa v historii, Räikkönen na rozdíl od velké ceny v Indianapolis jakoukoliv nadměrnou výši nervozity. Tlak se naopak nalézal na bedrech Schumachera, který mohl ziskem jediného bodu nezávisle na výsledku Räikkönena překonat rekord Juana Manuela Fangia z roku 1957, a stát se tak nejúspěšnějším jezdcem formule 1 všech dob. Vzhledem ke skutečnosti, že Němec ovládl dvě předchozí grand prix za sebou, se ovšem obecně nepředpokládalo, že by mu daná úloha měla způsobit větší komplikace. Kromě závěrečného pořadí mezi jezdci se tehdy v Japonsku rozhodovalo o titulu i v Poháru konstruktérů, kde před závodem vedlo Ferrari o tři body před druhým Williamsem.

Před konáním grand prix došlo k jezdecké výměně u týmu BAR-Honda, pro který odjel většinu sezóny mistr světa z roku 1997 Jacques Villeneuve, ovšem do Velké ceny Japonska, v níž stáj bojovala o pátou pozici mezi konstruktéry, na žádost týmu nenastoupil a uvolnil svou závodní sedačku domácímu jezdci Takuma Satovi, jenž pro BAR na poli celého ročníku testoval a v jeho barvách následně odjel po boku Jensona Buttona sezóny 2004 a 2005. Sato se měl po roční odmlce vrátit do formule 1 na okruhu, kde v předchozím roce skončil na skvělém pátém místě pro tým Eddieho Jordana.

Nečekaný průběh kvalifikace

Startovní rošt závěrečného podniku ročníku disponoval velmi překvapivým složením, které do velké míry ovlivnily proměnlivé podmínky na trati. Kvalifikaci vyhrál podeváté ve své kariéře a potřetí v sezóně o více než půl sekundy Rubens Barrichello. V první řadě Brazilce doplnil dva týdny po vzájemné kolizi obou pilotů v Indianapolis Montoya. Druhou řadu obsadily vozy domácí Toyoty v pořadí Cristiano da Matta–Olivier Panis. Japonská stáj tak navázala na své povedené kvalifikační výkony a třetí příčku Panise na startovním roštu předchozí grand prix. Pátý byl se svým renaultem vítěz Velké ceny Maďarska Fernando Alonso, šestý Mark Webber (Jaguar) a až do čtvrté řady se kvalifikovaly oba mclareny Davida Coultharda a Kimiho Räikkönena.

Před dvaceti lety Fernando Alonso poprvé triumfoval ve formuli 1

Michal Šik, inf

Fernando Alonso

Posledním pěti pilotům začalo během jejich kvalifikační jízdy na jediné letmé kolo pršet, na což výrazně doplatil lídr šampionátu – Schumacher se do závodu kvalifikoval až na 14. pozici, což představovalo druhou nejhorší kvalifikační příčku v dosavadním průběhu Němcovy kariéry. Na posledních dvou místech startovního roštu pak skončili dva favorité, na jejichž výkony měly zhoršující se podmínky na trati největší vliv – Ralf Schumacher se s druhým williamsem při svém pokusu roztočil a Jarno Trulli na druhém renaultu na trať raději ani nevyjel.

Intenzivní start závodu

Počasí zůstalo proměnlivým i v neděli, kdy Suzuku zkropila silná dešťová přeháňka, do startu velké ceny ovšem trať i přes zamračenou oblohu dostatečně oschla natolik, že piloti mohli na okruh vyrazit s pneumatikami do suchých podmínek. Po zhasnutí pěti červených světel si Barrichello podržel vedení před Montoyou a Alonsem, který předjel da Mattu, a oběma mclareny, jež se protlačily před Panise.

Foto: Getty Images / Mark Thompson 

Od úvodních metrů grand prix nedával Montoya Barrichellovi vydechnout, již po 12 zatáčkách jej neohroženě překonal do vlásenky Spoon a okamžitě se začal Brazilci vzdalovat. Po prvním kole tak Kolumbijec vedl Grand Prix Japonska před Barrichellem, Alonsem, da Mattou, Coulthardem, Räikkönenem a Panisem. Michael Schumacher pak jezdil na 12. místě za Justinem Wilsonem s vozem týmu Jaguar.

