Před čtyřiceti lety získal Niki Lauda svůj třetí titul mistra světa. Rakušanovi k tomu stačil dojezd na druhém místě ve Velké ceně Portugalska 1984, již naopak ovládl jeho týmový kolega a soupeř v bratrovražedné mistrovské bitvě obou pilotů McLarenu Alain Prost.
Boj o titul dvou jezdců rychlého McLarenu
Po zisku dvou mistrovských titulů v letech 1975 a 1977 odešel Niki Lauda z Ferrari do Brabhamu, kde však rozhodně neprožil šťastné roky a v roce 1979 formuli 1 poprvé opustil. Na počátku sezóny 1982 byl ovšem opět součástí startovního roštu formule 1 a jeho suverénní vítězství v Long Beach v teprve třetí grand prix po návratu dalo bezprostředně připomenout mimořádné kvality tehdy dvojnásobného mistra světa.
O svůj třetí mistrovský titul bojoval Lauda v barvách McLarenu již v roce 1982, ale až dva roky nato obdržel od britské stáje skutečně dominantní vůz, poháněný výkonnými turbomotory německého Porsche. Jeho novým týmovým kolegou se před sezónou 1984 stal Alain Prost, jehož po ztrátě sedačky u Renaultu přetáhl na konci roku 1983 do McLarenu Ron Dennis. Lauda tak dostal po svůj bok namísto Johna Watsona týmového kolegu, který pro něho byl dle Rakušanových slov daleko „větší výzvou“.
Oba jezdci McLarenu spolu tvrdě soupeřili již od úvodu ročníku. V první grand prix v Brazílii triumfoval Prost, zatímco v Jižní Africe se naopak radoval z vítězství Lauda. Oba mclareny byly takřka neviditelné během závodního víkendu v Belgii, ale v Imole zvítězil znovu Prost, jehož ve Francii po souboji s domácím Patrickem Tambaym opět následoval triumfem Lauda.
V Monaku vyhrál Prost, ale po přerušení závodu kvůli náročným povětrnostním podmínkám se udělovaly jen poloviční body, což se mělo později ukázat být v boji o titul zásadním faktorem. Následné dvě grand prix v Kanadě a v Detroitu patřily Brabhamu a úřadujícímu mistru světa Nelsonu Piquetovi. Devátý podnik v Dallasu pak ovládl Keke Rosberg a Williams.
McLaren se vrátil do formy na Brands Hatch, kde svým triumfem po odstoupení Prosta Lauda výrazně stáhl Francouzův náskok na čele šampionátu. V Německu sice Prost znovu zvítězil, ale po dalším Francouzově odstoupení ve Velké ceně Rakouska se Lauda vůbec poprvé od začátku ročníku na domácí půdě posunul do čela průběžného pořadí mistrovství světa.
Niki Lauda oslavuje svůj triumf ve Velké ceně Velké Británie 1984
Foto: John Rogers/Daily Express/Hulton Archive/Getty Images
V Nizozemsku vyhrál Prost, v Itálii na Monze zase Lauda. Když pak Prost ovládl předposlední grand prix sezóny na Nürburgringu a Lauda dojel jen čtvrtý, snížil Francouz náskok svého týmového kolegy na tři a půl bodu. To jej ovšem nadále stavělo do nekomfortní pozice a nedávalo mu jistotu zisku mistrovského titulu ani v případě, že by poslední podnik v Portugalsku vyhrál – Laudovi stačilo dojet druhý, aby se ziskem šesti bodů stal trojnásobným mistrem světa.
Grand Prix Portugalska
Pole position na první Velkou cenu Portugalsku od roku 1960 získal podeváté v sezóně Nelson Piquet. Prost skončil v kvalifikaci druhý před třetím Ayrtonem Sennou s vozem týmu Toleman. Čtvrtý byl se svým williamsem Keke Rosberg a na páté a šesté příčce skončily oba lotusy Elia de Angelise a Nigela Mansella. Lídr šampionátu Niki Lauda obsadil v kvalifikaci až 11. místo, celou sekundu a půl za prvním Piquetem.
Rakušan však dle svých slov i přes mizerný kvalifikační výsledek před závodem stále věřil, že pokud se nedopustí žádné chyby, bude se schopen propracovat polem vzhůru až na druhou pódiovou pozici za Prosta: „Všichni ostatní si mysleli, že šampionát vyhraje Prost. Pamatuji si, že Marlboro pořídilo tisíce plakátů s Alainem jako šampiónem,“ vzpomínal Rakušan v roce 1993.
V úvodním kole Velké ceny Portugalska Piquet kvůli problému s převodovkou ztratil několik pozic, po odjetí několika set metrů se roztočil a propadl se hluboko polem, což daného odpoledne výrazně ulehčilo práci na čele velké ceny Prostovi. Francouz se ovšem po startu propadl na třetí místo za Rosberga a Mansella a trvalo mu počátečních devět kol, než se posunul do vedení grand prix. Následně však mohl, nikým neohrožován, odjet celému zbytku startovního pole. Lauda naproti tomu prožíval výrazně dramatičtější okamžiky.
Rakušan se musel již od úvodních okamžiků grand prix potýkat s poruchou turba, což jej limitovalo v postupu vpřed. Časem se však Lauda dostal do svižného tempa, začal předjíždět monopost za monopostem a v 51. kole stanovil hodnotu nejrychlejšího kola závodu.
