Před dvaceti lety Fernando Alonso poprvé triumfoval ve formuli 1

Velká cena Maďarska byla v roce 2003 13. závodem probíhající sezóny a otevírala závěrečnou fázi ročníku. Formuli 1 té doby charakterizovala nesmírně vysoká úroveň vyrovnanosti a dramatické zápletky na čele mistrovství světa.

Vládce předchozích let Michael Schumacher musel čelit zdatné konkurenci v podobě Kimiho Räikkönena z McLarenu a obou pilotů Williamsu, který od poloviny ročníku platil za tým s nejsilnějším kompletním balíčkem šasi, motoru, pneumatik a jezdecké sestavy. Před maďarskou grand prix Schumacher vedl průběžné pořadí šampionátu se 71 body, jeho soupeři však na německého mistra světa neztráceli příliš – druhý Juan Pablo Montoya měl na svém kontě po vítězství v posledním závodě v Německu bodů 65 a Räikkönen 62. Odepisovat nebylo v dané fázi sezóny stále možné ani čtvrtého Ralfa Schumachera s 53 body či pátého Rubense Barrichella s body 49. V Poháru konstruktérů vedlo Ferrari těsně o dva body před Williamsem a o 17 bodů před McLarenem.

Kvalifikace pro Alonsa

Grand prix se konala na nové konfiguraci okruhu Hungaroring, jemuž byla oproti předchozím letům prodloužena startovní rovinka a utažena úvodní vlásenka, což mělo v kombinaci s dalšími proměnami v závěrečném sektoru trati přispět ke zvýšenému počtu předjížděcích manévrů na okruhu, kde bylo do té doby předjíždění považováno za vysoce obtížné, ne-li zcela nereálné. Vzhledem ke známému profilu Hungaroringu mělo pro piloty kvalifikační klání větší závažnost než obvykle.

Jeho vítězem se stal nečekaně podruhé v sezóně tehdy čerstvě 22letý Fernando Alonso, jenž porazil druhého Ralfa Schumachera o více než čtvrt sekundy a napověděl, že se s Renaultem, který jinak platil za „pouze“ čtvrtý nejrychlejší tým startovního pole, bude muset v průběhu maďarského závodního víkendu počítat. O další překvapení se postaral svou třetí pozicí na startovním roštu Mark Webber s vozem týmu Jaguar a druhou řadu uzavřel s druhým williamsem Montoya.

Jako lepší z dvojice jezdců Ferrari skončil v kvalifikaci na Velkou cenu Maďarska pátý Barrichello, následovaný v pořadí Jarnem Trullim na druhém renaultu, Räikkönenem a až osmým Michaelem Schumacherem, pro něhož šlo o nejhorší kvalifikační výsledek od roku 1998, kdy vyrážel devátý do Velké ceny Německa. Bylo to také poprvé v Schumacherově kariéře, kdy byl Němec poražen v kvalifikaci svým týmovým kolegou třikrát za sebou. Devátý skončil David Coulthard (McLaren) a první desítku uzavíral Olivier Panis (Toyota).

V průběhu tréninkových jízd utrpěl těžkou nehodu po selhání zadního křídla na svém jordanu pilot Ralph Firman, který v nájezdu do čtvrté zatáčky ztratil kontrolu nad vozem a narazil zadní částí svého žlutého monopostu do bariéry z pneumatik prudce takovou silou, že upadl do bezvědomí.

Nedělní závod musel Firman pochopitelně vynechat a v barvách Jordanu jej pro velkou cenu nahradil k radosti domácího obecenstva Zsolt Baumgartner, který se stal prvním a dodnes také jediným maďarským jezdcem formule 1 (nikoliv grand prix závodění obecně, jelikož vůbec první velkou cenu historie vyhrál v roce 1906 v Le Mans Maďar Ferenc Szisz na renaultu, poznámka autora). Baumgartner poté pro Jordan odjel i následnou Velkou cenu Itálie a v roce 2004 soupeřil na poli celé sezóny za Minardi.

Foto: Getty Images 

Raketový start Alonsa a problémy Williamsu

Před závodem Alonso tušil, že půjde v daném roce patrně o poslední příležitost Renaultu na vítězství, a nehodlal si tak nechat eventualitu premiérového triumfu proklouznout mezi prsty. Žlutomodré monoposty byly již tehdy proslulé svými pohotovými starty a nejinak tomu bylo i nyní – po zhasnutí červených světel Španěl do velké ceny vystřelil doslova jako projektil a nechal veškeré své soupeře v prachu za sebou.

