Okruh v ardénských lesích patří k mistrovství světa vozů F1 prakticky nerozlučně. A to přesto, že tu a tam měl i absenci (11 let dokonce nepřetržitě) a 12krát se jela belgická GP i jinde. V Zolderu a v polích, nedaleko Nivelles.
Trať - na níž se začalo závodit už
počátkem 20 let, kdy měřila dokonce 14,9 km - totiž patří mezi ty klasické. A
není snad jezdce, který by jí neměl rád. Ostatně tenhle okruh, ležící zhruba 50
km od Liege (Lutychu) měl už své ctitele i v předválečných GP závodech. A to
přesto, že na něm při deštivé belgické GP 1939 ve vracečce La Source uhořel
britský tovární jezdec Mercedesu Dick Seaman.
Když se proto před 60 lety rozjelo
mistrovství světa vozů F1, nikdo se nedivil, že se horský okruh Spa - který
však od lázní, po nichž se jmenuje, leží dost daleko - okamžitě stal i jeho
součástí. Tehdy měřil 14 120 m, v MS patřil k nejrychlejším, ale kvůli
bezpečnosti byl neustále kritizován. Zejména poté, co se na něm při GP Belgie
1960 zabili Britové Bristow (Cooper) a Stacey (Lotus). A když na něm později
havaroval Jackie Stewart a zůstal zaklíněn v kokpitu svého BRM, u něhož praskla
palivová nádrž, nedal si pokoj, dokud Spa z kalendáře F1 nezmizelo. Dočkal se v
roce 1970 a než se okruh do šampionátu v roce 1983 vrátil, prošel totální
přestavbou. Byl totiž o víc než polovinu zkrácen (na 6 949 m) a jeho startovní
i cílovou rovinkou už nebylo pověstné klesání končící zatáčkou Eau Rouge, ale
prostor před zatáčkou La Source...
Před 12 lety belgická GP vstoupila do
historie opět. Díky gigantické postartovní havárii, po níž na trati zůstalo 13
nepojízdných vozů a navíc i díky pozdější, dlouho probíranou a emoce vzbuzující
havárií mezi o kolo zpět jedoucím Coulthardem (ten se podílel i na dramatickém
začátku závodu) a vedoucím Michaelem Schumacherem.
Po čtyřech dalších letech přišla na
řadu další rekonstrukce, při níž byla změněna především pasáž kolem tzv.
autobusové zatáčky. Takže od sezony 2007 už okruh měří 7 004 m, disponuje 19
zatáčkami (10 pravých a 9 levých) a jeho nejpomalejším místem je dnes hodně
široká zatáčka La Source, kterou vozy projíždějí rychlostí kolem 80 km/h.
Naopak nejrychlejší pasáží, v níž loni jezdcům naměřili rychlost až 316 km/h,
je úsek před zatáčkou číslo 5 (Les Combes), zatímco největší přetížení piloti
zažívají v zatáčkách Blanchimont a Eau Rouge (3,6 až 4,0 g). Na této trati,
která se dá ze 70 procent projet pod plným plynem, se při závodech F1 zpravidla
během jednoho kola řadí 52krát a za tu dobu palivová nádrž zchudne o 3,2 kg
benzinu. Rekord na ní od loňska ve Spa drží Sebastian Vettel (loni průměr
235,07 km/h) a to přesto, že v loňském závodě si tady svůj dosud poslední
triumf v F1 připsal Kimi Räikkönen (Ferrari) a své zatím poslední pole position
pro změnu Giancarlo Fisichella (Force India).
Ovšem dosavadní belgické statistiky
jsou v držení jiných. V počtu výher (4), nejrychlejších kol (4), pódií (7) a
získaných bodů (69) jim prozatím – i když ne s kdovíjak velkou suverenitou –
vládne Michael Schumacher. V počtu pole position však kupodivu Jim Clark a
Jacky Ickx (oba 4) a v počtu v čele odjetých kilometrů zase Juan Manuel Fangio
(1 391), ačkoliv svou poslední GP Belgie absolvoval před 54 lety a navíc jí
ještě nevyhrál! Co se značek týče, tak z těch je prozatím v Belgii
nejúspěšnější Ferrari (16 výher, 13 pole position, 17 nejrychlejších kol, 44
pódií, 342,5 bodů a 5 459 km ve vedení) a totéž platí i o motorech.
Pozoruhodný je ale bezesporu fakt, že
ze současného startovního pole formule 1 vyhráli dosud ve Spa pouze dva jezdci:
Michael Schumacher a Felipe Massa. Navíc v Belgii nebyl nikdy příliš úspěšný
ani momentálně vedoucí muž šampionátu Mark Webber, který se tam dokonce nikdy
nedostal ani na pódium (nejlépe čtvrtý v 2005). A příliš úspěšnou belgickou
bilancí se nemůže pochlubit ani vedoucí tým Poháru konstruktérů - Red Bull.
Vždyť při svých čtyřech startech tady vozy týmu z Milton Keynes dokázaly získat
pouhých devět bodů a z jeho jezdců byl na pódiu k vidění jen loni třetí Vettel.
Víkendový závod tedy může v těchto statistikách skutečně mnohé změnit. Ale
změní opravdu?