Zatímco se Barrichello musel bránit i dotírajícímu Alonsovi, mohl Montoya doslova mizet svým soupeřům – po dvou kolech vedl před zbytkem závodního pole již o čtyři sekundy a svůj náskok zvyšoval i v následujících okruzích. Jeho týmový kolega Ralf Schumacher se mezitím trápil ve druhé polovině pořadí a na konci druhého kola se roztočil v nájezdu do závěrečné šikany při snaze o předjetí Trulliho.

Polem vzhůru stabilně postupovali oba soupeři v boji o titul – v nájezdu do čtvrtého okruhu předjel Michael Schumacher Wilsona a posunul se na 11. místo, zatímco Coulthard přepustil svou pátou příčku Räikkönenovi. Fin se ovšem následně nepříjemně zasekl za da Mattou, jehož toyota disponovala vysokou rychlostí na rovinkách, což zabrzdilo jeho postup vpřed.

Schumacher se před závodem obával kolize na startu, ale ke skutečně dramatickému okamžiku došlo z jeho pohledu až v šestém kole, kdy Němec nedobrzdil do závěrečné šikany ve snaze předjet devátého Sata a do japonského pilota, který si jednoduše držel svou závodní stopu, narazil zezadu svým ferrari a urazil si přední přítlačné křídlo. Celý incident se odehrál těsně před nájezdem do boxové uličky, a Němec proto nemusel s poškozeným vozem kroužit příliš dlouho, než dojel ke svým mechanikům pro opravu vozu. Na každý pád Schumachera jeho neobvyklá chyba odsunula až na úplný chvost pořadí a napětí na Suzuce okamžitě narostlo.

Michael Schumacher míří do boxů s poškozeným křídlem po kolizi s domácím Satem.
Foto: Getty Images / Clive Mason

V osmém kole vypověděl kvůli poruše hydrauliky službu Montoyův williams, a Kolumbijec tak poprvé od Velké ceny Rakouska vypadl z čela závodu. „Při zpětném pohledu nejsem tak nespokojený s tím, že jsem se již nenacházel v boji o titul mezi jezdci, protože odstoupit v posledním závodě tímto způsobem by bylo mnohem tíživější,“ přemítal posléze Montoya.

Vedení velké ceny převzal Barrichello, což v podstatě rozhodlo o výsledku na prvních dvou místech Poháru konstruktérů, jelikož Ralf Schumacher jezdil stále hluboko ve středu pole a navíc opět udělal hodiny při pokusu předjet Heinze-Haralda Frentzena (Sauber). Williams sice od sezóny 2002 pozvedl spolehlivost a výkonnost svých monopostů, stal se více než vyrovnaným soupeřem Ferrari a Montoya od Velké ceny Monaka do Grand Prix USA nechyběl na stupních vítězů, přesto však šlo na závěr ročníku 2003 o neslavné završení ambiciózní jízdy britské stáje, které šéf týmu Frank Williams nazval „neuspokojivým koncem skvělé sezóny formule 1“.

 Juan Pablo Montoya v roce 2003 přiblížil Williams titulu nejblíže za posledních 26 let.
Foto: Getty Images / Clive Mason

I po konci Montoyi neměl na čele Barrichello stále snadnou úlohu, neboť na něj v těsném závěsu tlačil Alonso. Renaultu se opět dařilo na technické trati podobně jako v Budapešti a mladý Španěl bojoval o své druhé vítězství ve formuli 1. V 11. kole oba vedoucí piloti zajeli ve shodný okamžik do boxů, ale díky o tři desetiny sekundy rychlejší práci mechaniků Ferrari si Barrichello podržel svou pozici. Räikkönen mezitím zůstal na trati a na krátký okamžik byl světovým šampionem, než o kolo později zamířil i on ke svému pit stopu. Na dráhu se Fin vrátil za Coulthardem, ale zásadně před da Mattou.