Problémy měli zejména jezdci Williamsu, startující ze špinavé stopy blíže boxové zdi. „Nemohl jsem tomu uvěřit. Odstartoval jsem a všichni kolem projeli, jako bychom ani neakcelerovali,“ lamentoval později Montoya. Ralfa Schumachera, vyrážejícího z první řady, překonali do úvodní zatáčky Webber, Barrichello a Räikkönen.

Tím ovšem Němcovo utrpení v úvodních stovkách metrů grand prix ani zdaleka nekončilo. V nájezdu do levotočivé druhé zatáčky Ralf nedobrzdil, vyjel z trati a poněkud nemotorně se roztočil poté, co dříve jen s notnou dávkou štěstí nevzal na své cestě mimo závodní dráhu s sebou i týmového kolegu Montoyu. Bilance Williamsu po startu byla katastrofální – Montoya po odpichu ze čtvrté příčky jezdil osmý a Ralf se propadl až na chvost startovního pole.

Po prvním kole vedl Alonso velkou cenu s již dvousekundovým náskokem na druhého Webbera, následovaného Barrichellem, Räikkönenem, Trullim, Coulthardem, Michaelem Schumacherem a Montoyou. Barrichello bezprostředně po začátku grand prix dotíral na Webbera a Australana se pokusil zdolat v nájezdu do šikany, do níž ovšem probrzdil, musel kombinaci zatáček šest a sedm projet rovně a následně přepustit Webbera před sebe. Nastalé situace však využili také Räikkönen s Trullim, kteří pomaleji jedoucího Brazilce okamžitě odsunuli až na pátou příčku.

Mark Webber vede zbytek startovního pole za vedoucím Fernandem Alonsem.
Foto: Getty Images / Bryn Lennon

Räikkönen poté dotáhl Webbera a zdálo se, že vzhledem k výborné formě svého mclarenu by byl schopen útočit i na vedoucího Alonsa, pokud by jaguar rychle překonal. Fin ovšem na Australana nedokázal nalézt recept, za zeleným monopostem sice po několik kol kroužil v těsném závěsu, ale předjet se mu jej nedařilo.

Zatímco Webber tak vedl vláček jezdců, kteří za jeho pomalejším vozem ztráceli čas, mohl Alonso na čele pohodlně budovat svůj náskok, který ve třetím kole grand prix činil sedm, v šestém 15 a o dalších šest kol později již 21 sekund, než ve 13. okruhu závodu Španěl poprvé zamířil ke svým mechanikům pro výměnu pneumatik Michelin a doplnění paliva. Do velké ceny se Alonso vrátil na druhém místě za Räikkönenem. Fin na trati vydržel až do 16. kola a z boxů vyjel před Webberem, absolvujícím svůj první pit stop ve shodném okruhu jako Alonso.

Ve středu pole mezitím doslova létal Ralf Schumacher, který se po své chybě po startu odhodlal ke strhující stíhací jízdě, při níž odvážně předjížděl jednoho soupeře za druhým a brzy se po překonání řady pilotů (kromě jiných Panise, Justina Wilsona, Jacquese Villeneuva či Nicka Heidfelda) nacházel již v první desítce pořadí. Trable ovšem jako by toho odpoledne Ralfa nechtěly opustit. V 17. kole stavěl společně se svým bratrem a hodlal se vydat opět do závodu v momentě, kdy Michael projel kolem boxového stání Williamsu. Až příliš opatrný mechanik s „lízátkem“, obávající se nebezpečného vypuštění svého pilota v okamžiku, kdy však již ferrari dávno projelo kolem, Ralfa ještě zadržel. Jezdec sice naštěstí pohotově na nastalou situaci zareagoval a dokázal udržet motor v chodu, ztratil však další cenné sekundy.

Ve stejné době se Montoya dostal skrze zastávky v boxech před Michaela Schumachera i Coultharda, a stal se tak velkým vítězem úvodní série pit stopů. V nadcházející fázi grand prix se Montoya chystal útočit na Barrichella, tomu ale náhle v 19. kole selhalo spektakulárním způsobem levé zadní zavěšení na jeho ferrari, což Brazilce poslalo přímou trajektorií v rychlosti asi 280 km/h do bariéry z pneumatik, vystavěné v první zatáčce. „Byl jsem pasažérem. Prostě jsem musel tvrdě brzdit a doufat. Díky bohu, že chodím a jsem v pořádku,“ nechal se po své těžké nehodě slyšet vítěz předcházející Velké ceny Maďarska.

