Před dvacátou GP Evropy

Nebyla však ničím jiným, než jakousi záplatou, protože v té době se v New Yorku měla jet GP USA, kterou však její organizátoři nakonec zrušili. FIA tedy tuhle díru v kalendáři zalátala již zmíněnou evropskou GP a pak se tenhle závod s evropským predikátem jezdil na různých tratích (Nürburgringu, Doningtonu, Jerez de la Frontera) jen dost nepravidelně. Pravidelnou součástí kalendáře světového šampionátu se stal až od sezony 1999. Zásluhou toho, že Němci byli v té době díky Schumacherovi doslova posedlí F1, ale mohli mu držet palce jen při německé GP v Hockenheimu.

A tak se tehdy do šampionátu doslova vetřela konkurenční trať pod nürburgringským hradem s evropskou GP a teprve v posledních dvou letech jí začal hostit někdo jiný: španělský přístav Valencie, na jehož silnicích vytýčil Hermann Tilke městký okruh. A to i přesto, že Valencie svůj stabilní okruh, na němž i vozy F1 testují, dávno má. FIA si totiž od trati, jejíž součástí je i most s poněkud hrbolatým povrchem, hodně slibovala. Měla pocit, že tímhle způsobem se závody dostanou blíž k divákům, že přinesou prospěch městským obchodům a restauracím a že právě to by dokonce mohlo představovat nový trend. Jenže už první ročník přinesl velké zklamání. Na papíře sice všechno vypadalo velmi hezky a zajímavě, jenže ve skutečnosti bylo všechno jinak: okruh se spoustou pomalých zatáček, který nedává prakticky žádné šance k předjíždění, se stal nezáživnou záležitostí i podívanou.

A protože letos bude jen těžko vypadat něco výrazně jinak a navíc už se ani nedoplňuje palivo, půjde na 5 540 metrů dlouhém okruhu, na němž se v každém kole řadí zhruba 74krát, opět především o to, urvat co nejlepší startovní postavení. Trať ve Valencii, na níž hrají důležitou roli brzdy, disponuje 25 zatáčkami (13 pravých a 12 levých) a její nejrychlejší místo najdeme na rovince před zatáčkou číslo 12, kde loni monoposty jezdily 313,5 km/h. Naopak její nejpomalejší body představují zatáčky 10 a 17, které se rychlostí kolem 55 km/h projíždějí i na jedničku.

A největší boční přetížení jezdci pociťují v zatáčkách číslo 14 a 22 (kolem 3 g). Rekordní kolo od loňska drží ve Valencii Timo Glock (Toyota) průměrem 197,687 km/h), přestože vítězem tohoto závodu se stal Rubens Barrichello (Brawn GP), před Hamiltonem (McLaren) - jemuž patřilo pole position - a Räikkönenem (Ferrari). Vezmeme-li v úvahu jen závody ve Valencii, pak je nejúspěšnějším pilotem tohoto okruhu Lewis Hamilton. On jediný na něm totiž byl už dvakrát na pódiu (pokaždé druhý). Dvakrát mezi bodovanými byli také vždy čtvrtý Kovalainen, jemuž tam ale letos asi pšenka nepokvete a také Rosberg (pátý a osmý) s Kubicou (osmý a třetí). Možná i proto, že vítěz prvního tamního závodu Felipe Massa loni nestartoval. Za této konstelace je proto přirozené, že ve Valencii jsou dosud bodově nejúspěšnější vozy McLaren.

Jenže když se na evropské GP podíváme očima všech dosavadních 19 závodů, pak je samozřejmě všechno jinak. V tomto případě je totiž jednoznačným „evropským“ králem Michael Schumacher (šest výher, tři pole position, osm pódií, 80 bodů, šest nejrychlejších kol a 1 304 km v čele těchto závodů). Ve značkách evropským Velkým cenám vládnou v počtu pole position monoposty Williams (šest), ale všechny ostatní statistiky už patří vozům z Maranella (šest výher, 143 bodů, 16 pódií, sedm nejrychlejších kol a 2 158 km ve vedení). A prakticky stejné je to i s bilanci pohonných jednotek. S jediným rozdílem: tam vládne v počtu získaných pole position Renault (7).

Dosavadní vládce evropských GP Schumacher však bude letos ve Valencii startovat vůbec poprvé. Přestože paradoxně právě tam se loni – ještě v barvách Ferrari – chystal naskočit do své druhé kariéry. A tak jednou z možných zajímavostí  víkendu bude i zjištění, jak se dokáže s touhle tratí  vyrovnat. Bude to totiž jeho vůbec první nový okruh, s nímž po svém návratu do F1 setká...