Šestý titul pro Schumachera

Michael Schumacher v 16. kole předjel Nicka Heidfelda (Sauber) a posunul se na 13. místo, ovšem i nadále se v pořadí nacházel daleko za komfortními pozicemi, zvláště v okamžiku, kdy v 18. kole ze závodu odstoupil Alonso a mclareny se až nebezpečně přiblížily špičce závodního pole, když Räikkönen jezdil již třetí za svým týmovým kolegou. Bitva o titul tak byla stále otevřená veškerým alternativám, ale Barrichello pro Schumachera odváděl dokonalou práci tím, že „strážil“ jedinou příčku, o jejíž zisk Räikkönen usiloval.

Po své poslední zastávce v boxech se Schumacher po dalším postupu polem vzhůru propadl na osmé místo za da Mattu a ve 41. kole na Brazilce zaútočil v nájezdu do závěrečné šikany. Na poslední chvíli ovšem musel změnit závodní stopu a přejet na vnějšek zatáčky. S tím však nepočítal za ním jedoucí Ralf Schumacher, který do šikany téměř nedobrzdil a jen těsně se nestal zmarem titulových snah svého bratra. Ralf nakonec pouze škrtl o zadní část ferrari a urazil si přední křídlo. Michael sice projel šikanou rovně, ale v závodě pokračoval bez většího poškození či defektu zadní pneumatiky. Následně se do dalších dobrodružství ve zbytku velké ceny raději nepouštěl, kvůli probrzdění gum zpomalil a hájil svou osmou příčku.

Vytoužený bod ale Němec ve svém důsledku ani nepotřeboval, protože po 53 kolech proťal jako první cílovou pásku podruhé v sezóně Barrichello, který závod vyhrál o 11 sekund před Räikkönenem a Coulthardem. Barrichello v závěru velké ceny zvolnil tempo, ale kvůli obavám z nenadálého příchodu deště si udržoval dostatečný odstup na oba mclareny. Jeho triumf potvrdil Ferrari zisk již 13. titulu mezi konstruktéry, pátého v řadě.

Čtvrtý skončil po skvělém výkonu na domácí půdě Hondy Button, následovaný pátým Trullim, který dojel na bodech po startu z chvostu pole, a šestým Satem. Díky parádnímu výsledku BAR po posledním závodě sezóny poskočil v konečném pořadí Poháru konstruktérů na vytoužené páté místo před Sauber. Sedmý skončil da Matta a poslední bod bral za dojezd na osmé pozici Michael Schumacher, který se stal šestinásobným mistrem světa a žijící legendou formule 1.

Foto: Getty Images / Mark Thompson

Schumacher nakonec podle očekávání získal svůj šestý titul šampiona, ale po průběhu grand prix, která zůstávala napínavá až do posledních kol. Většinu předchozích titulových bitev v minulosti Němec rozhodl vítězstvím a v roce 2000 na Suzuce porazil ve velkém stylu Miku Häkkinena. Nyní to byl ovšem z jeho strany rozpačitý výkon v závodě, který sám nazval „velmi zvláštním“, a pouze podtrhl sezónu, která byla z pohledu neohroženého suveréna předchozích ročníků jako na houpačce – v níž Schumacher sice vyhrál šest velkých cen, ale také v některých grand prix jen sotva dojížděl na bodovaných příčkách: „Byl to těžký rok, obtížná pozdní fáze sezóny a velmi těžký závod. Pravděpodobně jeden z mých nejtěžších. Jsem prázdný, vyčerpaný a hrdý na to, čeho jsem dosáhl,“ řekl Schumacher v Japonsku.

Němec po skončení velké ceny uvedl, že v závodě musel jet po své kolizi se Satem neustále naplno: „Naštěstí jsem se mohl v pozdní fázi závodu spolehnout na Rubense, ale stejně jsem musel bojovat, protože nikdy nevíte, jestli auto dojede. Jsme ve formuli 1 a v minulosti jsme vždy viděli, co se dělo, takže musíte myslet na nejhorší, abyste byli v bezpečí, a o to jsem se snažil.“ V závěru grand prix prý kvůli probrzděným pneumatikám pociťoval stejné vibrace jako při jízdě v běžném autě po dlažebních kostkách, kvůli kterým téměř nic neviděl na rovinkách, a obával se, jak značné je poškození auta poté, co do jeho zadní části narazil Ralf.

