Před čtyřicátou španělskou GP

Snoubení Katalánského okruhu s F1 začalo v září 1991. Právě tehdy se totiž GP Španělska z technické trati Jerez de la Frontera přestěhovala na tenhle nový okruh, situovaný 30 km východně od Barcelony. Ovšem pro samotné Katalánsko nebyl závod světového šampionátu žádnou novinkou. F1 už se tu jela dvakrát na extrémně rychlém okruhu Pedralbes, vedoucím ulicemi Barcelony, a poté se čtyřikrát konala na barcelonském kopci plném atrakcí - v Montjuïc Parku. Tam ale její účinkování dramaticky skončilo v roce 1975, kdy byl závod předčasně ukončen.

V prvním závodě v Montmeló, který na mokré trati vyhrál Nigel Mansell (Williams), sice žádný z domácích pilotů nestartoval, ale zdejší trať se – přes deštivou premiéru – brzy stala v F1 jednou z nejpopulárnějších. I díky tomu, že se na ní hojně testovalo.

Za dobu své existence se pak okruh nedaleko katalánské metropole dočkal tří modifikací (tu poslední samozřejmě prováděl Hermann Tilke) a díky nim se jeho délka smrskla z původních 4 727 na dnešních 4 655 metrů. Trať disponuje 16 zatáčkami (devět pravých a sedm levých) i dlouhou cílovou rovinkou, na jejímž konci jezdci dosahují největší rychlost: loni tam při závodě naměřili Fisichellovi 314,4 km/h. Nejpomalejším místem na trati je naopak na dvojku se jezdící zatáčka číslo 10, projíždějící se rychlostí kolem 75 km/h. A zatáčkou, v níž jezdci pociťují největší přetížení, je pro změnu nájezd na cílovou rovinku (3,6 g). Okruh na němž se nastavuje vysoký přítlak, se dá z 62 procent projet na plný plyn (nejdéle se akcelerátor drží na podlaze zhruba 13 sekund) a během kola, v němž jezdci 44krát řadí, přijde palivová nádrž o 2,20 kg benzinu.

Bude dosavadní nadvláda pokračovat?
Loni v Montmeló vyhrál Button, jemuž zároveň patřilo pole position, zatímco nejrychlejší kolo zajel jeho v cíli druhý týmový kolega Barrichello. Pro Buttona to byla první „španělská“ výhra, ale vedle něho zná tamní Velká cena už dalších 22 vítězů. Nejvíc výher si prozatím přivezl ze země pomerančů Michael Schumacher (6), naopak domácí vítězství zažili Španělé jen jednou: to, když tu před čtyřmi roky vyhrál Fernando Alonso. Směle se dá ovšem tvrdit, že právě německý šampión je doslovným vládcem španělských GP. Má totiž na svém kontě nejen nejvíc výher, ale i pole position (7), bodů (98), pódií (12), nejrychlejších kol (7), stejně jako v čele závodu odjetých kilometrů.

A především jeho zásluhou vládne stejným způsobem všem tamním statistikám z hlediska týmů i Ferrari. To už si odvezlo z Iberijského poloostrova 11 výher, 13 pole position i 30 pódiových umístění. A navíc si ve Španělsku jezdci Ferrari připsali 243 bodů a byli 3 541 km k vidění v čele. Mýlil by se ale každý, kdo by snad očekával, že stejnou převahou hýří ve Španělsku i maranellské pohonné jednotky. Je pravda, že na počtu pole position, nejrychlejších kol a počtu kilometrů ujetých v čele závodů, participovaly nejčastěji. Jenže v počtu výher už se musí o prvenství dělit s motory Ford Cosworth (11). A nejvíc bodů (270,5) i pódiových míst (33) už si ze Španělska odvezli jezdci, za jejichž zády burácely právě motory z Northamptonu.

Je samozřejmě otázkou, jak si dosavadní vládci španělských  statistik budou počínat o tomto víkendu. Schumacher se sice do barcelonské arény vrací s modifikovaným monopostem a Ferrari zase s domácím miláčkem za volantem, ovšem bude-li to satčit na pokračování dosavadní nadvlády, je nemalým otazníkem...