Foto: Getty Images / Martin Rose

Pokud by ředitelství závodu v tuto chvíli rozhodlo o vyjetí safety caru, přišel by Alonso o svůj více než 23sekundový náskok před druhým Räikkönenem a čekal by jej rozhodně obtížnější úkol než doposud. Nakonec se však Charlie Whiting nad Španělem „smiloval“ a Barrichellovo ferrari bylo i přes okázalost nehody odklizeno traťovými maršály pouze pod dvojitou žlutou vlajkou, vyvěšenou v prvním sektoru.

Ve 35. kole skončila velká cena také pro domácího hrdinu Baumgartnera, který na startovní rovince odstavil po dřívějším odstoupení Giancarla Fisichelly již druhý vůz Jordanu kvůli terminální poruše motoru Cosworth. Kolem poloviny závodu nabýval na největší intenzitě souboj o čtvrté místo, které držel Trulli před Montoyou a oběma Schumachery. Ve 29. kole zaskočil Ralf Michaela v nedbalkách a v klání o titul svého bratra v pořadí odsunul o pět pozic za Räikkönena a dvě za Montoyu.

Jarno Trulli v souboji s Juanem Pablem Montoyou.
Foto: Getty Images / Martin Rose

Ve 30. okruhu závodu stavěl Alonso podruhé, v dalších kolech pak absolvovali své zastávky v boxech i ze třetího místa Webber, stejně jako Räikkönen a Trulli, přes něhož se v pořadí během druhé série pit stopů dostaly oba williamsy. Montoya navíc díky stanovení hodnoty nejrychlejšího kola na dálku překonal i Webbera, a dostal se tak do čistého vzduchu, zatímco Ralf se za Australanem nepříjemně zasekl. Zdolat se mu jej povedlo až ve 46. kole, kdy na Webbera podruhé zaútočil v nájezdu do první zatáčky a fantastickým manévrem jej odstavil na páté místo. Michael Schumacher se po své druhé zastávce v boxech vrátil až za Trulliho a brzy nato jej pokořil i Coulthard. Schumacher tak ve druhé části závodu jezdil až na osmém místě.

V závěru grand prix se na čelních pozicích ustavilo pořadí Alonso, Räikkönen, Montoya a Ralf Schumacher. Těsně před koncem velké ceny Montoya téměř přišel o svou poslední pódiovou pozici, když se v 63. kole roztočil a jen zásluhou přízně štěstěny a noze na plynu neuvázl ve štěrkové zóně. Ralf díky tomuto zaváhání výrazně stáhl Kolumbijcův náskok a ve zbývajících okruzích velké ceny nedal svému týmovému kolegovi vydechnout. Protože williamsy jely naplno, byly ke konci závodu suverénně nejrychlejšími vozy na trati, když kroužily v průměru o dvě sekundy na kolo rychleji než všichni ostatní.

Alonso byl u svých mechaniků naposledy ve 48. kole, po němž mohla zisku jeho prvního triumfu ve formuli 1 zamezit jen technická porucha. Vůz Renaultu však onoho horkého srpnového dne šlapal jako hodinky a několik kol před koncem grand prix se dokonce Alonsovi dostalo prestižního a svým způsobem symbolického okamžiku, když předjel o kolo zpátky jedoucího Michaela Schumachera. Pětinásobnému mistru světa a lídru šampionátu muselo být signalizováno přepuštění rychlejšího pilota modrou vlajkou, což bylo pro Renault pouze pomyslnou třešničkou na dortu, která završila naprosto dokonalé odpoledne – po 70 kolech projel Alonso pod šachovnicovým praporkem a stal se nejmladším vítězem grand prix v historii ve svém teprve 29. závodě ve formuli 1.

Foto: Getty Images / Clive Mason

Na druhém místě skončil Räikkönen a třetí pozici udržel o sekundu před Ralfem Montoya. Pátý byl Coulthard, který závod jako jediný z vedoucích pilotů odjel na dvě zastávky v boxech, což jej vyneslo pořadím vzhůru, tři body bral za šesté místo po mimořádném výkonu Webber, sedmý dojel Trulli a až na poslední bodované příčce závod dokončil Michael Schumacher.