Niki Lauda za Stefanem Johanssonem (Toleman)
Foto: Mike Powell/Getty Images
Když se 18 kol před koncem roztočil ve svém posledním závodě pro Lotus po poruše přední levé brzdy Mansell, dostal se Lauda na potřebnou druhou příčku, kterou již ve zbytku velké ceny ze svého držení nepustil. Rakušan závod dokončil o 13 sekund za vítězným Prostem. Třetí byl Senna, čtvrtý dojel Michele Alboreto (Ferrari), pátý de Angelis a poslední bod bral s kolem ztráty Piquet.
Lauda spoléhal na to, že by Mansella překonal i bez technických problémů, které Brita vyřadily ze závodu: „Moje auto nakonec nebylo špatné, jel jsem stále rychleji a rychleji. Problémem bylo, že jsem spotřeboval hodně paliva a turbo bylo rozbité, takže jsem dostával chybné údaje o spotřebě paliva. Posledních pět nebo šest kol jsem se opravdu bál, že se mé auto zastaví – díky bohu, že se tomu tak nestalo. Nakonec jsem tedy skončil druhý za Prostem, což stačilo.“
V konečné bilanci získal Lauda titul o pouhý půlbod před Prostem, což dodnes představuje vůbec nejtěsnější bodový rozdíl, o který byl rozhodnut mistrovský boj. Konstruktér McLarenu John Barnard nazval závod „jediným okamžikem, kdy jsem viděl Nikiho, jak se do toho pustil a šel do toho ve velkém“, zatímco mistr světa z roku 1982 Keke Rosberg chválil Laudu za to, že jel „tvrději, než jsem kdy předtím viděl – absolutně čistě, ale také absolutně nekompromisně“.
Lauda se stal šampionem potřetí, téměř celou jednu dekádu po svém prvním mistrovském titulu v roce 1975. Rakušan se rovněž tehdy stal pilotem s nejdelším rozestupem mezi dvěma šampionáty – od Laudova posledního triumfu v roce 1977 uplynulo sedm let.
Lauda také vůbec poprvé od svého návratu do formule 1 pokořil svého týmového kolegu a Prosta porazil po průběhu mimořádně vyrovnané sezóny, v níž oba mclareny vyhrály 12 ze 16 grand prix – Lauda se radoval pětkrát, Prost sedmkrát. Francouz nad Rakušanem zcela dominoval v kvalifikacích – Lauda v nich Prosta porazil jen jednou a stal se mistrem světa bez jediného zisku pole position na poli celé sezóny, zatímco Prost získal tři. Něco podobného dokázal kromě Laudy jen Denny Hulme v roce 1967. Lauda dokonce nikdy ani nestartoval z první řady, stanul ovšem devětkrát na pódiu, stejně jako Prost.
Foto: Getty Images / Mike Powell/Allsport
Lauda se na stupních vítězů po skončení portugalské grand prix pokoušel Prosta utěšit v okamžiku, kdy Francouz po řadě promarněných s Renaultem v předchozích letech ztratil hned další titulovou bitvu: „Prosta to opravdu mrzelo. Byl bezpochyby zklamaný, protože si myslel, že to má všechno ve svých rukou. Na pódiu se málem rozplakal! Ale řekl jsem mu: ‚To je závodění. Odvedl jsi dobrou práci, ale já to právě dokázal. Neboj se, ty to zvládneš příští rok!‘ A měl jsem pravdu – v dalším roce vyhrál šampionát Prost.“
Výsledky Grand Prix Portugalska 1984
P |
Jezdec |
Tým |
Čas / ztráta |
Kol |
1 |
Alain Prost |
McLaren |
1:41:11.753 |
70 |
2 |
Niki Lauda |
McLaren |
13.425 |
70 |
3 |
Ayrton Senna |
Toleman |
20.042 |
70 |
4 |
Michele Alboreto |
Ferrari |
20.317 |
70 |
5 |
Elio de Angelis |
Lotus |
1:32.169 |
70 |
6 |
Nelson Piquet |
Brabham |
1 kolo |
69 |
7 |
Patrick Tambay |
Renault |
1 kolo |
69 |
8 |
Riccardo Patrese |
Alfa Romeo |
1 kolo |
69 |
9 |
René Arnoux |
Ferrari |
1 kolo |
69 |
10 |
Manfred Winkelhock |
Brabham |
1 kolo |
69 |
11 |
Stefan Johansson |
Toleman |
1 kolo |
69 |
12 |
Andrea de Cesaris |
Ligier |
1 kolo |
69 |
13 |
Gerhard Berger |
ATS |
2 kola |
68 |
14 |
Jacques Laffite |
Williams |
3 kola |
67 |
15 |
Mauro Baldi |
Spirit |
4 kola |
66 |
16 |
Jo Gartner |
Osella |
5 kol |
65 |
17 |
Eddie Cheever |
Alfa Romeo |
6 kol |
64 |
|
Piercarlo Ghinzani |
Osella |
|
60 |
|
Nigel Mansell |
Lotus |
|
52 |
|
Derek Warwick |
Renault |
|
51 |
|
Philippe Streiff |
Renault |
|
48 |
|
Keke Rosberg |
Williams |
|
39 |
|
François Hesnault |
Ligier |
|
31 |
|
Thierry Boutsen |
Arrows |
|
24 |
|
Jonathan Palmer |
RAM |
|
19 |
|
Marc Surer |
Arrows |
|
8 |
|
Philippe Alliot |
RAM |
|
2 |