Není proto divu, že po vyčerpávajícím průběhu závodu svůj titul náležitě oslavil. V noci z neděle na pondělí ze sebe shodil veškerý tlak a pod značným vlivem alkoholu se po paddocku projížděl ve vysokozdvižném vozíku, demoloval týmové zázemí a vyhazoval z oken stoly a židle, oblečen v roztrženém a od piva zlitém dresu Toyoty Oliviera Panise. Tehdejší mechanik McLarenu Marc Priestley ve své knize vzpomíná, že byl Schumacher oné noci natolik opilý, že se sotva držel na nohou, a v jednom okamžiku vášnivých oslav dokonce vypadl z okna, naštěstí z přízemní budovy. Navzdory divokému dovádění se ze strany Ferrari nedočkal žádného postihu.

Fanoušci Ferrari po Schumacherově triumfu zaplavili Maranello.
Foto: Getty Images / Giuseppe Cacace

Němec dosáhl úspěchu, jehož se v královně motorsportu do té doby ještě nikdy nikomu dokázat nepodařilo. Komparaci svých výsledků s legendárním Argentincem, jehož rekord překonal, ovšem rezolutně odmítl: „Nesnažím se srovnávat s Fangiem. Nemůžete srovnávat někoho, jako je Fangio, se současným stavem. Fangio je na mnohem vyšší úrovni než já. Neexistuje vůbec žádné srovnání. To, co dokázal, stojí samo o sobě, a čeho jsme dosáhli my, je také jedinečné.“

Ferrari v sezóně prošlo obtížným obdobím, ale nakonec ukázalo pevnou vůli a v závěru roku se zvedlo po mimořádnému obratu, když bylo pouhých sedm týdnů po závodě v Maďarsku, kde byl Schumacher předjet o celé jedno kolo Alonsem, znovu korunováno světovým šampionem. Šéf stáje Jean Todt po japonské grand prix hovořil o „snovém týmu“, který se mu podařilo vybudovat: „Nyní si tento úspěch, který přichází na konci velmi těžké sezóny proti velice silné konkurenci, vychutnáme. Mohu vás ujistit, že jsme neztratili hlad po dalších vítězstvích v budoucnu. Enzo Ferrari by byl pyšný na to, co jsme dokázali.“

Téma: Jak v roce 2003 Ferrari vstalo z mrtvých

Michal Šik

Ferrari

Na druhém místě skončil v pořadí jezdců o pouhé dva body za Schumacherem Räikkönen, jehož vůz až na několik závodů v úvodu ročníku nepatřil k absolutní špičce, což se potvrdilo i na Suzuce, kde v čistém závodním tempu působily silněji monoposty Ferrari, Williamsu i Renaultu. Fin byl z výsledku pochopitelně zklamaný, uznal, že tým postavil spolehlivý vůz, ale celkový balík podle jeho soudu jednoduše nebyl dostatečně rychlý na to, aby vyhráli titul. Räikkönena nicméně těšilo, že jej alespoň neztratili kvůli „špatnému výkonu“. Dle svých slov jel naplno až do posledního kola, neboť věděl, že lídr závodu již mnohokrát odstoupil v závěrečném okruhu grand prix: „Do té doby jsme na to tlačili a doufali v to nejlepší, člověk nikdy neví. Tentokrát to nestačilo, ale příští rok to zkusíme znovu.“

Kimi Räikkönen před svým týmovým kolegou Davidem Coulthardem.
Foto: Getty Images / Clive Mason

Fin před závodem deklaroval, že pro něho druhá či třetí příčka v konečném pořadí mistrovství světa v podstatě nic neznamená: „Nepůjde o nic, pokud (v šampionátu) skončíme druzí nebo třetí, protože když se příští rok lidí zeptáte, kdo byl druhý či třetí, polovina z nich nebude znát odpověď. Zkusíme všechno, abychom vyhráli závod a šampionát, a uvidíme, jak to půjde,“ nechal se Räikkönen slyšet před grand prix. I přes podobná slova se Finova sezóna 2003 stala rozhodně pro jeho bojovný výkon nezapomenutelnou a představovala průlomový ročník, v němž Räikkönen poprvé naplno odhalil míru svého ohromného talentu a prorazil mezi elitu královny motorsportu.

Výsledky Grand Prix Japonska 2003