Historický triumf

Pro Alonsa byl celý závodní víkend fenomenálním úspěchem. Španěl odjel svůj závod znamenitě a v pouhých 22 letech jeho výkon působil, jako by již byl zavedeným a zkušeným veteránem. Vyhrál kvalifikaci, fantasticky odstartoval, závodil bez sebemenší chyby, pokořil o kolo lídra šampionátu a o pár chvil později i svého týmového kolegu Trulliho: „Je toho najednou až příliš. Celý víkend byl fantastický. Nejdříve jsem získal pole position a teď vítězství,“ usmíval se Alonso po závodě.

Španěl, který byl již osmým vítězem velké ceny a zástupcem pátého konstruktéra na poli nesmírně vyrovnaného ročníku, rovněž přiznal, že mu k triumfu výrazně pomohl Webber, který se svým zeleným monopostem po startu vystřelil na druhé místo, aby následně působil jako pomyslná zátka v láhvi: „První dvě nebo tři kola jsem měl v zrcátku Marka Webbera, ale po osmi kolech jsem se ptal týmu, kde jsou ostatní. Řekli mi, že jsou o 15 sekund pozadu a já si pomyslel: ‚Můj bože, teď jedu vážně rychle!‘ V prvních 15 kolech jsem na to docela dost tlačil, abych si vybudoval náskok a poté jsem jel trochu pomaleji.“

Foto: Getty Images /  Martin Rose

Alonso svým triumfem překonal do té doby po celých 43 let neohrožený rekord Bruce McLarena z Velké ceny Spojených států amerických 1959 pro nejmladšího vítěze grand prix formule 1 o 78 dní ve své vůbec první sezóně v konkurenceschopném voze. Španěl tak doplnil šňůru jiných milníků, které již v daném ročníku překonal (Alonso byl tehdy mimo jiné nejmladším vítězem kvalifikace či nejmladším pilotem na stupních vítězů, poznámka autora). Svůj titul nejmladšího vítěze závodu držel až do roku 2008, kdy jej na Monze pokořil Sebastian Vettel. Dnes je v dané kategorii rekordmanem Max Verstappen, který v roce 2016 vyhrál Velkou cenu Španělska ve věku neuvěřitelných 18 let a 228 dnů.

Alonso se nestal pouze nejmladším vítězem grand prix, ale také prvním Španělem, jemuž se podařilo vyhrát velkou cenu, zástupcem země, která do té doby na svého skutečného hrdinu motorsportu (alespoň na čtyřech kolech) čekala. Nyní se však mělo stát Španělsko pro formuli 1 vášnivé způsobem, jaký dosud nikdy nezažilo, přestože jinak patřilo mezi tradiční dějiště šampionátů s přestávkami již od roku 1951.

Formule 1 se toho dne nenávratně změnila, ani pro Alonsa už nyní nemělo být nic stejné jako dříve. Na stupních vítězů se vůbec poprvé rozezněla kombinace španělské a francouzské hymny a složení pódia indikovalo měnící se časy – průměrný věk pilotů, kteří spolu mimochodem všichni o dva roky dříve debutovali během Grand Prix Austrálie 2001, činil na stupních vítězů 24 let a sedm měsíců (což tehdy rovněž představovalo rekordní počin, poznámka autora) a dva jezdci na nich stojící v nadcházejících čtyřech letech ovládli hned tři světové šampionáty. Alonso se později dočkal mistrovských vavřínů s Renaultem v letech 2005 a 2006, Räikkönen se zase radoval v roce 2007.

Foto: Getty Images /  Martin Rose

V Maďarsku tehdy Alonso jednoduše zahájil svou mimořádnou kariéru ve formuli 1 úvodním velkým výsledkem, který označil za „splněný sen“: „Je mi 22 let a mám za sebou své první vítězství. Doufám, že budu mít dlouhou kariéru s řadou dalších triumfů.“ Španělova slova se v dějinné perspektivě naplnila do puntíku. Dnes má Alonso na svém kontě zhruba 12krát vyšší počet závodů a je stále nedílnou součástí startovního roštu formule 1 jako jeden z jeho nejlepších pilotů. To je zkrátka kouzlem Alonsova nestárnoucího génia.

Téma: Fernando Alonso na cestě ze svého labyrintu

Michal Šik, inf

Fernando Alonso

Vítězství bylo zásadní i pro Renault, čehož si byl dobře vědom šéf francouzského týmu Flavio Briatore, který na pódiu přebíral trofej pro vítězného konstruktéra z rukou Otty von Habsburga, nejstaršího syna posledního českého krále a rakouského císaře Karla I. Renault dosáhl na premiérový velký úspěch svých obnovených ambicí z konce 70. a první poloviny 80. let minulého století vyhrát jako plně tovární tým s vlastním šasi, nejen pouze jako dodavatel motorů. Alonso pro Renault triumfoval na deset dní přesně dvacet let poté, co Alain Prost v roce 1983 vyhrál Velkou cenu Rakouska na původní konfiguraci Österreichringu a odpoutal se na čele šampionátu před Nelsonem Piquetem, což tehdy představovalo poslední vítězství ikonické francouzské stáje. V Maďarsku Alonso předjímal zdařilou spolupráci, která pouhé dva roky nato Renault přivedla k dlouho vysněnému triumfu v Poháru konstruktérů.

Foto: Getty Images / Clive Mason

Dramatická bitva na čele mistrovství světa

Den patřil Alonsovi a Renaultu, byl však pochopitelně mimořádně důležitý i z hlediska boje o titul. Situace na špici šampionátu snad ani nemohla být po grand prix vyrovnanější. První tři jezdci pořadí se nacházeli v rozestupu jen dvou bodů – Schumacherův náskok se smrskl na pouhý bod před Montoyou a Räikkönen ztrácel body dva. Finský pilot se ze sedmé pozice vyšplhal na druhou, ze zaváhání svých soupeřů těžil nejvíce a s výsledkem, který jej dostal do užšího kontaktu s čelem šampionátu, byl „celkem spokojený“.

Williamsy, které platily za žhavé favority závodního víkendu, v průběhu grand prix doplatily na jízdu v závěsu – když se konečně dostaly do čistého vzduchu a mohly odkrýt plný potenciál svých monopostů, bylo již pozdě. Přesto nakonec nebylo vyznění velké ceny pro britskou stáj nijak zničující. Ralf Schumacher předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů ve formuli 1, předjel více soupeřů než kdokoliv jiný a vytáhl se z chvostu na sekundu těsně za stupně vítězů. Montoya zase získal své sedmé pódiové umístění v řadě a jeho výsledková stabilita se zdála být klíčovým elementem v boji o titul.

Foto: Getty Images / Martin Rose

Naopak Ferrari se v závodě mimořádně trápilo. Barrichellovi nečekaně selhalo zavěšení a Schumacher byl předjet o celé kolo jezdcem, který do té doby nevyhrál závod. Nebýt Barrichellova odstoupení z velké ceny, nedojel by ani na bodované pozici. V důsledku katastrofálního výsledku Williams přeskočil Ferrari na první místo v Poháru konstruktérů, silný bodový příděl zaznamenal rovněž McLaren.

Otázkou zůstávalo, zdali se ještě Ferrari dokáže vzchopit a vrátit se zpět do šampionátu, který se zdál stáji z Maranella unikat. Trojnásobný mistr světa Niki Lauda vyjádřil názor celého paddocku, který byl svědkem mizerné formy mistrů světa, když situaci komentoval s nádechem sarkasmu: „Je působivé, jak nasadili zpátečku. Teď jsou na tom tak špatně, že je to až neuvěřitelné. Poslední tři roky dominovali, nikdo se k nim nedokázal přiblížit a nyní dostávají kolo.“

Michael Schumacher před svým bratrem Ralfem.

Schumacher nevedl velkou cenu v posledních pěti grand prix od červnového závodu v Kanadě a pokud již po Nürburgringu šéf Ferrari Jean Todt hovořil o „nejhorším výsledku sezóny“, byl výkon z Maďarska, kde Ferrari o rok dříve triumfálním doublem velkolepě slavilo titul v Poháru konstruktérů čtyři závody před koncem sezóny, naprostým fiaskem. Do konce ročníku zbývaly pouhé tři velké ceny a Ferrari bylo předpovídáno, že za tři týdny budou tifosi na Monze svědky toho, jak Montoya sesadí Schumachera z čela šampionátu. Odepisovat předčasně Michaela Schumachera však nikdy nebylo nejlepší volbou.

Výsledky